Koncertní sezona 2013 budiž započata!
Krásný den, přátelé!
Ač máme již 3. února, zdravíme vás v tomto roce poprvé. Zdravíme vás pak především proto, že se s vámi chceme podělit o zážitky spojené se včerejším koncertem, udavším se ve Vstupní bráně Krkonoš, rozuměj Vrchlabí. Nejen, že jsme zde hráli úplně poprvně. Nejen, že jsme zde hráli na počest oslavy života jedné výjimečné potrhlice (Ejžo, vše nejlepší a budiž ti dnes kyblík s toaletou lehcí).
Ale hlavně, sic v
tichosti a nenápadně, jsme zde oslavili svůj historicky stý výstup. Nutno podotknout, z důvodů studijních, pohodlnostních a jiných jsme za poslední dva měsíce neměli ani jednu společnou zkoušku, a na výsledku to bylo chvílemi dozajista znát. Však,
panující radostná atmosféra nám nedovolila propadnout trudomyslnosti! (... ve třech momentech jsem měl dokonce pocit, že každý hrajeme jinou píseň ... holt, bez práce nejsou pekáče)! Pádněkaždo, děkujeme, přátelé, vrchlabská premiéra nám byla i přesto
potěšením! :)
Komu by se také nedobře hrálo v tak líbivém klubu po boku Abraham, kteří moc bavili, a Morokweng, kteří toho večera předvedli jednu z nejlepších show, jakou jsem měl tu možnost od nich kdy slyšet/vidět. Bravo. O známých a oblíbených tvářích packých psů a dalších krásných osobách ani nemluvě! Jednoduše, krom pár herních přehmatů jsme otevřeli koncertní rok 2013 skvělou akcí, slint! :)
Tak,
příští víkend hodláme se zamknout do zkušebny a začít pilně pracovat na novém materiálu! Týden nato pak v pátek oslavit křest EP kamarádů EDMOND WELLS opět po boku sester z Morokweng a v sobotu téměř po dvou letech
konečně zase olíbat kocoury z Unaffected Evolution v rámci starolipského Metal Attacku 2013. Pyramidky a obě ruce vytvarované do hrozivých paroháčů s sebou! :)
Matěje (rozuměj mě) na elektroakustické kytaře, Mikiho na metličkách a s molitanovým beaterem na “pravé noze“, Seziho na houslích a akustické base (a Hynka na pivu v jedné z jičínských osvěžoven) přivítala hořická radnice rozmile
až překrásně a z premiéry se nám tak stala i jedna z nejsilnějších hudebních zkušeností našeho více jak pětiletého společného konání. Klaníme se! Škoda snad jen záškodníka R*m*l*, který nám po druhé písni - notně (kdo ví čím) posilněn a
s kytarou v ruce - vtrhnul na podium a se slovy, že pohrajeme, jal se být osinou v prdeli. Hm, takové podivnosti se nám občas stávají. Často proto přemýšlím, co nám má být obdobnými excesy sděleno, ale popravdě, odpověď zatím nenacházím …
snad časem.
Ano. Včera byl by býval ten slovutný den, kdy jsme měli do kolonky
s názvem “Koncerty“ přidat první trojcifernou číslici. Však nepřidali. Nanarchie, Na znak, Purpura či Růženka sice v sále železnobrodského kina zazněly, ale z důvodu Seziho virózy, Mikiho adventního cestování (a Hynkova popíjení v jedné
z jičínských osvěžoven) pouze z rukou, hlasu a občas i nohou mých (rozuměj Matějových), což nemůže být za stý koncert Killerpandy považováno ani v těch nejodvážnějších představách scénáristů Jumanji či snad kinematografického klenotu Jak se
krotí krokodýli. Converge dohráli, startují Twelve Foot Ninja … a na náš 100. koncert si budeme muset počkat do příštího roku. Vždyť on nám neuteče!
martyrium nám sice v prvních šesti měsících roku nedovolovalo příliš
si koncertně vyhazovat z kopýtek, ale popravdě, on nás nikdo ani nikam nezval, takže Sofiiných voleb jsme tak byli vesměs ušetřeni. Killerpandí rodina letos také přišla o dvě milované a dlouholeté “múzy“, kterým touto cestou posílá přátelská a něžná
políbení. Stejně tak ale i dvě nové potkala, přivítala, oblíbila si je a opět tak následně nastolila vesmírnou rovnováhu. Úvodní polovinu roku pak naše skromné uskupení po celé republice rozesetých přátel oslavilo koncertními vrcholy na jičínském Majálesu
a plzeňském Defestu po boku například takových Steamroller, Pororoca či věhlasných/ého Tchei-chan/a.
šest strun v Killerpandě, která na konci července nahrála skvělé EP a to také není k zahození, což? Rádobykoncepční šestiskladbové EP. Nutno
dodat. Skvělé? Těžko říct. Pro mě osobně to je absolutně to nejlepší, na čem jsem se v rámci hudby kdy podílel. Takže, jednoduše, tak. Ano. Dá se říci, že velké zvraty, které se mnohým z nás v prapodivném roce 2012 udály, mohly kdekomu
ubrat chuť i nadále vesele “jezdit“ štace, na kterých si často nakonec děláme diváky mezi přítomnými kapelami navzájem, ale vydání EP “Na rovinu“ nám na přelomu srpna a září dodalo obrovskou vlnu energie, díky které jsme podzim proměnili v jedno
velké a vesměs veselé koncertní zlato.
Hoodermaniax, Momma Knows Best, Shogun Tokugawa, Post Pubescentos, Satira Regula či Samhain (s UE sice ne, ale se Zaphou, Bobem a Tomem jsem se hned
několikrát mile střetli); uctívaných The.Switch, První Hoře, Hentai Corporation či ION AT AN a nově oblíbených Jack Failed, Edmond Wells, (ano, patří sem i naši souputníci na krátké šňůře ION AT AN), Abraham, Zylwar či DIE ONION. Všem milovaným,
uctívaným, nově oblíbeným a především pak těm, kteří nás v roce 2012 podpořili (ať už svou přítomností na koncertě nebo svou přítomností v posteli jednoho z našich členů), se klaníme a ze srdce děkujeme! Těšme se společně na rok 2013! Již teď je
totiž jisté, že bude převelice zajímavý! Love and Death dohráli, startují Buty a já se s vámi, přátelé, raději loučím. Krásné dny!
