Nesmrtelná poezie II.
Zem hlavu pozvedá
z příšerné a pusté tmy.
Ze světla zbyla tma!
Ze zoufalství má už šediny:
"Vězeň na březích vod,
hvězdná žárlivost po mě slídí:
mrtva od slz a psot
poslouchám otce dávných lidí.
Sobecký otče člověka!
Ukrutný a žárlivý!
Spoutaná, radost má snášet svítání a panenství?
Rozbij okovy,
co studí až do kostí.
Sobče!Zlý!
Prokletí, pro něž je láska otroctví!"
W.B.