kuřecí hajp
I drink cheap beer, so what, fuck you, zpívám si. Nahlas se sluchátky v uších, takže je to v hajzlu. Litr a půl piva Van Pur mizí rychle a v autě se bojím smrti na silnici. Ta plechová piksla se může změnit v mlejnek na maso kdykoli, obzvlášť když Fíďa jede stoosmdesát. Každý druhý auto má espézetku sedmdesátsedm. Na Rajský otvíráme rum s kolou. V Karlíně dáváme brko.
Vymejšlíme, kam vezmeme na exkurzi po Praze Shadow of Television. „Tak jsme na tej sedmičke, vyzerá to, že je to nějaké zatvorené,“ říká Vohjto do telefonu. Z exkurze nebude nic. Sokolovská ulice dneska vypadá jinak než jindy, červená tramvaj se pomalu přibližuje ze zamlžené dálky a mám takovou příjemně vejletnickou a turistickou náladu. Asi to je tou trávou.
Na Strahově kupujeme vodku a asimilujeme na schodech s návštěvníky koncertu. Drtivou většinu z nich znám. Dvanáct platicících. V Budějicích jich bylo asi o dva lidi víc. Je neuvěřitelný, kterak lidi absolutně tahle muzika nezajímá. Pepa z Let’s Go vrazil do víkendu s Barettou Love dvě vejplaty, zahučel v tom třicet litrů a téměř nikdo nabízené šance vidět romantické berlínské punks nevyužil. Jejich mínus.
Břit dorazil v polským stylu s igelitkou. Take everything, řve se smíchem Chris z Baretty a my po jeho vzoru z ledničky chlazené lahváče. Hodně se jich tříští na zemi, protože je sotva udržím v ruce. Vedení klubu si nepřeje, abychom hráli. Jsem prej moc wasted. To je jasný, protože tu nejsi, protože to tu je prej nuda.
Náš i tak krátkej setlist bere za svý, po zvukový zkoušce, ze který jsou Němci odvařený (NEW ORDER!!!) hrajeme Maniodepresi, cover Proč ty jsi taková smutná a Město aut. Tedy vlastně nic hipsterskýho. Pak nás nervní Pepa vyhazuje, že jsme ve skluzu. Říkám do mikrofonu něco o tom, že všichni jsou cigánský fašisti a zmrdi.
Je mi to líto, hlavně protože Břitovi se tam hrát vůbec nechtělo a zůstal kvůli tomu v Praze, a pak jsme zahráli tři songy. Ale nakonec se mnou sdílel názor, že ty tři pecky byly mnohem lepší, než celej set, kterej by nudil i zdi v prázdným klubu. To hraní jsem si užil možná nejvíc ze všech našich koncertů, jak to znělo, těžko říct.
Nevím, jestli z Let’s Go jsem nic neviděl, nebo si to nepamatuju. Shadow of TV byli tentokrát dost hrozný – příšernej zvuk, znělo to všechno úplně stejně. Taky jsem to kurvil tím, že jsem byl skoro pořád na pódiu a zpíval druhej hlas. Vrcholem byla nová pecka Toto město, která mě na nahrávce zatím moc nechytla, ale naživo si to všecko sedlo dokonale: nudnej Strahov a nikdo v klubu, „toto město horí nudou!“ Při závěrečným Cretin Hop to odnesly njějaký stojany a mikrofony.
Baretta Love byla úžasná. Ve třech jim to znělo a šlapalo skvěle, dost hustě zpívaný vokály a hlavně neuvěřitelně milý, sympatický týpci, kteří si nakonec získali snad úplně všechny, i ty, co je před koncertem vůbec neznali. Hraní si očividně užívali, občas předváděli vtipný gayský pózy a sršela z nich energie.
Pak nějaký potácení v backstage. Hodně rozbitejch piv a barman, kterej mě jebe, že to už jako fakt přehánim. Dáváme Němcům adresu klubu Buben (búbn, to jsou kleine boys!), se Shadow fotíme fotky na instagramy, ale nejde nám najít správnej filtr, večeře od nich je dobrá, i když jsem ve tmě snědl pár zmuchlanejch ubrousků. Štšpik skládá novej hit Myslíkova eight, a hromadně busem do Myslíkový dorážíme.
V Bubnu je to neskutečná párty. DJ na gramcích točí starý ska v klubu to žije. Stojíme na pódiu a tancujeme x hodin, dokud si nepovídám s plakátem Clash. To už bych řek, že je čas odejít. Jirka chrápe vedle Fíďi, Kráťa s Majkl mlátí do telefonu, protože do něj nejde dát baterka, Shadow někam zmizeli a Buben je čím dál plnější. Krásná žena, která tancuje na Hooligans a zpívá Going Underground od The Jam, co chceš víc?
Venku někdo řve Mánes über alles a já si s Jirkou dávám do držky. Klub rváčů se trochu zvrhává, protože po první propagační ráně dostávám bombu, že se mi otočí hlava dozadu a mám kus uštřípnutýho zubu, takže Jirkovi za chvíli odletí brejle z ksichtu a nakonec se válíme na zemi. Několik hodin jsme ještě vymysleli spoustu depresivních teorií o životě v nějakým baru někde na Karláku, než jsem se minutu díval jinam a všichni byli pryč. Zůstal jsem jen se Štěpikem.
Za svítání nám v tramvaji Rusák říká, že Chelsea je nejlepší a nechápe, že nás fotbal nezajímá a že fotbal podporuje lidi v tom, aby byli stupidní. Chce nám dát do držky a hádat se kvůli tomu, jakýmu klubu fandíme, tohle nečekal, a tak charašo mizí pryč. Pak nám chtěj dát přes hubu smažky se sovíma vočima, protože jsme prej ukradli křiváka, kterýho má na sobě Štěpik a kterej si v baru zapomněl Jirka. Do Karlína vůbec nedojedeme, dáváme si ranní vejlet přes řeku, na benzínce kupujeme cigára a s prvními slunečními paprsky pálíme brko a vedeme rozhovor, kterej je fakt dobrej a pod jehož dojmem možná konečně něco napíšu.
Horší to je, když se probudím ve tři odpoledne a zjišťuju, že Fíďa spal v autě a dávno odjel s Břitem do Boleslavi a já trčím v Praze bez peněz jak dement. Navíc nemůžu hejbat nateklou držkou.
Johnny
hmm příští koncert hrajeme opět v Praze 30.května, právě v onom Bubnu na Myslíkový eight, bude to asi velký, a nejspíš budeme hrát aj celou hodinu, po nás akusticky Nežfaleš a nakonec hardcorovej hurikán vynikajících Thalidomide. afterparty diktujou redaktoři Kids and Heroes.com magazínu, což je nejlepší hudební web v Čechách, žejo
https://www.facebook.com/events/1430300027227150/
