Potkají-li se v nočním báru na Vinohradech (nechť si laskavý čtenář doplní město dle libosti, má víc možností, pokud nepropadl ze zemáku) pankáč a jazzman a zjistí-li, že oba vědí, co je mimotonální dominanta a proč je rum nejlepší věc ve vesmíru a kde tu maj popelník, nemůže to dopadnout jinak, než že spolu vytvoří dvoučlenný něžný folkový orchestr protknutý humorem tak jemným, že ho divák kolikrát ani nepostřehne. Přidají-li zcela nepochopitelný název (původní, divadlu S&H ukradnutej "Hrškrp" neprošel krz polovinu uskupení, anžto jej neuměla vyslovit a "Show s tanci", což navrhla maminka jednoho z členů, zase neodpovídalo realitě, poněvač Alfik je spektakulární dřevo), jest takořka zárukou, že tento divák, často náhodný, odejde z jejich koncertu s bradou někde u kolen, ať už to je fenomenálním klavírem, kytarou naladěnou patrně už z japonský fabriky, zpěvem rolujícím fusekle, hloubkou textů jak metro na Národní třídě (to je v Praze), nevšední pódiovou show (někdy se stane, že jeden začne hrát a druhej teprvá od báru slyší, že už tam měl bejt, a přiběhne ozdobným krokem) nebo vzácnou schopností v jakémkoli klubu či u jakékoli pípy bejt poslední a tudíž tím, kdo to nakonec zavírá. A kdo zná slavnou filmovou scénu pánů Voskovce a Wericha, z níž pochází "Kruppessen", tuší, že ten hrách tam prostě bude burácet.