Střípky (podzim 2006)
Trhat stránky to by šlo snadno,
jen tak smazat navždy svoje činny,
jak jednoduchý dostat se až na dno,
a já...mám teď strašnej pocit vinny.
Litovat činnů...
Nikdo za svoje činny neumí zodpovídat...
Slza ti stéká po tváři,
pak zmizí ve rtech,
umírá,
v tobě...
Po nocích pláču,
jen tak pro sebe, aby mě nikdo neslyšel,
ztracená v davu černejch andělů,
smutná, žes odešel...
Nekonečná krajina,nekonečná pláň,
tak podej mi už svoji dlaň,
půjdem jí ruku v ruce vstříc,
půjdem ruku v ruce na Sibiř...
"Už je čas, koukej vstát,"
budí mě Smrt svým drápem,
"Mami, já chci ještě spát,"
kývla,teď tam spolu chrápem.
Jako Marionetta,
když zataháš za nitky,
du dycky za tebou,
když zataháš za nitky,
zvednu ruku levou...
Jako děvka,
postávám na rohu,
čekám na spasitele,
postávám na rohu,
ale miluju Tebe...
Jako hurikán,
kvůli Tobě,
s sebou přinášim jen to zlý,
kvůli Tobě,
všechny střechy už dávno ulítly...
Jako vězeň,
kterej byl právě propuštěn,
znovu objevuju svět,
kterej byl právě propuštěn,
miluju Tě, dokonce i teď..
Jako cizinec,
v neznámý zemi,
zbloudilá duše, co hledá svoje místo ve světě,
v neznámý zemi,
bloudim prokletě...