RADEK Muž / Praha

I am resigned to the pain of fate which I was given at the moment of my birth

W.B.

JE KONEC ŘÍJNA...

Je konec října a zem prvním mrazem tvrdá je...

Jsi chladná, šeptám hlíně, hrob svůj mrdaje

ZHNUSEN SÁM SEBOU CPU SI RUKU DO HUBY

-jsem nechutný a hnusný, mrzký parazit!

ku stisku dlaní- z vděku, že dál mohu být

snažím se druhou do prdele zarazit.

ZA SMRTÍ TEČKA, DVOJTEČKA, ČI OTAZNÍK...

vznik, život, zánik...Konec, nebo znova vznik?

odpověď neznám: nechci ji znát, zatím ne

-zemřu-li, ztratím život! Ne, on ztratí mne

SE SEBOU SÁM, A SÁM I V SOBĚ SAMÉM…

Již dlouho vzájemně se takto klamem:

Dvě číše plním témuž, víno pění

pozdvihám těžký pohár k usmíření

sklo třesklo o sklo: sám před prázdným rámem

piju svou krev a střepy s amalgamem

MARASMUS? ASKEZE?! UŽ MĚ TO NEBAVÍ!!

Stejně tak celibát, ten mne sral po léta

Nevím, proč Březina nezůstal Jebavý

Může snad krásnější jméno chtít poéta??