Pastviny 19. 6. 2010
It’s rock’n'roll
SHOW
Léta Páně 2010 se kapela Krematorium vydala na dalekou cestu za dalším dobrodružstvím. S malými zastávkami např. pro RUM se kapela vypořádala a větší zdržení se nekonalo. Ba naopak. Chlapi z Krematoria dorazili na místo konání svého vystoupení o pár hodin
dříve.
Někteří se bezhlavě věnovali svým přítelkyním a nechali se unášet na vlnách hudby, kterou jim do uší hrála kapela The Cell. Zpěvák Krematoria se opět zahleděl do jedné ze zpěvaček. Viděl jsem je jak si za rohem povídali a určitě to byla duchaplná
konverzace. Později si Drak dlouhou chvíly krátil popíjením alkoholu. (RUM) Jeho věrný kamarád Jarda, který jindy ovládá sólovou kytaru, ho nenechal ve štychu a pomáhal mu s pomalým vyprázdńováním láhve. Jsou to kluci šikovní a tak se samozřejmě neopili,
věděli že mají před sebou ještě naročný večer. A jak se tak hodovalo, pilo a chlastalo najednou kde se vzaly tu se vzaly na podiu dvě ženy. Předváděly pěkné prasárničky a už už se pomalu ale jistě vytvářela ta správná atmosféra pro Rock n roll.
A tak to začlo. Skupina pěti borců se připravovala na podiu a lidi plní očekávání stáli pod ním. Nějaká ta úvodní řeč proběhla, ale na tu už si nikdo nevzpomene protože v malém úseku ticha se ozval začátek známe sklady Highway to hell. Kytarista Jaroslav
Živný jako kdyby z pekla vyskočil. V rytmu hudby šlapal nohama a lidi si podupávali s ním. Jako kdyby uhodil blesk. Lidi zpívali a konečně ukázali své právé tváře. Pořádnej nářez, bylo to na co celej večer čekali. S posledním tónem Highway to hell se
mohlo zdát že si dav odychne, ale to nikdo z Krematoria nechtěl připustit. Hned tam šoupli další pecku Living after midnight. Zpěvák burcoval všechny před sebou, pach potu se už při druhé skladbě vznášel ve vzduchu. Každého věrnéhé fandu Krematoria jistě
potěšila skladba Šlápnu na pedál. U které se přímo vaří krev v žílách díky spojení skvělé hudby a best textu. A co předvádělo celé Krematorium se nedá napsat to musí člověk zažít. Kytarista tóny umlátil zpěváka, skřípějící tón se nesl areálem a kytarista
nepřestával. V tom se do ticha ozval začátek znamé skladby Paradise City, zpěvák jako kdyby vstal z mrtvých, zpíval jak o život. Letmé průchody na kraji pódia se s postupem večera stali tradicí. Kdo celý večer čekal, až se kytarista svalí k zemi a bude
sebou trhat ze strany na stranu, jako kdyby se zamotal do kabelů, ten se dočkal. Jardovi vlastně vubec nevadilo že je na podlaze trošku větší kaluž vody. Dal do toho srdce, tělo i duši. Mláti sebou a řezal do kytary nikoho nešetřil. To mělo velký ohlas
jako vždy. Všechny ženy v hledišti šílely a nejen z Jardy.
Večírek se pomalu chylil ke konci, ale lidé se s tím nehodlali smířit. Ruch místy pískot ale hlavně známě fráze jako NEMŮŽOU se dostavili do uší kapely. Přitom hráli dost dlouho. A tak nezbývalo nic jiného než přidat pár dalších pecek. Song Breaking the
law je ani ne chvilku neuklidnil a tak se prostě jelo dál. Přidalo se pár písní z let už dávno minulých. Třeba My generation u které jako vždy kapela málem zbořila včechno co potkala, hlavně sebe samé. Jediný kdo nešel do kolen byl Bicman kapely Petr
Hruda a to proto, protože to za bicíma jednoduše nejde. Milan Koch se svoji kytarou opět předváděl známé pózy, které nenapodobí nikdo. Jeho originalita brala dech. V rozhovoru který mi po koncertě poskytl, se omlouval dívce, která se zhroutila potom co
vydržela křičet jeho jméno dvě hodiny bez ustání. Věřte tomu nebo ne!!!
S koncem večera unavená pětice na podiu dávala šanci lidem aby si zazpívali. Dávám ti jeden den, dobře se řvalo. Nad lesem už pomalu svítalo a lidi jako kdyby to nevnímali. Jenže nic netrvá věčně. Krematorium dohrálo rozlučilo se slidmi a s velkým díkem
odcházelo z pódia. Lidé se pomalu trousili domů a nebo k barům kde tuhle tu pařbu vydatně zapili. Konečně Krematorium našlo kraj kde lidé milují Rock n roll
Chlapi z Krematoria jak jsem se doslechl se už chystají na Habinu kde vypukne další SHOW. Takže všichni fanoušci a fanynky tuto akci neprošvihněte.
S Pozdravem SWOW MUST GO ON
Redakor rockopisu Marcel Spocený
