RADEK Muž / Praha

Málokdo se však bude cítit šťastný,

protože štěstí si odnesly již minulé generace,

ale přesto budou všichni křičet, že jsou veskrze šťastní.

Tento pokřik se však stane nejhlasitějším pohřebním chorálem….“

W.B.

JE KONEC ŘÍJNA...

Je konec října a zem prvním mrazem tvrdá je...

Jsi chladná, šeptám hlíně, hrob svůj mrdaje

ZHNUSEN SÁM SEBOU CPU SI RUKU DO HUBY

-jsem nechutný a hnusný, mrzký parazit!

ku stisku dlaní- z vděku, že dál mohu být

snažím se druhou do prdele zarazit.

ZA SMRTÍ TEČKA, DVOJTEČKA, ČI OTAZNÍK...

vznik, život, zánik...Konec, nebo znova vznik?

odpověď neznám: nechci ji znát, zatím ne

-zemřu-li, ztratím život! Ne, on ztratí mne

SE SEBOU SÁM, A SÁM I V SOBĚ SAMÉM…

Již dlouho vzájemně se takto klamem:

Dvě číše plním témuž, víno pění

pozdvihám těžký pohár k usmíření

sklo třesklo o sklo: sám před prázdným rámem

piju svou krev a střepy s amalgamem

MARASMUS? ASKEZE?! UŽ MĚ TO NEBAVÍ!!

Stejně tak celibát, ten mne sral po léta

Nevím, proč Březina nezůstal Jebavý

Může snad krásnější jméno chtít poéta??

Podivná oblaka letí mi nad hlavou

Od rána do noci všude je šero

Proč i mé myšlenky po bouři odplavou?

Plují a unikaj  a tím mě serou

Namísto svodidla, které mne uzemní

Jsem jenom krajinou, kde dojde k bouři…

Mám oči dokořán- v hlavě, však pouze v ní

-  zvenčí to vypadá jak když je mhouřím

vidím co nevidím: šedivé chuchvalce

děsivé záblesky štěpících blesků

svou duši-krajinu, pustinu po válce

z níž vítěz odjíždí na chromém mezku

Odjíždím vítězně k temnému obzoru

Zatím co na poli předstírám smrt…

…červenou temperou brodím se v lavóru

Houpacím koníkem duní můj prd

POKOJEM OBCHÁZEJÍ POSTAVY

celé davy

kývám jim rukou a šeptám pozdravy...

pokojem obcházejí postavy

tiše, jak se sluší...

postavy bez rukou, bez nohou

postavy bez těla, bez hlavy

jenom s duší

jenom s duší...

Sám sklon a ston,
svých viol tón
podzim roní,
a duši
mou
rve touhou mdlou,
monotónní.

Skláním se níž
a blednu, když
chvíle zazní.
Vzpomenuv dnů,
propadlých snu,
pláču v bázni.

A odcházím
ve vichru zim,
který svistem
žene mne z chvil,
jako bych byl
suchým listem.