Přátelé, kamarádi,
doufáme, že si užíváte léta (alespoň lépe než my, pracující), a pokud budete za dva týdny přemýšlet, co s načatým víkendem (koupaliště už vás jistě omrzelo), zajeďte třeba za námi na hrad Cimburk u Koryčan! V sobotu 22. srpna od 14.00 se tam koná Den múz. Hrajeme hned na začátku, takže s obědem moc neotálejte. ;-)
Kdo pravidelně sleduje naše stránky, ví, že jsme v sobotu 27.6. měli hrát na akci nazvané BigBang v baru zvaném Chicago. No....
BIG bang to určitě nebyl, neboť promo akce se zřejmě vůbec nevyvedlo a na koncert dorazili pouze 5 našich kamarádů. Začínat jsme měli v půl deváté, a když bylo tři čtvrtě na devět a v publiku bylo stále jen 5 posluchačů, přišla debata, zda vůbec hrát. Nakonec jsme si řekli, že zahrajeme, a odehráli jsme to, co jsme si nachystali.
Atmosféra (přes velikou snahu našich kamarádů a kapel, které měly hrát po nás) nebyla vůbec přátelská - mohli za to místní štamgasti o jejichž politickém extremismu by asi nikdo nepochyboval. Bohužel se potvrdilo, že tito lidé mají menší problémy se slušností a tak došlo k několika nepříjemným chvilkám, které byly způsobeny opravdu hloupým chováním těchto lidí.
Co bychom to ale byli za rychlé šípy, kdybychom si z toho nevzali poučení:
1) až budeme příště chtít hrát někde, kde to neznáme, nejdřív si tam prostě dojdeme na pivo.
2) lidé v tričkách s emblémy národního odporu opravdu nejsou milí, vstřícní a slušní
3) nemá cenu hnát Hanku přes půl republiky kvůli takové akci.
Mějte se hezky, budeme dále informovat o našich zážitcích.
Tak mě napadá, že jsme ani nenapsali, jak dopadl náš transport do Krumlova. Odjížděli jsme odděleně, v jednom vlaku Červenáček s Rychlonožkou, ve druhém Jarka s Mirkem a Černí jezdci. Jindru, jak se zjistilo, vlastně nikdo nemá rád, neboť je ze všech postav nejméně prokreslený, a tak byl po poradě u Šmejkalovy ohrady vyloučen z klubu.
Ve vlaku se Mirek pokusil prosadit oblíbenou hru "Kdo uvidí koně, má bod", avšak jeho snaha se nesetkala s pochopením. Namísto toho začaly Rychlé šípy hrát "Myslím si brněnskou osobnost". Vítězem se stal Jarka, který si myslel Barboru Škrlovou. Jeho odpovědi "Jsi muž?" "Ano i ne" "Je ti víc než třicet?" "Ano i ne" uvrhly zbylé hráče do stavu těžké deprese.
Hlavním hitem transportu se však stala hra na stupnice. Princip je jednoduchý: Bodujte cokoli na libovolné stupnici od jedné do deseti. Jarka Metelka se přiznal k používání kondicionéru a vysloužil si od Rychlonožky devět bodů na stupnici zbuznělosti. Věrným čtenářům Rychlých šípů je však dobře známo, že onen plantážník s vrabčím hnízdem na hlavě je předpojatý a nedokáže ocenit eleganci a kultivovanost Jarkovy ležérně sčesané ofiny.
Než bys stačil třikrát vytáhnout ježka z klece, byla sobota odpoledne a nachýlil se čas koncertu. Na poslední chvíli dorazil udýchaný Bohouš, kterého Rychlé šípy milosrdně přijali mezi sebe namísto Jindry. Bohouš si totiž na poslední výpravě s Bratrstvem kočičí pracky zlomil nohu, a jeho sádra vzbudila zejména ve Stínadlech takový soucit, že Vontové na jeho počest začali nosit francouzské hole a eM sepsal srdceryvnou operu "Abfahrt Jana Tleskače".
Samotný koncert se – zejména zásluhou zvučícího pana Kabíška – myslím vydařil, a Rychlé šípy si tak mohly obarvit další políčko ve svém modrém životě. Pokud jste dočetli až sem a stále ještě doufáte, že po planém úvodníku otiskne Tam-tam exkluzivní fotografie, pak vás musím zklamat, protože film zůstal ukrytý ve dvoře domu číslo 42 ve Stínadlech a Rychlé šípy si pro něj teprve půjdou a jistě při tom zažijí nová napínavá dobrodružství.
Howgh!
