kom bu cha aggro-psychedelic / Praha

Je tomu bohužel tak: Po sedmi letech naší ne-moc-slavné existence se naše cesty definitivně rozcházejí, a tak musíme uvést vaši/naši nejmilejší kombuchu už docela úplně mimo aktivitu.

Je těžké se loučit se vším co nám tohle skoro až bratrstvo za ta leta dokázalo poskytnout a ukázat - prošli jsme si radostnými i krušnými časy --- ano, někdy jsme i brali drogy, chlastali jak duhy, chovali jsme se sprostě, obnažovali se, kradli kabely pod výmluvou toho, že nám přece taky byly odcizeny, kopali jsme do aut a čůrali na veřejnosti, chovali jsme se jako zdivočelý psi na nevinných benzínových stanicích, hráli nespočet let na cizí cajky a následně na jejich kvalitu strašně nadávali, posílali bezdůvodně k šípku ostatní kapely "jen tak, pro prdel", hodněkrát jsme i zahráli úplný hovno --- na druhou stranu jsme ovšem i od alkoholu a drog někdy abstinovali, byli jsme v televizi, mluvili o nás v rádiu, chovali se slušně tam, kde jsme hráli a noclehovali, někteří z nás dokonce rozdávali autogramy, nálepky, odznáčky, piva, panáky, nenásilně se tetelili s neznámými barmankami a děvami všeho druhu (rozuměj překrásná s libovolnou barvou vlasů), někteří dokonce unášeli láskychtivé fanynky z různých luhů, hájů a lesů až k nám do Prahy, další dokonce místo zvukové zkoušky raději lascivně souložili v poli --- váleli se po zemi - ve střepech a pivu a vajglech a kemrech - jen pro tu vaší zábavu, nasazením jsme si někdy až roztrhali ošacení, ztráceli boty, ničili kytary, strkali si navzájem prsty bůhvíkam, působili si navzájem povrchová zranění, spálili jsme u Olomouce naše auto - ale to moravské tour jsme kvůli Vám dojeli! - klidně jsme to tenkrát mohli těch 30km za Prahou otočit, když jsme zjistili, že se nám z toho kouří --- a za všechny tyhle a nespočet dalších perfektních zážitků bychom vám chtěli moc a moc poděkovat.

Prosím, pokuste se tedy přijmout alespoň to naše narychlo splácané bohužel-ani-ne-cédéčko jako převeliké a vele-upřímné díky Vám, kteří jste s námi drželi a bezmezně nás podporovali. Nic z toho co jsme "dokázali" by nebylo možné bez kamarádů jako jsou the.switch, madebythefire, 2v1, Dive, Victims Crew, Goro, ciTYK, Flaming Cocks, XdisneyX, H.A.T.E!, FDK, the bliss (a natotata!),  naše možná-až-moc-věrná fanynka Martina, Tomáš Koula, poslední dobou také vehementní Pavel Kuchař a všichni z hungerstack labs, Všichni Naši Rodičové, naše lásky (ač u některých často se obměňující), tomu staršímu pánovi co prodával kytary ve Fokusu a pořád mluvil o svém Stingray Musicmanovi, všemožným našim rádcům, trpělivým promotérům - a to hlavně těm v Litoměřicích (je nám to pořád líto) a ve Vsetíně - za naše až moc přehnané extempóre, lidem z Na Půl Cesty, lidem z Hrobečku (R.I.P.) a vůbec tomu klubu samotnému, Vojtovi a jeho ilegálnímu (sklep) klubu Jarmush, který byl k nezaplacení, všem lidem co na nás chodili za těchhle překrásných dob i za těch neslavných, celý deftones.cz crew - bez vás by kombucha měla asi docela tak trochu jiné personální obsazení, Sheevě z Ostravy nejen za Ostravský bodyshot a všem našim překrásným - nejen - Ostravským kamarádkám, klukům z Brna a Mýdlu a všem a všem a všem co nás byť jen dobrým slovem někdy podpořili, těm kteří nás ovlivnili a těm kteří nás z celého srdce dokázali alespoň obrazně obejmout - a těm na které jsem zapomněl a právě se cítí ukřivděně.

Kombucha je v tvůrčí krizi a stagnuje už necelé tři roky. Na kontě máme cca 10 - 11 písniček za 7 let, z nichž hrajeme 7, někdy 8 na koncertech. Nikdy jsme se nezařazovali k žádným ideologiím, škatulkám ani směrům - byly jsme volno-myšlenkářská kapela. Náš název pochází ze skladby Sugar z debutového alba SOAD --- "the kombucha mushroom people sitting around all day, who can believe you, who can believe you, let your mother pray", v tomto kontextu je ovšem naráženo na pacienty nakažené AIDS v 90. Letech v Los Angeles, kde se kombucha podávala jakožto jediný, bohužel nefunkční lék. V ranných dobách kombuchy (jako kapely) jsme mylně informovali tázající, že kombucha je také přezdívka pro atomový hřib. Z jednoho čínského zdroje lze slovo kombucha chápat jako "náhradu za nesmrtelnost". Kombucha je všelék.

Abyste se pracně nemuseli doptávat našich důvodů: Martin odchází, jelikož studium dvou vysokých škol a překrásná blondýna v Brně jsou (časově) náročnější než 3 roky stagnující kapela, Pepek konečně dal dohromady kapelu svých snů "Madame Bovary", ve které ho od teď budete moct doufejme, že velmi brzo a často vídat, Péťa se rozhodl, že už ho prostě těch blbejch osm písniček, co je spolu drnkáme sedm let už prachsprostě vůbec nebaví, a tak kariéru v hudebním tělesu už dále nemíní pronásledovat, Ondra "hraje" na bicí ve své nové kapele Un Cri Bleu už taky nějaký ten čas - asi tak ten čas, který na nás už dlouho nemá - nehledě na to, že vystupuje i jako break-coreová one-man-show a je aktivní i v mnoha dalších prapodivných projektech, Tom je až po uši v programování tady Bandzone, bůhvíčehoještě a podobných záležitostí, nehledě na to, že se kvůli naší kapele velmi nemile zadlužil - a nemíní nás dále finančně podporovat do neurčita, jelikož mi ostatní jsme banda neplatičů (slibujeme, že se pokusíme Tomíkovi vše v nejbližší době do poslední koruny splatit).

A já? Já budu mít za osm měsíců svého prvního potomka, na minulém turné jsem si rozsekal svou poslední funkční kytaru a kvůli problémům se šlachami na levé ruce mi bylo doporučeno se raději rehabilitovat, než už si nikdy nezahrát, a jelikož míním v budoucnu odstartovat svou kariéru folkového barda, nezbývá než pověsit řemeslo na hřebík.

Pro mě to bylo krasných a inspirativních pět let, pro některé sedm, pro některé i míň - ale myslím, že nakonec bychom všichni chtěli poděkovat hlavně kombuše - za to, že dokázala dát dohromady šest naprosto odlišných individualistických egoistů, a učinila z nich jako mávnutím kouzelného proutku šest skoro-spolupracujících kamarádů, kteří mohli za těch už několikrát zmíněných pár let prožít všechny ty nezapomenutelné chvíle a potkat další a další výborné a překrásné lidi a místa, které bychom jinak nikdy nijak poznat vůbec nemohli.

Poslední šance nás spolu vidět naživo bude v sobotu 12.1.2008 v klubu Delta, v Praze (na Dědině). Příjdou se s námi rozloučit ještě Goro, Bugmeni a ve svém premiérovém vystoupení se zde představí Frank Lambert (hrajem třetí, končí se v deset).

<3 kuba

prisel sem uvidel sem, chtelo se mi mocit a vychcal sem se. mel sem pucenou selatkovu basu, u obidka sem si vyslechl sahodlouhou propagandu pi koulove a pana bratra kouly o nezdravosti nezrani masa a naky naznaky ze sem jako homosexual nebo co? a proc to maso nejis? a tobe vadi to tyrani zvirat? a vis ze ti budou chybet nejaky ZIVINY? (vsemocne ziviny zivouci ve vsem a bez nichz si ani nevytrem anal od hoven hajzlpapyrem - nejcastej je vegetarijanum predhazujou kuraci, alkoholici, fetaci a zaruceni sportovci s perspektivou dozit se stovky) a necitis se potom malatny? a mysli ti to? a vis ze to neni prirozeny? to ja si stejne nejvic pochutnam na gulasi s vepro-lojo-sadlo-speko-slanino-perverz jidlem.
tak dekuji za spagety, byly oukej, jeste ze ten koula se me zastal. no hujer si sel pak domu honit pero (jako od kouly, taky tam kybicoval) a s koulou sme mezitim nic neudelali, pak se hujer vratil, nasral se ze sme nic neudelali a usnul. ale my sme pritom mezitim nastrkali za vsechny ty pisnicky vietnamsky pop a podobne! a pak nas to nebavilo tak sme to vsechno z kompu natukaly do stop, sambych to v zivote nenahral, tssss. dekuji selatkovi za vypujceni basy, koulovy za nahrani, pi koulove za spagety a nasim fanouskum za to ze sou tak uzasni a skveli a verni a vyborni ze byt jimi bych se dene dival do zrcadla ci ze to sem vlastne fanousek. tak tak.

pepek

Jelikož takový rozhovor je celkem sranda, ale zároveň se z něj človek kombuchy neznalý celkem hovno dozví, tak jsme si řekli, že sem dáme ještě takový vážněji pojatý pokec o tom, jak vlastně nahrávka vznikala.

Hrajeme už fakt dost dlouho na to, abychom měli aspoň nějakou nahrávku, jsme si řekli řikali už dlouho (a taky ten tlak okolí, znáte to) a tak jsme docela nadšeně skočili po možnosti nahrávat společně s the.bliss v DIY stylu. První fáze samozřejmě spočívala v nabrání všech zvukových stop, což se vám tady pokusím popsat, snad později najdu i nějaký fotky, abych to trochu oživil.

Jednoho lednového dne (přesněji 27.1.2007) jsme se s Martinem vydali na chatu kousek za Prahu, která byla dočasně přeměnena na nahrávací místnost s bicíma, měli jsme jeden večer na aklimatizaci a vozkoušení a druhý den na nahrávání. Na chatě předtím nahrávali bicí the.bliss, když jsme přijeli a slyšeli to, tak jsme si jen mlaskali, jak to pěkně zní... aklimatizace a přestavění bicích proběhlo úspěšně, něco jsme pokusně vyzkoušeli a nahráli, Martin šel spát a my s Kouličem jsme až do noci pařili Atomic Bombermana. Druhý den nechutně brzo se začlo nahrávat. Dohoda byla taková, že kolik písniček Martin zvládne nahrát za jeden den, tolik že bude písniček na demu - chtěli jsme to udělat tak, že každý nástroj to bude muset nahrát za maximálně jeden den :) Nakonec jsme nahráli celkem čtyři věci, na povrch vyplavalo pár problémů, některé věci se musely hrát o dost pomaleji než na koncertě, aby je šlo vůbec vzít - ale s tím se počítalo. Skončili jsme někdy o půlnoci, všichni už toho měli plný brejle, Koulič odpoledne apaticky proležel se sluchátkama na uších, takže zbytek režie jsem dělal sám, z čehož mi pak už taky hrabalo (a taky jsem pustil pár kiksů, který se pak musely všelijak zamazávat). Hlavně plochodrážník byl docela velkej porod, ale taky je to nejlepší hitovka :)

Zbytek večera jsme strávili menší oslavou a opět Atomic Bombermanem. Další den se uklízelo (až moc), nakládalo a odjíždělo. A příště vám povím něco o zbytku nahrávání.

HJR