Propast
Stojíš s brekem nad propastí,
premýšlíš zda skočit.
Slza z oka vyhnaná bolestí,
chceš doopravdy zkončit?
Má to cenu nevidět,
všechnu krásu kolem?
Má to cenu neslyšet?
Brzo řek jsi sbohem..
Vždyť jsi ještě mladej,
nezahazuj naději.
Tvý slzy mi vaděj,
hledáš lásku? Našel jsi.
Nezahazuj radost,
volným pádem ze skály..
Mám pro tebe slabost,
dřív jsme se jen smáli..
Hrozně deprimující počasí =( samý špatný myšlenky.. žádný naděje na úspěch, ani na to, že zase bude pěkně, fajn..že zase někdy budu šťastná, jako dřív..=(