Môj Mír
Hojdalárydý, vážení přátelé Ganžou-kingů!
Poslechněte, milé děti, si náš VESELÝ osud. Tak jsme Vám zase jednou jeli rozdávat štěstí a radost s naší nesmrtelnou road show Do-re-mi (tentokrát do libochovického Druhého patra).
Prostředí Příjemné, Pěno Pivaté, Pařící Pan Patro a Přátelé...
V půli koncertu už nám začal docházet dech, když tu náhle najednou... Pod pódiem se objevila nová figura. Nejprve jsme vůbec netušili, o koho se jedná, ale pak mi svitlo: Nebyl to nikdo jiný, než legendární Mojmír Maděrič!
Hned jsem musel všeho nechat, Větroň-NeVětroň, a jít se s ním obejmout a podrbat ho pro štěstí. "Pocem, Ty kluku. Dyť já Tě mám hrozně rád..."
On jen sofistikovaně přimhouřil svá očka, poslechl si pár našich písní, otevřel časoprostorové kontinuum a čapím krokem se vrátil na Betelgeuze ver. 5.6.
Tak takové to tedy bylo. *
Za Guny - LUKY
PS: Těšíme se na další koncerty, námořníci!
* No možná jsem si to trochu přibarvil, takže se skutečnému i libochovickému "Mojmírovi" omlouvám :) L. V.