kom bu cha aggro-psychedelic / Praha

Tak jestli to zase nezazevlujeme, tak nahrávka bude! :)

Jinak to s náma stojí za vyližprdel, neboť nás velkokapitalističtí übervykořisťovatelé donutili opustit naše krásné smradlavé zkušební prostory v býválém nádraží Praha - Bubny. Vono totiž ty kanceláře, vobchody a multiplexy asi víc sypou, no a kultůra je každýmu u řitě.

To je pro nás velká rána, protože - jak známo - když chceme, dokážem bejt velmi neschopní. Zkušebnu jsme sice sehnali, ale jelikož patří dalšímu židákovi, jsme z tuhé stolice v průjmu, vážení. Zkušebna je nesatansky drahá, není zařízená, no a aby toho nebylo málo, tak nám ještě zdrhla druhá kapela.

Zase je tam ale hajzl, takže Kubík už nebude muset chodit srát ke kolejím a utírat se lopuchem a ani mu u toho sraní nenastydnou kulky.

Kdybyste náhodou někdo měl přebytečný dveře, nebo třeba hromadu koberců, sem s nima, věnujeme vám spoustu pusinek a když budete fakt hodný, tak možná i pár písniček.

Jináčto děkujem za poslední koncerty, bylo to vcelku povedené, heh. Každopádně z výše uvedených důvodů se budeme nějakou dobu od koncertní činnosti distancovat, jelikož bez zkoušení by to fakt stálo za hovno, ty naše výkony. Ale zase třeba na druhou stranu vymyslíme nějaký nový teplý písničky.

Vždycky mě zajímalo, jestli to vůbec někdo čte, takže kdo to dočet až sem, ať si udělá čárku za dobrej skutek.

Tak zatim čauné.

Při porodu se zjistilo, že matka v těhotenství kouřila a chlastala jako sviň, takže sem se narodil s mozkem větším než hlavou.
Ale ve dvou se ukázalo, že to neni průvodní jev geniality nýbrž vodnatosti.
Každopádně, ve třech už jsem mohl vysadit heroin (po otcovi).
A od čtyř podstupuju chemoterapii.
V pěti mi soused přejel pejska.
A v šesti jsem ho vykopal, ale už tam nebyl.
Což mě tak vzalo, že jsem v sedmi zabil spolužačku a zakopal jí na jeho místo. Udělalo mi to moc dobře.
V osmi se na mě začali všichni koukat jak na hovado, a proto jsem se začal alespoň na oko tvářit normálně.
V devíti jsem vychodil třetí třídu a doktoři mi našli metastázy na varlatech.
A v desíti se mi na péru začala dělat taková houbička.
V jedenácti už byla dost veliká, ale aspoň si se mnou povídala.
Ve dvanácti jsem kouřil nejvíc ze školy, ale do žádný party mě nevzali.
Takže sem ve 13ti začal poslouchat tvrdou hudbu.
Díky který sem se ve čtrnácti seznámil s moc fajn lidma, kteý mě začli brát jako sobě rovnýho, protože sem byl nejdivnější.
A v mejch patnácti jsme šli na korny!
V šestnácti mě ale poslala jedna holka do píči, ačkoliv sem měl největší beďary široko daleko! A ty desetidioptriový brejle!
To mě zklamalo, v 17ti mi vnitřní hlasy řekly, abych se podřezal. Než jsem se k tomu odhodlal, bylo mi
18.
Za rok se mi znelíbil můj penis a tak sem si ho uříznul, v ženském těle si přijdu...svobodnější.
ale celou devatenáctku mě i kluci posílali do hajzlu a to sem si doma přitom strčila okurku až do krku! Vysrat se na to, život stojí za hovno, mrdám celej bandzone.
Ještě alespoň v těch dvaceti to ta kombucha nahrála, svitlo mi světlo naděje, že jsou na světě i jiní mě podobní.