Stíny
Stíny se louhují do napřažených dlaní
davem se ozývá: Čert vás vem!
Není to příjemné když tě srpem zraní
rakev ti stlučou kladivem
Pod sítí drátů spolu usínáme
milenka naděje nás žene kupředu
červené růže na hroby si dáme
šťastný kdo přejde suchý po ledu
Polykám nadávky neb zabíjím myšlenkou
červená barva vytrácí se z tváří
nazí a spoutaní revoltujem v ulicích
na vlajce rudá hvězda krví září
Buď stále ve střehu máš-li chuť bojovat
největší přítel vždycky do zad kudlu bodá
i když se svět tváří že mu nejsi lhostejný
nebuď tak naivní někdo tě udá
Divnej den
Stočil jsem si víno do láhve s jedem
a celou cestu domů mě sledovali
zapad jsem do bytu a zatáhl záclony
naplnil jsem sklenky, svou plnou a druhou po dně
Lehl jsem si na postel a koukal na strop
byly tam znaky ale tak jak to nebylo
Pozvedl jsem sklenku a vtom někdo zazvonil
Byla to sousedka že mám klíče v zámku
dostala se ke mně když už jsem nedoufal
odhrnul jsem záclony a víno vylil z okna
a mí pronásledovatelé ho dychtivě chytali
do uslintaných tlam
Psyché
Tančila po pokoji tančila celý den
a já ji pozoroval schován za motýlem
a ona tančila v jediné větě
a můj motýl snil o ideálním světě
bez lidí - ani se mu nedivím
Rozčeřila hladinu svých vlasů
je tak nádherná očima po ní pasu
a můj motýl sedící na rameni
mi šeptá do ucha smutné oznámení
Že poslední zástupkyně nočních krasavic
chce s mým motýlem letět na měsíc
tam jejich těla v jedno splynou
nejdřív si užijou a pak zhynou
Klečím u její postele a líbám jí ruce
má plačící Psyché spinká tak sladce
Bojí se že ji vzbudím a to bych nerad
tak na ni civim a nevim co mám dělat
Beránek
Co ti to provedli beránku, že z rány krvácíš
usínáš po probdělé noci, město se probouzí
Jednotni v prolité krvi, smějí se bolesti beránka
tisíce vražedných pohledů, mění se v rezavé nože
R: Sám usíná v záři polední
nic už nevnímá jen teplo slunce objetí
Beránku pohleď vzhůru, tvář počátku zrození
poddej se osudu, beránku na kříži
Co ti to provedli beránku, že oči zavíráš
smrtelně raněný vznášíš se v kaluži krve
Za chyby musí se pykat skrz rány po těle
odpusť nám ozdobu lhářů a budeš milován
Mášeňka
Seděli na loďce milenci kolem pluly mraky
nenávratně pryč půlka srpna půlka války
děvče slastně mžourá do paprsků
vzpomínka na rodnou zem a na první lásku
Berlínská šeď daleko od domova
zjevená minulost v zásuvce Alfjorova
za okny rachot vlaků které teď tak vábí
přijede Mášeňka a s ní celé mládí
V pokoji přízraky radost z minulosti
opojná chvíle návrat nevinnosti
osud je vyznačen rudou stuhou ve vlasech
písmeny dopisů na oprýskaných zdech
Po všech těch letech po válce revoluci
Zneškodní soka alkohol ve sklenici
Alfjorova žena přijede zítra ráno
a náhlé setkání nechť je požehnáno
U lůžka básníka stíny se plíží kolem
Ve smutku osamění byl umíráním skolen
Svítání halí den svou jedinečnou chvílí
Všechno staré je pryč jen nové touhy zbyly
Vzpomínka je jen jedna tu nic nepřekoná
Po tomto setkání zcela jistě skoná
Okamžik prozření mysl dávným snem hoří
Odjet do Francie... a.... k moři
Proč asi?!
Po hospodách chodím
proč si takhle škodím
proč asi proč asi
Venku zebou líce
vevnitř hnijí plíce
proč asi proč asi
Ulehám v tvé lože
na zdi visí nože
proč asi proč asi
A přátelství dlouhá
klubka hadů pouhá
proč asi proč asi
Každý večír v pajzlu
je to s náma v hajzlu
proč asi proč asi
Pět červených střiků
to je síla zvyku
proč asi proč asi
Co jiného činit
než si játra svinit
proč asi proč asi
Ta nuda mě sžírá
Chotěboř je díra
proč asi proč asi
depresivní počasí
Začíná to v Niklovně, v Olympu to končí
Šanta Pepe Dvacítka Bene Velký Voči
Růžek Pegas Pivnice Tipáč Jaro Ulita
Piváč Hrom do police, další sklenice dopitá
Vysočina Na zámku, dochází nám čas
Na nádraží Panský dům, zabije nás chlast
Charlie
Jak ďáblem posedlí padli ti do klína
splozenci pekel, ty i tvoje rodina
R: Charlie, Charlie, Charlie
Noc už je na sklonku
Charlie, Charlie, Charlie
A kapky krve na zvonku
Byli jako kráska a zvíře
zvíře snědlo krásku, ať chcípne v díře
R: Charlie, Charlie, Charlie
Noc už je na sklonku
Charlie, Charlie, Charlie
A kapky krve na zvonku
Charlie, Charlie, Charlie
Noc už je na sklonku
Charlie, Charlie, Charlie
A mrtvá těla na dvorku
Rwanda
Kráčíme v zástupech a nevíme kam
ozvěny výstřelů dolíháj k nám
Kráčíme v zástupech a ve tvářích strach
těžko poznat kdo je přítel a kdo je vrah
R: Takhle to je, takhle to je
slunce se barví krví do ruda
Takhle to je, takhle to je
z doupěte vyšla na lov obluda
Tisknem se k sobě a na oknech mříž
jsi šváb tak za to zaplatíš
v koupelně nehybná matka s dítětem
ostří prořízne vzduch dřív než vykvetem
R:
Hodiny za stěnou tiše odbíjí
počítám vteřiny než mě zabijí
Davy v ulicích neznaj lítosti
co kdybychom se mrkli na tvý vnitřnosti
Podzemí
Polož hlavu na mé srdce, už slyšíš jak pracují stroje?
Usínám po těžkém dni, ještě je čas, je čas
Rozžhavit slunce, ohnout duhu, uhasit déšť
Poskoč si, poskoč si, tohle je ten pravej mejdan
Hluboko na západ, kde hadi spí
Jen jeden včerejšek může změnit budoucnost
psacího stroje - Koláž
Stopni si poslední vlak do továrny na lidi
a pokud tam bude on - Nestřílej
Je neděle a hadi ještě spí na západě desky
Tohle je ta pravá cesta, tohle je ta pravá víra
tohle je ta pravá naděje
Tohle je ta pravá pouť, tohle je ta pravá láska
tohle je ta pravá droga
Tohle je ten pravý odpor, tohle je ten pravý život
sami sobě nad pivem
Underground
Ples
Vodě odolná soulož
sedí si na vedení minulosti
a pláče do rytmu zkouřené samby
Květ se rozevřel
nenásilnou vizí budoucnosti
postižená země, drogový Bůh
a tupý výraz v obličeji
Noční
Holé stěny prázdného pokoje
odrážejí světla pouličních lamp
unaveni městem usínáme vestoje
a slunce v nedohlednu
Noc bolí jako bič na zádech otroka
zůstane jizva a strach ze smrti
nesmíme uctívat falešného proroka
leč ztrestat jeho troufalost
Zatímco světla lamp v pokoji rabují
měsíc byl pohlcen hladovou nocí
jen její oči teď se zájmem sledují
tváře zkřivené bolestí
Agonie
Vinou nekonečných dní
pomalu vyhasíná
když v křečích se zmítá
Zbyla jen pachuť na jazyku
a tvář obrácená do tmy
přichází poslední soud
Má rána hnisá vírou
že ještě není pozdě
na to vstát a jít
Potřísněn vlastní krví
upínám se k mrtvým bohům
s falešnou upřímností
Ztrácím se sobě z dohledu
svědkem je mrtvolné ticho
jazyk vypadlý z úst
Uvnitř moji lebky
zoufalství hladí vzpomínky
mrtvou kočkou
Odmítám vzdát se své vůle
ve jménu vyššího blaha
žádný kříž žádná hvězda
Upadám plný hříchů
s pocitem že to tak má být
ničeho nelitovat