,,Report" z festivalu Country ozvěny 09
1. den
Bylo nebylo... Zikey domluvil u svého strýce z Ostravy, který každoročně pořádá menší festiválek ještě ve větší prdeli jménem Podlesí (což je nedaleko větší prdele Budišova nad Budišovkou), že si tam zahrajeme... proč ne že? A jak to všechno začalo...? Po menších rozporech jsme nakonec jeli bez bab, takže pánská jízda jak se patří. Bus Znojmo-Brno byla asi nejhorší část cesty. Výheň jak sviňa... Ve Vaňkovce v Intersparu jsme nakoupili potřebnou výbavu na dlouhou cestu vlakem a mohlo se vyjet. Cesta vlakem byla pohodová : pivo teklo proudem, takže za chvíli všichni v kupé šlapali ve velké pivní louži... Pár fajvek, pár cigárek na luxusním vlakovém hajzlíku a skoro po celou dobu zkoušení na koncert. Po 2 hodinách jsme dorazili na naši přestupní stanici Suchdol nad Odrou a přestoupili jsme na vlak směr Budišov. Ale náhle! Zikey: ,,Kde mám housle?!" A my se všichni dívali na odjíždějící vlak směr Ostrava. Zikyho zběsilý úprk za paní výpravčí a následné vyřizování návratu houslí do Suchdolu nás zdrželo v místní nádražní hospodě, proč ne že? Asi za hodinu byly housle zpátky a tak jsme se přesunuli na betonové panely za nádrem, aby jsme svými změnostavovými potřebami neobtěžovali okolí. Sluníčko, pivečko, Zikyho odřená noha od mezery mezi panely a zanedlouho už tu stál další rádoby rychlík směr Budišov. Hodinka cesty a byli jsme tam. Na nádraží nás čekal Zikyho strýk na vozíčku s autem na ruční řízení a s Kakysem v kufru, jsme vyjeli rovnou do hospody v Podlesí na oslavu strýkových narozenin. Z počátku šlo všechno dobře. Hrálo se, zpívalo se, ale taky se neřízeně chlastalo. Za chvíli (asi ne naschvál) měli všichi dementní výrazy a dokonce Ziky s Nowem spadli z baru na chudáka strýka na vozíčku... Tak jsme radši změnili lokál a byl to Huťův ranč, kde se další den odehrával fest. Noc jsme přečkali všichi klidnou až na Kakáčovy zvratky v potoce a před stanem.
2. den
Krásné probuzení od oveček, které bečely na celé kolo... Tak nějak se všichni vymotali ze stanů (opět dementní výrazy) a začla se tahat aparatura na kamenné pódium pod dřevěnou stříškou a strání z ovcemi. Šlo nám to hezky od ruky, takže za chvíli bylo hotovo. Vydali jsme si zaškoušet na kopeček do prostřed louky vedle ohrady s kravičkami, které všechny do jedné utekly... :( zahráli jsme si pár písni a poté jsme se odebrali zpět na ranč, kde už začal fesťák. Pár Countryových kapel, pár písničkářů a najednou se začlo stmívat. Přišel náš čas. Ó bóže! Po krátkém zvučení jsme začali hrát naši nevšední hudbu. Polovina lidí řvala : ,,My chceme Country!" a druhá : ,,Ještě!" Odehráli jsme celkem asi 12 písniček a řekl bych, že docela úspěch. Po koncertě (jelikož byla ten večer hrozná zima) jsme do sebe začali klopit po 0,5 dcl tekutého topení a teplo bylo hned. Únava a ožralost nás donutila se odebrat do našich luxusních apartmánů přidělaných kolíkama jménem Áčko.
3. den
Krize, krize, krize... Náš kapelní lístek čítal 1239,- a náš požadavek za cesťák překvapil jak nás tak ty co nám to měli zaplatit. Po menších rozporech a opakování matematiky jsme se radši vydali na cestu domů. Cesta byla o vodě a spánku. Country nám stačí zase na rok, ale prožili jsme nezapomenutelný víkend...
Rozbitá kávesnice
The end...
