WCHKI Muž, 45 let / MOTOFOKOVO

Stal jsem se čestným členem psychokruhu. Zacyklené vztahy a události, které svou povahou dosahují křehkosti vánočního pečiva mojí babičky nedávají prostor k řešení. To je fakt psycho.

Díky hodným lidem jsem mohl v úterý 12. srpna procházet spletitými uličkami kongresového centra a naprosto dezorientován jsem byl vpuštěn do sálu, kde to mělo za pár minut začít. Cestou zákulisím jsem se ještě dozvěděl, že hlavní hvězda večera zrovna dorazila a ta hodná paní, co jsme za ní cupitali jí musela utíkat pro deštník, aby neomokla. Proto malé zdržení.

Nicméně…po devíti letech se mi opět splnil sen. Znovu přijela žena, kterou mám po hudební stránce fakt hodně rád. Alanis Morissette měla začít v devět, ještě před ní jakýsi, pro mě neznámý písničkář. Fronty na pivko a divná atmoška kulturáku nás z předsálí vyhnalo do společenského sálu. Podivná tělocvična, na první pohled nepříliš vhodné místo pro takovou ikonu, jakou je Alanis. Nicméně výhodu jsem našel alespoň v tom, že v malém sále jsem i od zadní stěny viděl vše blízko a poprvý v životě přede mnou nestál nikdo velikej, jedinej květák byl v bezpečné vzdálenosti. Natož pak od první poloviny, kde jsme stáli. Na podium přichází předskokan. Nějaký Liam Gerner z Austrálie. A musím říct, že mě docela mrzí, že jsem pak nenašel nikde ke koupi jeho CD. Je super, taková kombinace Glena Hansarda a Davea Mathewse. Sice nic extra originálního, ale prostě to mělo „něco“.

Pak krátká pauzička, vystání fronty a vyslechnutí pivovarnické přednášky (věděli jste, že hodně malých rodinných pivovarů skupuje Heynekken a chuť se stává unifikovanou? A že pivovar Podkováň v Dolním Cetně byl zavřen kvůli rekonstrukci, ale nedostatek financí nedovolí jeho znovuotevření? A samozřejmě, že Gambrinus není pivo). Lehce po devátý se rozeznělo intro v sále tak proběhl náklus. Žel květák změnil polohu a vzal s sebou své kamarády, takže výhled už nebyl tak super, ale nebyl jsem na tom nejhůř.

Po intru nalezla na podium kapela a rovnou říkám, že pro mě největší zklamání večera. Těšil jsem se na starou mord partu, která s Alanis hrála minulý koncert v praze a nahrála její první desky. Kapela měla ohromnou vnitřní sílu a bez zbytečnýho poskakování člověka drtili na cucky.Jenže emo nu-punk vlna smetla z podia klidnou sílu a nasadila tam jakousi směsku, kterou bych chápal možná v kapela Avril Lavigne. Jako blbě nehráli, ale prostě byli divný. Na jednu kytaru hrálo něco jako Čejka (ano ten mim, co umí tak pěkně předvést slípku), na druhou kytaru kombinace Adama Sandlera s Majkláčem (sorry míšo – tys byl ta lepší půlka), na klávesy hrálo Moby, na bicí Cosi a na basu prototyp černého modela krásné figury i xichtu, bohužel s pohybem na hranici stylů dixie a hiphop. No divná směska jinak dobrých muzikantů mi nesedla. Naštěstí naběhla Alaniska a hned v první Uninvited ukázala, že pánbů je ženská. Ta prťavá kanaďanka zpívá opravdu excelentně a pokud přistoupíte na její projev, který se prostě buď líbí nebo ne, je to prostě úlet. Prostě jen škoda, že kolem poskakovali ty ufoni. Tímto se jim omlouvám, ale prostě sem se na tom zasek a kazili mi koncert (spolu s květákem co se kymácel před náma). Jinak ale paráda. Co mě ale překvapilo, bylo docela vlažný publikum, nicméně po krátkém zamyšlení jsem dospěl k názoru, že to je jeho věkovým rozpětím a tudíž neschopností vytvořit si davovou emo-vlnu. Různorodost publika se dá hezky ukázat na přítomným selebrydýz: Langerka (superstar), Míra Černý (kmet/kritik), Pobor (špílmachr). Nefungující skvadra lidí sice nedosáhla davového šílenství, ale zase dokázala, že Alanis má opravdu široký záběr a dokáže oslovit lidi od A do Z. Druhou věcí, která mi kazila koncert byl zvuk… řekl bych dokonce: v průběhu koncertu zhoršující se zvuk. No divný.

Ale i tak… byl to parádní zážitek s příchutí nostalgie. Alanis…která se mimochodem trochu vypapala (ale to není podstatný) rozdávala úsměvy, pařila, lítala a hlavně předvedla super výkon. Neznám jinou zpěvačku, která by zpívala falešně a bylo to cool, hehe. Dva přídavky, rozumně dávkovaný hity v kombinaci s novýma věcma ve mně zanechaly dobrej dojem. Škoda jen tý kapely. Rád si nechávám padat bradu při pohledu na profíky z velkých kapel.  Kažopádně doufám, že tu holku ještě někdy uvidím, i když už mě nerozsekává tolik jako dřív.

vy to ještě nevíte...užívejte si blažené nevědomosti, dokud to jen jde.....největší hrůznost už pomalinku vylejzá z hrobu.... zatímco se po hřbitovech převaluje přízemní mlha, je slyšet ze tmy skřípání otvíraných rakví...hlasy v temnotě, které zní vskutku nezdravě, vás obklopí ze všech stran...pachuť záhrobí vám utkví na jazyku.... zabíjačka se blíží