ZdenekAmeth 46 let / Praha

„Lidi uklidňuje představa naplánovaného a harmonického přirozeného světa, na jehož vrcholu se sami nacházejí. Je těžké připustit, že tato harmonie je náhodným výsledkem brutálního systému, ve kterém neplatí žádné principy snad kromě toho, že každý jednotlivec usiluje o vlastní reprodukční úspěch. Je depresivní si myslet, že život nemá smysl a že evoluce nemá vyšší cíl."

Časopis The Economist k 200. výročí narození Charlese Darwina, únor 2009

Jako správní fanoušci britských Cradle of Filth jsme si nemohli nechat ujít jejich turné po vydání novinky Godspeed on Devil´s Thunder. Zajeli jsme se na ně podívat do Drážďan, protože Českou republiku jejich zimní koncertní šňůra minula.

Hrálo se v Reithalle, krásném místě, bývalé fabrice v exprůmyslové zóně města. V rámci The Darkest Tour zahráli jako první nizozemští Asrai, kteří mě však nijak zvlášť svým gothic metalem nezaujali. Jako druzí vystoupili Septic Flesh z Řecka. Hráli dobře, energicky a zajímavé byly zejména jejich orchestrální pasáže s orientálním nádechem. Jako třeti přišli na pódium Portugalci Moonspell. Přestože jim nejde upřít profesionalita a určitá originalita, jejich muzika mi moc neříká. Naživo jsem je viděl již asi potřetí, ale emoce, které ve mě vyvolávají, jsou průměrné. Lidé kolem si ale jejich koncert dost užívali, takže jsem asi spíše výjimkou.

Po Portugalsku přišlo na řadu Norsko a Gorgoroth. Zajímavá byla scenografie: tři dřevěné kříže, na kterých jakoby viseli dva nazí muži a jedna žena. Naštěstí nás připravili o zakrvácené ovčí hlavy, které před vystoupeními se stupidní oblibou napichují na kůly. Přiznám se, že jejich muziku moc neznám, ale po celkem nudných Moonspell jsem si jí užil. Gaahl není kdovíjaký showman, ale jeho vystoupení je, řekl bych, docela hypnotizující.

No a pak přišli konečně (hlavně kvůli zimě, která v hale panovala) na řadu Cradle of Filth. Na pódiu si nechali jeden z křížů, položili jej na zem, přidali pár dalších kulis a vytvořili obrázek zpustlé krajiny. Jejich koncert byl nejlepší z celého večera, o hodně lepší než ten na letošním Brutal Assaultu. Zahráli skladby z jejich novinky - kterou se vrátli k dobám Damnation and a Day -, které naživo skvěle fungovaly, díky také výbornému Martinu Škaroupkovi za bicími. Britové ale neopomněli ani jejich velkolepou minulost a pošťastnili přítomné skladbou Principle of Evil made Flesh z prvního alba, dále pak Dusk and her Embrace a Cruelty brought thee Orchids z Cruelty and the Beast.

Z Reithalle jsme odcházeli zmrzlí, ale spokojení.

V neděli 7. prosince poctili Prahu svou návštěvou Satyr a Frost, alias Satyricon. Jejich koncert ve Futurum snad neměl chybu, aspoň já jsem ji neobjevil.

Jejich muzika, kterou lze označit za black rock, se výborně hodí na živá vystoupení: je energická a strhující, přitom i při své zdánlivé jednoduchosti neztrácí svou temnou hloubku. Satyr je charismatický lídr, který i přes svou konečnou nepřístupnost dokázal (a to stylově) strhnout na svou stranu asi všechny, kdo do Futurum zavítali. Frost za bicími převálcoval vše, co mu přišlo do cesty.

Norové představili svoji současnou (nové album The Age of Nero) a předešlou tvorbu, od Nemesis Divina přes Volcano po Now, Diabolical. Diváci reagovali nadšeně a skupina si hraní při takové participaci očividně užívala. "Vždycky když hrajeme v Praze, je tu plno," ocenil zpěvák.

Lidé nechtěli Satyricon pustit z pódia, muzikanti tak museli dvakrát přidávat. Došlo tedy na titulní skladbu z Now, Diabolical a na legendární Mother North, které zpíval snad celý klub. Krásná noc.