The Feast hard rock / Louny

Je to tak. Přes prosinec jsme sice zvolili pár týdnů pauzy, ale současně se vstupem nového roku do našeho žití se chystáme zase vrátit k naší hudbě. Všem našim fanouškům i odpůrcům přejeme mnoho úspěchů ve zbývajícím čase, spoustu nových tónů i zvukových barev, též opravdových emocí a tolerance vůči různým odrůdám kvalitní hudby. Neb jak praví Hudební bible: Jednoho dne i metalista s rastamanem společně usednou a těšiti budou se ze společnosti své. Potom jointa společně vypálivše za noci temné a tónů nadpozemských, ve své misi proti muzikantskému odpadu pokračovati budou.

Též my budeme pokračovat v naší misi a pokud vše dobře dopadne, i písním novým  bude zde dán prostor.

Oslava Plazíkových sweet little sixties se vydařila. Začali Furt rovně, podle plánu v sedm, a odvedli velmi slušnou práci, neopomněli píseň s Vánoční tématikou, přeci jen bylo na čase. Chlapci (a dívka) se zlepšují, jen tak dál. Místo slibovaného Ruxaku vystoupila Beruška. A byla výborná. Vadaska po nás házel jablka, což jistě vstoupí do dějin, protože obvykle to bývá naopak a děje se tak s ovocem shnilým. Vadaska neházel pro nic za nic, byla to odměna na správně zodpovězené otázky. Některé závažné, které si lidstvo klade po staletí, najednou získaly triviální nádech: Například na otázku Proč tu jsme? je odteď jednoduchá odpověď: Protože Plazík slaví! (A ta odpověď nyní mou maličkost řadí mezi přední světové filozofy). Jiné, méně závažné, byly často sabotovány: Kdo napsal Radosti života? Tak ta byla shozena výkřiky typu: Nějakej zmrd! Nevadí. Beruška hrála skvěle, řádně heavy a téměř celé bahno donutila zvednout prdel a vrhnout se před pódium. Poté Paralet. Rozšířená sestava čítající teď druhého kytaristu, pozounistu a klávesáka předvedla svůj repertoár standartně skvěle, občas doplněni sboristkami. Závěrečného Maséra zpíval celý sál a mr. Plazík si zahostoval v písni, kterou napsal před neuvěřitelnými 42 lety. Než jsme naběhli na pódium jakožto zlatý (po)hřeb večera, dali jsme s bratry Stehlíky a Pavoukem Whole lotta love a Rock'n'roll od legendárních Led Zeppelin. A pak už Feast. Návštěvníků bylo i přes pokročilý čas stále dost a tak jsme je rozhodně nechtěli uspávat, naopak. Pěkně se to na pódiu i pod pódiem rozjelo. Premiéru měla novinka Ghost of the wind, kterou jsme nechali nakonec. I přes nelehkou hlasovou indispozici ji Péťa zazpívala v pohodě. Oprášili jsme i Whiskey in the jar, což ocenili nejen starší posluchači. Chvilkové pogo při instrumentální mezihře v New illusion mě málem udolalo. A Kája se Ságem už jsou perfektně sehraný. Nechce si tedy někdo místo mě příště zazpívat, abych si tu kapelu poslechl?

Děkujeme za podporu a zase někdy někde. A Plazíku, můžeš se spolehnout, že Tvé pozvání na koncerty nikdy neodmítneme.

Váš náš Voytus Gytarus

Bude bahno. A taky bude zima, hnusně, vlhko, mlhy, komu by se chtělo po ránu vstávat. A pak bude taky konec světa. Ale nemusíte mít obamu, stejně tomu nikdo neunikne. Ale zatim bude jenom to bahno. V Lounech. Stromovka, víme? Narozeniny našeho nejstaršího fanouška, fotografa Plazíka. A to už je docela dobrej důvod, proč se tam vokázat.