Podobné kapely
Podobnost se určuje podle počtu společných fanoušků.
Členové skupiny
Kontakty a odkazy
Dodatečné info
http://www.facebook.com/pages/Lesni-zver/201688184969
Lesní zvěř je hudební skupina, jejíž základ tvoří trio Jura Hradil (Tata Bojs, ex Chorchestr, Umakart, Kašpárek v Rohlíku, Sváteční pop), Miloš Rejsek (Swordfishtrombones, Voodooyoudo!) a Martin Čech (ex Chorchestr, ex FruFru, projekty Pavla Fajta). Toto trio volně doplňuje trumpetista Marek Steyer. Výsledkem je energická hudba, směs nu-jazzu, akustického drum'n'bass a psychedelie. „Nu-jazz nechápeme nutně jako hudbu spojenou s jazzem, je to jen východisko plné svobody, které se nenechává omezovat.“
Lesní zvěř
… je pocit nekonečné bezradnosti a síly okamžiku.
… je intimní řev.
… jsme všichni.
… je plachá, ale vydat se po její stopě je dobrodružný zážitek.
… JE.
O desce
Album, prezentuje studiovou polohu Lesní zvěře, je výběrem devíti nahrávek za osm let existence kapely. Deska nevznikala na jeden zátah ve studiu, ale naopak „v našich ložnicích a obývácích, ve zkušebně v areálu bývalé Zbrojovky Brno, v zasedací místnosti na obecním úřadě v Kozojídkách, ve studiu Animan v Kopřivnici a v domácím studiu na Kadově.“ To vše pod pečlivým dohledem opět vynikajícího Dušana Neuwertha. Díky jemu a závěrečnému masteringu Ondřeje Ježka tu máme kolekci devíti písní, které mají světový sound.
„Tak jako se na živo necháváme unášet atmosférou daného místa a času, na nahrávce je čas improvizace virtuální, je to jam-session s počítačem.“
Na albu Lesní zvěř se prolínají dvě polohy kapely, a to jsou písničky versus instrumentálky. Písničky, které ve větší míře zde prezentují komornější podobu kapely, ě vystavěné písničky, malé hudební příběhy. ZDE, je tu opravdu na místě, „protože na koncertě hodně improvizujeme v reálném čase. Zde je čas improvizace virtuální.“ vysvětluje Miloš Rejsek. Druhou tváří alba jsou instrumentální obrazy napojené na horňácké kořeny díky hostující Horňácké muzice Petra Mičky (Hostýn, Turzovka, Dusty Roads, Frank Frank). Autor hudby Jiří Hradil pak přiznává své zalíbení i důvody přizvání Horňácké Muziky Petra Mičky. „Ukotvuje mé pocity v prostoru a čase. Je to pro mě poslední místo naší republiky, kde žije lidová hudba. Cítím se díky horňácké hudbě bezpečněji. Skladby, ve kterých hostují, pro mě představují sílu a pokoru. Je to pro mě živé pokračování horňácké tradice a vzdání holdu Horňácku.“
Hudba: Jiří Hradil
Texty: Miloš Rejsek
Produkce: Lesní Dušan Zvěř Neuwerth
Obal: André
Mix: Dušan Neuwerth
Mastering: Ondřej Ježek
Nahrávali: Jiří Hradil - klávesy, koncovka, Martin Čech - bicí, tabla, Miloš Rejsek - zpěv, melodika, delay a modulace, Marek Steyer - trubka, Ondřej Liška, Dušan Neuwerth – kytara, baskytara, Horňácká muzika Petra Mičky: Petr Mička - housle, Aleš Mička - 2. housle, Marek Smaženka - viola, David Řičica - basa.
Bio a historie
Lesní zvěřje hudební skupina jejíž základ tvoří trio Jura Hradil (klavír, hammond, synth), Miloš Rejsek (vokály, melodika, brumle, delay a modulace) a Martin Čech (bicí, tabla, perkuse). Toto trio volně doplňují trumpetisté Marek Steyer a Tomáš Pavla. Výsledkem je energická hudba, která jde přes hlavu, hudební historii, která bere ze sebe to nejsyrovější a překračuje se. Zpěv, hlukové plochy, smyčky živých nástrojů, trubka a bicí vystupují vůči klávesám jako rovnocenní partneři – slova nebo melodie mají stejnou váhu jako hudební plochy.Miloš Rejsek: „Nu-jazz nechápeme nutně jako hudbu spojenou s jazzem, je to jen východisko plné svobody, které se právě nenechává omezovat nějakými stylovými škatulkami, a umožňuje nám nespoutaně využívat vlastní představivost. Pro nás, stejně jako pro kohokoli, kdo se rozhodne s námi trávit čas, je to čistě zážitková hudba a dobrodružství .“
Lesní zvěř jako nápad a pokus vytvořit hudební skupinu vznikla na přelomu zimy a jara roku 2001. Sešly se v ní zajímavé osobnosti hudební scény, která se etablovala v druhé polovině devadesátých let v Brně. U jejího zrodu stál Jiří Hradil, invenční hráč na klávesové nástroje, který si získal respekt jako jedna z vedoucích postav funky-beatového sdružení Chorchestr. Hostování v kapele Swordfishtrombones (Brno) jej hudebně svedlo s Milošem Rejskem, nepřehlédnutelným vokalistou této skupiny. Za bicí se posadil Martin Čech, mimořádně nadaný bubeník, který zahraje se stejnou svobodomyslnou invencí hardcore, hip-hop i jazz, bubeník, který se dá poslouchat.
Ze spolupráce umanutého klávesisty songwritera Jiřího Hradila, Martina Čecha a Miloše Rejska se zrodil nový projekt, který ke kypící muzikální fantazii a kořenům moderní hudby dodal jazzovou svobodu a taneční tep přelomu tisíciletí.
Zásadní postavou formování Lesní zvěře je Ondřej Liška, který se nejen hlas a mikrofon, kterými vnesl do skladeb osobitou a rýmem nespoutanou slamovanou poezii, ale jako hudební nadšenec a opora podstatně pomohl Zvěři získat lidskou tvář. Dodnes zústává jako občasný host a konspirátor součástí kapely.
Dále se při nahrávání první demosnímů a jako hostující trombonista na koncertech příležitostně objevuje v sestavě Lesní zvěře Harty Haenle. A nemůžeme zapomenout, že v Lesní zvěři hrál jistou dobu také saxofonista Pepe Mikuš.
Charakteristický zvuk hammondu, klavíru a psychedelických syntezátorů spojený s improvizovanými beaty downtempa, hip-hopu i jazzu se nabízí k malování intenzivních ploch a hudebních krajin, a je v rámci zaznamenané podoby skladeb Lesní zvěře korunován trubkou Marka Steyera, trumpetisty ze severu Moravy, s barvitou hudební historií a neopakovatelným tónem. Další zvuko-malebnou složkou se postupně staly živě zachycené samply jednotlivých nástrojů, upravené a preparované pomocí echa, delaye a různých modulátorů.
První demosnímek tří písní (Old Man, Come With Me, Break Da Bone) nahraný v zimě 2002 míchal a produkoval Pavel Fajt, známý hráč na bicí nástroje. Nahrávání a koncertování se zůčastnil zminovaná Harty Haenle a technicky ho zajišťoval dnes již nežijící Ivan Jaroš.
V roce 2003 začalo díky šťastnému setkání s Dušanem Neuwerthem ve studiu Kopřivnické Nieriky aranžování a nahrávání materiálu pro debutovou desku, které s kratšími a delšími pomlkami pokračovalo, většinou už v domácích podmínkách až do roku 2009.
Lesní zvěř se po celou dobu svého fungování především orientuje na živé hraní, odehrála nespočet koncertů po celé České republice na Slovensku a v Německu, ať už šlo o festivaly (Jazz Goes to Town Hradec Králové, New Jazz Days Bratislava), nebo vystoupení s dalšími formacemi (např. Radium.nfo, Peter Lipa, Al Jawalla, Cinematic Orchestra). Vedle koncertů v klubech se odehrály i zvláštní vystoupení spojené s multimédii. Lesní zvěř takto spolupracovala např. s Davidem Bednářem (zpětná projekce) a Federicoem, mezinárodně respektovaným umělcem tvořícím na poli multimediálních projektů. Například společný výstup Federico Diaze a Lesní zvěře v kině Art (květen 2002) v sobě spojil interaktivní projekt Generatrix, převádějící v reálném čase vizuální a zvukové podněty do imaginativních 3D projekcí. Na vizuálním ztvárnění se podíleli také David Kořínek (Mediální laboratoř FSS MU Brno) a video-artový umělec David Možný (např. instalace v Domě umění města Brna, 2001).
Samostatnou kapitolou pak bylo použití filmu Santa Sangre od Alexandre Jodorowskeho jako koncertní projekce. Vzhledem k až kongeniálnímu propojení s filmem, které se setkalo s intenzivní odezvou publika a naznačilo další směr, kam se může Lesní zvěř na koncertech vydat.
I v souvislosti s vycházející deskou vznikají k několika skladbám videoklipy, jejichž části budou pravděpodobně tvořit základ pódiové projekce.
Rozhovor s Milošem Rejskem a Jiřim Hradilem (Lesní zvěř)
Je kapela „Lesní zvěř“ brněnskou kapelou?Jak vznikla?
Byť odtud nikdo z nás nepochází z Brna nepochází, je to pro nás místo setkání. Všichni máme zkušenost hraní v dalších kapelách s dalšími, Jura byl zakládajícím členem již neexistujícího Chorchestru, dneska hraje s Tatabojs nebo v baby-punkovém Kašpárku v rohlíku, je součástí koncertní podoby Umakartu. Já se krom Lesní zvěře věnuji Swordfishtrombones a indie-rockovým Voodooyoudo!, Martin Čech hrál krom Chorchestru i s Cymbelínem nebo FruFru, spolupracoval na několika projektech Pavla Fajta a je vášnivým tablistou. Marek Steyer je skvělý multižánrový trumpetista, hrával v Chorchestru, ve folkové kapele Ladě, věnuje se vážné hudbě, hraje jazz jak v bigbendu tak v kvartetu. Navíc má vlastní sváteční kapelu Primisimo a je to z nás hudebně nejscestovalejší hudebník.
Co to vlastné znamená, Lesní zvěř?
Je to stav, kdy člověk chce stihnout hodně věcí naráz, žije na více místech zároveň - vlastně nic nestíhá a nikomu se nemůže plně
věnovat, ani sám sobě. A tak zažívá zvláštní chvíle euforie a propady do mlhovi splínu. Je všude a nikde. Být vyjetý jako LESNÍ ZVĚŘ.
Původním pachatelem toho názvu je náš kamarád Tomáš Mizera, asi v roce 2000 jsme na jedné stavbě viděli situaci, kdy stavbyvedoucí již potřetí vrátil sádrokartonáři
zeď k předělání - přitom byla už naprost bezchybná, jednalo se jen o jeho rozmar. Ten sádrokartonář se naštval a řekl:" Na tohle se můžu vysrat! " A
stavbyvedoucí mu na to řekl: "Máte padáka a nedostanete žádné peníze." A sádrokartonář se rozplakal... V tu chvíli mi Tomáš řekl: "Tak teď z něj udělal Lesní
zvěř!"
Pokud jde o to, co pro nás Lesní zvěř znamená, je to jakési hudební vykoupení, maximální možnost realizace, je to takový osobní zázrak, že jsme se sešli a můžeme spolu hrát, přináší nám to svým způsobem největší uspokojení z hudby doposud. Celé je to o to skvělejší, že jsme s úlevou zjistili, jak intenzivné to baví i lidi na koncertech, že se nám povedlo je na naše maniakální koncertní vystoupení namotat speciální publikum, které se k nám celkem nadšeně na těch našich hudebních výletech přidává. Vždycky jsme to vlastně vnímali tak, že lesní zvěř je každý a jsme všichni.
Hlasíte k nu-jazzu, co se tím u Lesní zvěře myslí?
Nu-jazz nechápeme nutně jako hudbu spojenou s jazzem, je to jen východisko plné svobody, které se právě nenechává omezovat nějakými stylovými škatulkami, a umožňuje nám nespoutaně využívat vlastní představivost. Pro nás, stejně jako pro kohokoli, kdo se rozhodne s námi trávit čas, je to čistě zážitková hudba a dobrodružství.
Jak by jsi popsal Váš debut?
Právě vycházející deska je studiovou polohou Lesní zveře, výběr devíti nahrávek za osm let naší existence, takový pocitový místopis, mapa míst, kudy procházíme, výstrupy a sestupy, výhledy, brody, krmelce. Tak jako se na živo necháváme unášet atmosférou daného místa a času, na nahrávce je čas improvizace virtuální, bereme ji jako jam-session s počítačem. Nahrávání vyžadovalo vyèištìní a jakousi transcendenci hudebních nápadù a poloh, které používáme při hraní, pokusili jsme dostat k jejich úplné podstatě.
Na desce je relativně velké množství instrumentálek?
Ta deska má 2 tváře. První jsou skladby, které zastupují komorní, písničkovou polohu LZ. Jsou to rafinovaně vystavěné písničky, malé příběhy, místy ponorná, někde swingující, jinde očistná hra s intenzitou hudby. Druhou tváří desky jsou instrumentální obrazy, větší, divočejší příběhy. Díky hostující Horňácké muzice Petra Mičky jsou napojené na horňácké kořeny (Hostýn, Turzovka, Dusty Roads, Frank Frank).
Můžete okomentovat jednotlivé skladby?
21st * je mudrování nad tím, jak by hráli blues Allen Ginsberg a Steve Reich.
Dusty Roads* smrdí civilizací, je o tom, co si navzájem bereme, jak se znesvěcujeme a že by jeden někdy i zabil.
Frank Frank je sen o francouzském harmonikář českého původu.
Sun* je temná verze mýtu o sluníčkových lidech.
Gotcha* je věčné vyrůstání na maloměstě, tanec, který člověka dostane.
Turzovka je místo tvrdé a nehostinné. Zjevila se tam kdysi panna Maria, Martin tam míval chalupu.
Simplicity* je cesta z labyrintu v zámecké zahradě.
Voda* je hudební origami o hledání pokoje.
Hostýn je svatý kopec, ze kterého je krásný výhled do dálky.
