Čau,
už jste zajisté slyšeli o mém prima tatíkovi...A o něm si dnes budeme povídat přeci :) Abych to třošku příbližil, tak můj tatík je tak trošku dement...A slíbil mámě, že uklidí.
U nás totiž většinou uklízí máma. Nejen, že má stálé zaměstnání a taky dvě brigády po práci. Ale stíhá i uvařit, načesat psy a jak jsem již zmiňoval výše i uklízet.
Zatímco můj tatík je doma. Moc nevaří, neuklízí, jediný co dělá je, že pořád řeže to svý dřevo (asi tak jednou za dva týdny).
A slíbil mámě, že uklidí. Dostal se k tomu asi za 3 měsíce od toho slibu.
Tak nejdřív mi řekl, ať si to nahoře trošku uklidim (jeho slovy : "ukliď si ten mrdník!"). Vytřel ložnici a naštrádoval si to ke mně.
Začal vytírat. Řikám nechceš to odsunout, ať se tam líp dostaneš. Odpověď žádná. Šťoural se tím mopem v díře, do který by ten mop nenarval ani MacGuyver. Následně odusunul židli, uviděl ano opravdu nové 3 roky staré proježděné díry od starého křesla a
prohlásil: "Co to kurva je ?". "To je tady už dlouho, zeptej se klidně mámy." Si děláš prdel ? To je tu nový. Jezdíš tu na tom křeslu jak čůrák. To je z toho jak se tady furt hejbeš." Ponaučení pro vás pro všechny - v pokoji se nehejbejte, jen
stůjte na místě, až uděláte důlek.
Uviděl jediný místo kam se mi hromadí prach, ve zbytku pokoje totiž nikde nic neni... ZA STOLEM. Říkám mu dojdu pro smeták, uklidím to. Přijdu se smetákem a otec začíná svůj monolog. "Tady máš strašnej bordel a ten sráč tu žere elektriku a to je jen z
toho - to vyhodim z vokna. Tě vykopnu z baráku a všechno budeš platit. Já tu nejsem žádnej řemeslník, abych po tobě všechno vopravoval. Co uděláš, tak k tomu uděláš 10 věcí blbě. Na nic sis nevydělal !" přišel s mopem k tomu zametenýmu - zjistil, že se k
tomu musí ohnout a kopnul mi do repráku koupených z mé vyplaty z brigády. Pak mi hodil se židlí. S druhou židlí. Šáhnul mi na kytaru. "To si zkus." Posunul kytarou. A povídám vypadni, uklidím si to sám. Kopnul do mých peckových super bačkor (který vypadaj
jako tlapky :P) a třisknul s dvěrmi.
Začal vést další monolog. A víte, on když vám něco nasrnýho řiká - tak jde někam pryč. Tak jsem na něj ještě volal, jak tě mám slyšet, když jsi někde v prdeli. Spadla mu sklenička v kuchyni a začala zase naše domácí vánoční atmosféra - hrobové
ticho.
Tak jsem si to tady domet, dal do předchozího stavu a zavolal jsem mámě, ať už po tátovi radši to uklízení nechce.
Ponaučení na závěr (jedno už jsem dal do článku, teď něco z trochu jiného soudku): Neber si u Wondryho jídlo - hrozí riziko nalezení špetky semene.
