This is the end, our friends ...
Vzhledem k již probíhající bulvárně pavlačové “šuškandě” jsme dospěli k následujícím, překvapujícím postřehům a závěrům:
po sedmi a půl letech, veskrze společného hraní:
- nejsme schopni sejít se včas na koncert
- nejsme schopni odehrát v “cajku” čtyři roky staré, v podstatě zaběhnuté věci
- nejsme schopni se vyhnout jakékoli “srandě” na aktuálních zábavách, tudíž po dvaadvacáté hodině nezvládáme odehrát plnohodnotný koncert
- v pravdě nejsme ani schopni se vystát, a na čemkoli se dohodnout .
Naopak jsme si osvojili velmi dobře jiné návyky a techniky vzájemné spolupráce:
po sedmi a půl letech, veskrze společného hraní:
- jsme schopni nečekaných, vyostřených hádek skrz naprostá hovna
- jsme schopni se takřka jediným pohledem vytočit k nepříčetnosti
- jsme schopni se společně ubrečet smíchy nad naprostým hovnem
- jsme schopni dělat sobě vlastní muziku...
... ale jako kapela nefungujem!
Řečeno úvodem prvního odstavce k výše vyjmenovaným okolnostem bychom rádi:
po sedmi a půl letech vrskrze společného hraní:
- poděkovali všem lidem, kteří si nás rádi poslechli a navštěvovali naše koncerty
- poděkovali všem lidem, kteří nás jakýmkoli způsobem podporovali, tlačili, a vlastně pro nás udělali cokoli, co nám na očích viděli...
Podtrženo, sečteno:
po sedmi a půl letech veskrze společného hraní:
- končíme k 15. 5. 2009 .
Tímto samozřejmě padají veškeré koncerty, které jsme k tomuto datu přislíbili, při čemž se všem pořadatelům omlouváme.
Po každé noci přichází den, a s každým novým ránem lampy zhasínají, devětaadvacáté nevyjímaje.
L # 29
