Je jedno jestli zlobíte nebo jste hodní a krásní jak Honza Staníček. V sobotu 4. 12. totiž dostal svou rocknrollovou nadílku úplně každý kdo přišel do klubu Prádelka v Boskovicích. Krematorium se do těchto míst vrátilo poté, co zde
v říjnu předvedlo velmi vydařenou show a tentokrát byla na pomoc povolána mladá a čerstvá Death Metalová kapela Deliverance a na své si tak přišli i vyznavači lehce neortodoxní hudby.
Vystoupení zahájily hlavní hvězdy večera a to skladbou Born to be wild od kapely SteppenWolf, kterou rozjásala naprosto všechny, nejvíc pak kapelu Deliverance a její blízký okruh fanatických fanoušků. Je asi trochu blbé opakovat pořád dokola jak hned
první skladby nakoply všechny okolo a jak to bylo skvělé a plné energie, ale co má člověk dělat když je to pravda. Opět musím pochválit za bravurní Paradise City, které nenudilo ani chvilku a sklidilo potlesk i u těch co vždycky tvrdili, že Guns’n’roses
zrovna nemusí. Po několika odehraných kusech pak Drak, s velkými obtížemi vyslovit správně slovo Deliverance, předal podium i aparaturu hostům.
Vzhledem k tomu, že jsem od kapely Deliverance neobdržel žádný úplatek, kapříka, pět na stole v českých či jinou platbu tak o nich jenom stručně. Předtím jsem je slyšel jen jednou a to ještě celkem dávno a neznělo to tehdy zrovna hezky. Od té
doby, ale očividně usilovně cvičili a v sobotu předvedli kvalitní vystoupení, které neznělo vůbec špatně. Vzhledem k obrovskému množství příznivců se jim navíc podařilo vytvořit pod pódiem solidní kotlík zmítajících se těl a připravit tak
posluchače na návrat Krematoria.
Po krátkém setu hostů se na podium opět vrátilo Krematorium a také tam už do konce zůstalo. A teprve teď začala ta správná hardrock párty s teplým pivem. Drak rozhodně nechtěl nechat roztančený dav několika desítek lidí vychladnout a odpálil
druhou Kremační sérii svou srdcovkou You shook me all night long od AC/DC. Bylo vidět, že kapela si užívá skladbu možná ještě víc než fanoušci a tak zatímco Drak vyluzoval ze své hrdla jekot hodný samotného Briana Johnsona, tak Jarda už začal poskakovat
s kytarou po jevišti přesně po vzoru Anguse Younga. Další skladby, ale rozhodně nezůstaly svým podáním a energií pozadu. Ať už mluvím o Highway to hell, Living after Midnight, Crazy Train nebo I love rock’n’roll v podání Romčy Staníčkové-
talentované mladší sestry velkého Honzy Staníčka. Ta si s kapelou střihla například skladby Černý andělé, Ráno a perfektní duet s Drakem ve skladbě Jedeme dál (nejspíš znáte ze všech mozky-vypatlávajících-a-k-zvracení-pudících rádií).
A protože měl být tenhle článek krátký tak už jenom pochválím kytarového virtuosa Jardy Živného, který skvěle interpretoval svého nežijícího kolegu Mozarta v krátkém instrumentálním okénku. No a samozřejmě nesmíme zapomenout na zbytek kapely:
Honzu Staníčka za perfektní basové výplody a energický vokál. Milana Kocha, který sice není moc vidět, ale za to je slyšet. A nakonec Petra Hrudu, který zpoza bicích té bandě puberťáků udává rytmus. Zkrátka a dobře skvělé vystoupení a milý úvod do
vánočního období přecpaného úchylnými písničkami, které zpívají ještě úchylnější lidé a které slouží jako zvuková kulisa pro likvidaci psychického i žaludečního klidu.
ISCA