Déšť, pivo a rock'n'roll
Aneb z Chomutova do Jirkova, nazpátek a ještě jednou tam.
Pršelo. Už od rána. Ne moc, zato s přestávkama a v den akce. Po týdnu bez mraků to dokáže jednoho vytočit. A kdyby jednoho, zapříčiní to slabou návštěvnost akce, která je venku. Naštěstí pro nás, došlí návštěvníci byli nadšeni. Přijeli jsme se zpožděním, protože jsme se motali. Ne po alkoholu, nýbrž po Chomutově...a Jirkově. Když už se zdálo, že jsme úspěšně v Jirkově, tak se odněkud zákeřně vynořila značka Chomutov a motali jsme se dál. Když už jsme klub Shamrock konečně našli, okamžitě jsme vyložili a zvučili. Zvukař překvapil výbavou, takže na pódiu bylo vše v pořádku - pět odposlechů se holt hodí. Premiéra v sedmi. Kája se zhostil i vokálů, Ságo měl s sebou poprvé klarinet (ságo, flétna, vokály a perkuse z něj dělají nejuniverzálnějšího člena). Dali jsme si záležet. Zezačátku, pravda, trochu rozhozeni, ale po dvou songách jsme měli na pódiu zvuk ideální. Během setu jsme posluchače přilákali až před pódium, to hlavně zásluhou lounského fan clubu, který jel s námi. Tentokrát se nám po stránce atmosféry songů hodně dařilo. Někde jsme si jen tak pohrávali, jinde jsme jeli nadoraz. Staré pecky najistotu a ty nové zase o něco líp. Paráda.Načež jsem byl po koncertě společně s pořadatelkou Meluzínou odchycen paní od novin a zpovídán. Nakonec toho paní řekla víc než my, protože jí ježdění po akcích evidentně bavilo a v posledních týdnech jich navštívila dost a dost.
Arashiti po nás zahráli též dobře(oceňoval jsem hlavně kvalitní texty a bubenici), jenže pak to přišlo. H4S jsou sice mladí, ale sehraní a energičtí. Navíc zpěvačka Sabina ráda Joplinku (proto jsem do Whippin' post zamontoval kus Mercedez Benz). Mimo pódium působila nenápadně, ale je na něm jako doma, takže proměna v bluesovou křiklounku s tím správným feelingem a nasazením nebyla až tak překvapivá. Nebyla, kdyby jí nebylo teprve sweet sixteen. A tak jsme šli do kolen. Navíc kytarista použitím chorusu snadno zastínil i Michala Pavlíčka a zdál se být spíše metalistou až punkáčem. Poslední partu večera, HC Spilornis (to není hokejovej klub, to je hudební styl:-)) jsem poslouchal od baru. Snažili se, melodické kytary, vpořádku. Ale ten styl zpěvu holt pro mé melodicko-hardrockové uši není. Po skončení akce popadla Meluzínu fotografická mánie, a tak jsem byl vyrušen z rozhovoru se zpěvákem jižanů Izzy, Hubertem. Ten dostal foťák, Meluzína nahnala většinu účinkujících do jednoho hloučku a šéfovala. Málem jsme neodjeli. Málem jela s námi do Loun. Nemajíce s sebou nic jiného než vlastní demo, pustili jsme si ho. A neúnavná smyčcovo-dechová sekce do toho celou cestu improvizovala. (Už před odjezdem bavil Ságo svou zobcovkou zbylé fandy a chtě nechtě jsme se se zbytkem feastů dali do tance před transitem) A ani po vyložení aparatury a pracném probuzení bubeníka ti dva nepřestali. Ani u piva - tam snadno přehlušili juke-box lidovkama.Což svědčí o tom, že symbolem rock'n'rollu už by dávno neměla být kytara, ale housle a zobcovka. Navíc, když máme v reggae pasáži v Nowadays teď i klarinet. Což, jak doufám, je celosvětové prvneství :-)
Akce super, díky Jirkove, díky Meluzzzíno, díky H4S, rádi se někdy vrátíme. Váš 'Mercedez benz'n'colour TV' Voytus
