Podobné kapely
Podobnost se určuje podle počtu společných fanoušků.
Keřbent aggro-punk / Smíchov
Členové skupiny
Kontakty a odkazy
Dodatečné info
Nejslavnější keřpopová kapela světa.
Braddey - kytara, zpěv
Kajda - basa, Casio virtuoso, vokál
Koubas - bicí
Dave - kytara
Nouv - balalajka, vokál
Bio a historie
2001:
Vznik skupiny se datuje do šerého dávnověku okolo tohoto roku. Většina kapel, které vydrží hrát až do dospělosti, je založena na středních školách, většinou iniciativní skupinkou spolužáků, kteří sní o světové nebo alespoň tuzemské slávě - hrstce případů z těchto tisíců kapel se podaří své představy naplnit. Keřbent vznikl již v době, kdy jeho členové navštěvovali FZŠ s RvJ Drtinova na Smíchově, s kteroužto pražskou čtvrtí je pak celá následující historie kapely úzce spjata. Takto brzký vznik kapely měl jednu podstatnou výhodu, a sice tu, že členové, jejichž jádro zůstalo z oněch dob až do dneška zachováno, si stihli vytvořit pevnější vazby a ani různé přesuny po ústavech pražských nedokázaly zhatit jejich odhodlání společně prorazit ve světě hudby. Dále zde byla podstatná nevýhoda takto raného vzniku, a sice ta, že až na výjimky ( lépe řečeno jednu výjimku ) nedokázali budoucí instrumentalisté Keřbentu na nic hrát a dokonce nebylo zprvu ani jasné, který nástroj padne kterému člověku do ruky v letech budoucích, jinými slovy, kapela důrazně odmítala škatulkování jednotlivých hudebníků podle hudebních nástrojů.
Samotný vznik kapely byl inspirován kresbou budoucího kytaristy a zpěváka Braddeyho, který jednou o jakési nezáživné hodině patrně českého jazyka vyplodil nákres scény, na níž stálo několik pohádkových postav, hrajících svižnou a dynamickou muziku, což bylo z obrázku na první pohled zřejmé. Kytaru ovládal Gandalf (pozdější krátkodobá přezdívka právě Braddeyho), na druhou exceloval Forrest Gump (pozdější přízvisko kapelového multiinstrumentalisty a boha Oushe), v levém spodním rohu zdatně basoval Děda Mráz s kapsáči spuštěnými až u kolen, což byl důsledek tehdejšího obecného vnímání módních trendů (přízvisko Děda Mráz později přijal kapelový tanečník, zpěvák a výhledový balalajkista Nouv, který nejen že pozměnil image Dědy Mráze k nepoznání, ale zároveň pohrdl předkresleným nástrojem a vydal se vlastní neortodoxní cestou královstvím hudby) a za bicími seděl Betmän, jehož jméno vzal později za své Koubas. Na obrázku se vyskytovala ještě klávesistka Yashibaba a jaksi zcela bez nástroje Crackonosh, kteréžto jméno po zásluze nepřipadlo nikomu jinému, než tomu, který celým svým životem k podobnému přízvisku tehdy lnul, tedy našemu nehrajícímu příteli Fangejtovi. Tato kresba, jejíž kreslení hrdinové z keře dali o něco později kapele její jméno, které se ustálilo patrně navždy, tedy KEŘBENT, se bohužel nedochovalo. Role však byly jaksi již rozděleny a myšlenka Keřbentu pomalu a rozvážně uzrávala...
2002:
V tomto roce se Koubas, Oush, Braddey a Nouv aka Betmän, Forrest Gump, Gandalf a Děda Mráz, navštěvující touž třídu, a sice devítku na ZŠ Drtinova, věnovali všeličemus, ale máloco z toho byla činnost hudební. Jde sice o zlatý věk, na
který dodnes všichni členové Keřbentu, jimž bylo dopřáno jej prožít, se slzou v oku vzpomínají, ale činnost kapely poněkud ustrnula. Jedinými počiny byly povětšinou Braddeyho snahy parafrázovat známé pecky, jimiž byli tehdejší mladí umělci ovlivněni, a
jelikož to byly většinou hity z repertoáru kapel Rammstein, Chaozz a v jednom případě dokonce z divadelního představení Babička, jejich kvalita a umělecký vklad jsou i méně bystrému čtenáři nasnadě. Posléze však přeci jen došlo k průlomu, když budoucí
bubeník Koubas projevil hudební invenci a na počítači vytvořil podivnou směsici zvuků, jež se stala hudebním podkladem pro dvě ustálené pecky tehdejšího chudičkého repertoáru - Babo, nauč mě pank a Boží dar. Tato druhá
skladba se mimochodem stala prvním nástinem lepších příštích věcí, neboť, ač mezitím prošla změnami hudby i textu natolik markantními, že se z ní stala v podstatě nová píseň, se dokázala vměstnat do repertoáru skupiny již v době, kdy si její členové
pořídili nástroje a začali se své vizi věnovat aktivně, a dodnes je Boží dar jedním ze zlatých hřebů každého koncertu Keřbentu.
Demokazeta,
na níž byl nahrán jen hudební podklad bez zpěvu, se bohužel nedochovala, aby vydala svědectví o tehdejším keřbentím soundu. Hit Babo nauč mě punk se však dočkal živé interpretace, jíž se jednoho krásného dne zhostil s dvoukilovým řetězem
na krku, neslyšev v životě nic o kapele Visací Zámek a přesto její fanoušky nevědomky napodobuje, Braddey. V té samé době také náš rapující sovětský bratr Nouv položil svými peckami Rajčata a Zelí, pro jejichž text se
inspiroval seriálem "Žena za pultem", základ k pozdějšímu dalšímu hitu kapely, nazvanému Balalajka dědy Mráze. Kapela dále definovala svůj hudební styl, který hodlala hrát a nazvala jej keřpop, což byl unikátní styl, mísící v sobě prvky
hip-hopu, popu, metalu, punku, country, rocku a lidové písně. Tento eklektický proud přetrvává v Keřbentu i přes podstatné zlepšení hudebních schopností oproti této éře (koneckonců, tehdy neuměli nic, a tudíž se zlepšit zákonitě museli) rovněž dodnes.
Závěr roku je ve znamení útlumu kapely, který přišel s rozpuštěním drtinkářské posádky a obsazením pražských gymnázií jejími členy. Kostra kapely však naštěstí zůstala v okolí Smíchova, a to konkrétně na gymnáziích Na Zatlance a Jaroslava Heyrovského, o jejichž vzájemnou družbu se pak kapela v pozdějších letech postarala. Hit Boží dar sice doznal změny podoby v řízný beatbox, jehož se zhostilo tehdejší krátkodobé stejnojmenné zatlankářské uskupení, ale jinak věc Keřbentu ležela trapně ladem
2003:
Keřbent upadl v zapomnění, avšak někdy v létě tohoto roku bubeník Koubas odstartoval webové stránky, jejichž původní oproti dnešní značně chudší podoba se rovněž nedochovala. Členové kapely, kromě Oushe, jenž už v té době ovládal svůj nástroj, tedy kytaru, i nástroje jiné s o poznání větší jistotou, začali činit první krůčky na poli hudby - Braddey si pořídil kytaru, na níž začal zprvu nesměle hrát folkové písně, kterážto deviace mu zůstala dodnes, a Koubas položil první základy své budoucí rozsáhlé bicí soustavy.
2004:
Došlo k první zkoušce, jež nesla všechny znaky hudební nevyspělosti, jaké si jen dokáže laskavý čtenář představit. Ani tento znak naší tvorby nás ještě dlouho neopustil a dlouho doplňoval náš kapelový rukopis. Podstatnější bylo první kapelové soustředění, paradoxně takřka bez nástrojů, na chatě u Oushe ve Starém Smolivci, kde vznikla píseň Vaříme s rumem a byla položena tradice, která se v kapele uchytila i pro následující roky. O několik měsíců dříve vznikl na lyžařském kurzu Gymnázia Na Zatlance největší hit kapely Knedlíky mojí maminky, jehož hudba byla paradoxně napsána nečlenem (alespoň prozatím) Davem Kovaříkem. Braddey se nenechal zahanbit a na konci roku napsal další z kotelnických kousků, které se v repertoáru udržely - Pestré mašle. Kapela začala spolu trávit více času a ačkoli výsledky nahodilých zkoušek nebyly nijak oslnivé, nezlomného ducha a náladu, kteréžto vlastnosti bývají pro nedostatek jiných předností začasté hlavními atributy a zbraněmi Keřbentu, to pokazit nedokázalo.
2005:
Zkoušet se začalo pravidelně a během roku si konečně opravdu všichni členové kapely pořídili jak hudební aparát, tak i vlastní hudební nástroj, za což začasté potili krev v buržoazních vykořisťovatelských peleších, kde byli nuceni za mrzký peníz pracovat. Zástup nových písní se rozšířil natolik, že není třeba je zde všechny vyjmenovávat, ostatně naleznete je v jiných sekcích této webové stránky.
V dubnu tohoto roku doplnil doposud tříčlennou sestavu kapely (tvořenou Braddeym, Oushem a Koubasem, jelikož Nouv se dosud na poli hudby pohyboval v oblasti hluboké teorie, odkud na pole praxe dohlédnouti nebylo, a na zkoušky nechodil) basák Jan Řanda, řečený Kajda. Byl prvním členem kapely, který nepřijal žádnou kapelovou přezdívku a později během tohoto roku i ostatní kapelníci svá přízviska odložili jako oděv, ze kterého už vyrostli a začali si hrdě říkat svými občanskými jmény a přezdívkami. Kajda se rychle adaptoval do kapely, pochopil vbrzku keřpopovou filisofii, k níž také mnohé sám přidal, a již v červnu s námi absolvoval první koncertní vystoupení v klubu Guru na Žižkově. Ačkoli bráno ze současných měřítek šlo o vystoupení z pohledu většiny členů nevalné až tragické, početné publikum shovívavě přimhouřilo oko a nadšení, jímž byl Keřbent po svém prvním hraní vyprovázen do šaten, bylo snad i upřímné.
Bohužel, z nastolené úrovně se Keřbent příliš nepozvedl ani na podzim, kdy odehrál dva koncerty v karlínském Podsklepenu a košířské Klamovce, a zejména po tomto posledním koncertu byla nálada kapely natolik špatná, že se rozhodla svou činnost ukončit a zahodit coby další z nesplněných snů nerozvážného mládí. Naštěstí se hned po měsíci členům po společné bezútěšné činnosti zastesklo a nejen, že se počali opět zdokonalovat v uměnách hudebních, ale začali také přemýšlet o doplnění stavů a celkovém zkvalitnění hudebního projevu.
2006:
Keřbent takřka půl roku neodehrál, nepočítaje v to krátký příspěvek na maturitním plese Gymnázia Jana Heyrovského, živé vystoupení, ale v kapele se děla řada věcí, dobrých i zhoubných.
Především došlo k sérii personálních obměn. Začalo to přijetím zpěvačky Pavlíny Šarešové do skupiny, což se však ukázalo jako krok vedle, protože kdo Keřbent zná, ten ví, že méně než ženský zpěv se k jeho hudbě hodí snad jen dešťová hůl, didgeridoo a podobné šamanské inštrumenty. Každopádně dva měsíce se bent navíc v často dost nekompletní sestavě pokoušel secvičit nějaké písně s Pavlínou, která však nakonec k obecnému zármutku nejen kapely, ale i řady fanoušků, kteří si ji, ač její zpěv nikdy neslyšeli, oblíbili již předem z fotografie, ale patrně ku prospěchu věci kapelu opustila. Tou dobou už se na sólovou dráhu vydal kytarista a bůh Ousheck, takže bylo třeba formaci doplnit o dalšího kytaristu.
Stal se jím doposud nejzběsilejší fanoušek kapely, vládnoucí též uměním napsat hit evropských kvalit - Dave Kovařík. Kromě autorství hudby ke Knedlíkům mojí maminky, k jejichž složení došlo ještě v šerém dávnověku keřbentí historie, se záhy zapsal do kroniky kapely nesmazatelným notovým zápisem hitu Myslivec, který záhy dosáhl mezi kotelníky zázračné obliby. Spolu s Davem se kapela semkla v údernou formaci a v březnu a dubnu 2006 se jí podařilo dvakrát až po strop zaplnit žižkovský klub Velvet, kde spolu s dalšími hudebními souputníky (Chicksrule, Vylitý Hyeny, s nimiž odehrál Keřbent mimochodem své premiérové vystoupení, a podvakráte pak Průtokový Ventil) odehráli show, kterou i nezaujaté diváctvo označilo za pekelnou. Během této doby došlo k provětrání repertoáru a k jeho doplnění, například o první plod autorské spolupráce Braddeyho a Dava - říznou německou úderovku Wehnachtsstimmung. Některé starší písně byly restaurovány a doznaly v některých případech vpravdě kanibalských obměn.
Keřbent pak ještě s úspěchem odehrál svůj set u dr. Vojáka a s poněkud menším úspěchem na open-airu Pódium 2006 v Bílých Vchynicích, kde si zahrál například s Flaming Cocks, DiscoBalls, Natotata! nebo s Budulínkem, formací, jejíž set inspiroval kapelu natolik, že si po zbytek léta zpívala z jejího zpěvníku a nálepka kapely ozdobila Braddeyho rohatou kytaru, a na podzim se pustil do natáčení svého premiérového dema, jehož dokončení je zatím ještě v nedohlednu, ale je nepochybné, že bude Keřbent zaměstnávat ještě po mnoho následujících dnů...