Tak trochu konec, ale...
Milí kamarádi:
Otevřel jsem si šampus, to jo, ale k slavení to není.
Tak já vám o tom povím.
Poslední dobou se mě pár kamarádů (a dokonce i sem tam někdo neznámej) ptalo, kdy zas budem někde hrát s Alfik&KruppEssen. Odpověď je prostá – nebudem. Nechával jsem to všechno nějak usednout a nic nezveřejňoval, ale faktem je, že už před měsícem a pár dny jsem náš spolek s těžkým srdcem a po dlouhejch úvahách rozpustil. Vzhledem k muzikantský vytíženosti prakticky všech členů (mě nevyjímaje) nebyl čas na zkoušení ani hraní, došlo na lámání chleba (rozuměj priorit) a ukázalo se, že většina je má jinde a, jakkoli mě to mrzí, asi to tak má bejt a ode mě by bylo jurodivé chtít po někom něco, na co nemá chuť, čas nebo energii. A ještě ho tím připravovat o potenciální radosti někde jinde. To bych nechtěl.
A tak se všichni vrháme do novejch i starších projektů a já bych nám, ano, neskromně i sobě (i když až v poslední řadě) moc rád popřál, ať jsou ty cesty správný, vedou tam kam maj a kolem jsou samý sympatický, levný a furt otevřený benzínky (protože u benzínek každej muzikant napůl bydlí, vždyť to znáte).
Z původní sestavy zůstali jsme jen já a skvělej basista a kamarád Kuba Kramarovič, něco přes léto odehrajem ve dvou a už řešíme, co dál. Nápady jsou, určitě zachováme většinu písniček z doby A&K, byť v jinejch aranžích, vycházejících z toho, kdo se k nám přidá a samozřejmě s jakou invencí. A máme i řadu věcí novejch, který jsem sice psal pro původní kapelu, leč vzhledem k výše uvedenýmu nebyla šance je nazkoušet nebo aspoň začít vymejšlet aranž. Tabula rasa.
A nebudeme spěchat ani to nijak brzdit, prostě hoříme zvědavostí, co se semele. Jedno ale víme jistě – vstaneme jak Fénix z vyhaslejch kamen, povedlo se to The Agony (a víte s jakym výsledkem!), dokážeme to taky! Název bude teda zcela jinej, už jsem ho vymyslel, ale zatím tajemně mlčím.
Za Honzu, Kubu, Macejka, Kajdu i sebe vám všem děkuju, že jste na nás chodili, že jste nás chválili, že jste nás zvali, že jste si nás pouštěli. A Honzovi, Kubovi, Macejkovi i Kajdě děkuju za to, jací jsou muzikanti i lidi a za všechno, co mě v kapele naučili a co jsme spolu na koncertech u nás i v zahraničí zažili. A všem nám v našich novejch projektech zachovejte prosím žízeň! Teda – přízeň.
S úctou a v očekávání věcí příštích
Alfik
