Dle jedné z písní Samuela Taylora Coleridge je ztelesnením všech bremen, které nosí starý námorník na krku, jím bezduvodne zavraždený albatros. Priletel s jižním vetrem. Jestli dnešním podobenstvím jeho mají byt výplody téhle smecky, pak jsou to
pravdepodobne bremena všech již prestárlých hippíku - tíha všeho, co jim tenkrát mohlo kolovat v žilách.
Pomsta tem, které nikdy nenapadlo pustit si ten svuj nejoblíbenejší vinyl od zeppelínu na petactyricet. Prohrabejte skríne svých rodicu, decka. K poslechu doporucuji neco nadmíru kvetovaného, korále a boty z hadí kuže. Tohle není hudba, tohle je
náboženství. Vítejte v pohádkovém království prapodivného gospelu, naše dnešní specialita? Rouhání samotného dábla - mírumilovného hostitele našeho.
Máte rádi melodické varhánky, chytlavé trylky? Ceká vás grindcore jak noha. Nedelní návšteva kostela vystaveného naruby, kde se dekadentní kazatel, proplouvajíc na transgresivních obláccích intergalaktickými poli sedmikrásek, ztrácí v zemeplochách kytar,
za které by se ani ve Finsku nestydeli. I presto tomuhle ansamblu vévodí rytmická sekce. Ta nemožne prebuzená basa. Však neslyšíte všelijaké ty perkuse, ta rozverne cvrlikající udelátka? Valí se to ze všech stran! Na tohle, že se nedá tancit? A proboha,
kde se tam vzaly ty prokleté trumpety?
A to jsme teprve na dvore medvedího krále, v obležení vesmírných cigánu, kde i smrt osedlává si hnedého kone. Avšak jako obvykle se tu moc dlouho neohrejeme. Prece jenom, strávit v téhle ztreštenosti víc než približne minutu (a pul), ješte nad necím
takhle zvrhlým, by mohlo hranicit s neúnosností. I když proti jejich predešlým opusum jsou tyhle balady o elektrických kojotech a posvátné geometrii skoro až dvakrát tak delší, což muže chvílemi na "staré známé" pusobit znacne neobvykle.
Nekterí z nich si pak možná budou stežovat, že už to skoro má hlavu i patu, že už to není jenom ortodoxní blázinec na tretí, že tu a tam trochu zpomalili, že je tomu chvílemi i rozumet a že tahle deska je skoro tak dlouhá, jako jejich prozatímní
diskografie, nebo že je to prachsprostá masturbace skrývající se pod rouškou psychedelie a buh ví, co ješte. Secteno a podtrženo, jsou jejich výtky v mnoha prípadech na míste. Prirozene.
Vždyt album samotné sahá témer k pul hodine, nemluve o té humorné mezihre, za kterou by se nestydely výtahy ani v Hiltonech ci Marriottech. Kéž by to však nestrídala další mimotelní exkurze do sveta kozlíku, medvídku, divokých kocek, pestrobarevných
pyramid a spirálek. Kdyby jenom ta zvírátka nemela cela cejchovaná obrácenými kríži a pentagramy, nenarazil bych potom v té priložené knížecce na nekolik mrožu.
Tvárili se moc naštvane, když skandovali unisono, "schovejte dcery, prijel cirkus!"
kuba kaifosz
myspace.com/analbatross23
myspace.com/alkombucha
myspace.com/gorocore
20.2.2007 klub 007!!!
