Zlatý déšť
Přes rok zase nezapršelo. Prselo se, prselo.
V tom období mě mnozí začlenili mezi svoje zkratky. Tout seul, tout seul. Comme d’habitude.
Zásada ve výsledku a v zásadě bez návratnosti. Bez zájmu.
Už několikrát jsem si proto řekl, že to tu není, že to tu ani nikdy nebude.
Jak je zvykem - NAJEDNOU to tu bylo. Viděl i slyšel i osahal jsem Lva Rubinštejna.
I potom chodil jsem bahnem, jako chodím stále, pro úlevnou částečnost i snad dál.
Nemůžeš už někam chodit? Nemůžeš říkat, že tě to bolí.
Největším fenoménem tyvoleismu bublin z čůrku se stala masírka zmatených.
Fascinaci jenom podpořila. Co víc, epitaf už byl dávno na světě.
/
Libovolně Drzej fakan. Přidrzlej. Drzej.
/
/
O zimě radši pomlčím.
„Po čase, taženém v takovou šňůru, že dávno s ní spadalo prádlo, v měsících, kdy dělal jsem cokoli mimo bytování v žití, chodě nikudama, sádrou cáklá mátoha, povšim‘ jsem si že menstruuje podzim; v platnéřství zazvonily puklice – i v leku optal jsem se kdo jsem, a zjistil že nevím! že to nevím! že jsem jen starší, starší a setrvaleji otrlejší, a protože mne to podráždilo, píkatě jsem si povšim‘ jak v čistírně nějaká mrcha arogantně vypnula srní strůnu, a protože z toho na mne padl smutek i děs, prudce dojalo mne na refýži, kde jsem se octl, dospívající nehezké řecké děvče, rozpaky doničující tak už zešmaťhané střevíce...“
Shrň mi to prosimtebe. Křížky křížky křížky. Je kříž vámi křížky; kříž je kříž. Takže. Přijď a já ti neodpovím.
Já
Já
Já
Já
Já
Já
„Ale je úzkost...“ namítl by Holan.
„A je Blažíček...“ neurazil by se Hamlet.
A co smrt? Zatím se vlní. Koho tíží, ten pravdivě zpívá.
/
KDY
AŽ
nastane apokalypsa dle Ciorana
A budou se divit
Nepadne ani slovo o tělesnosti
Začnou si domýšlet zbytky
Bude to mizerná nápověda
