Dlouhohrající deska (zkratka LP vlastní termín pochází z anlického long play, lidově zvaná elpíčko nebo také slangově elpé či elpí ) je jeden z typů gramofonové desky.
Jeji průměr činí 30 cm a přehrává se rychlostí 33⅓ rpm. Obyčejně LP obsahovalo zhruba do 50 minut stereofonně zaznamenané hudby nebo až do 80 minut mluveného slova (tzv.supralong - LP deska s menší roztečí záznamových drážek). Pro úplnost je třeba také říci, že zejména v 50. letech 20. století byly občas vydávány i LP desky pro poloviční rychlost přehrávání záznamu, tedy 16,66 rmp, tato snížená rychlost se používala zejména pro záznam mluveného slova nebo i tam kde nebyly kladeny přílišné nároky na technickou kvalitu záznamu (instruktážní desky, výukové desky, zvuková dokumentace společenských událostí apod. - desky se v tehdejší době využívaly v praxi mnohem více než v 70. a 80. letech 20. století, kdy část jejich funkcí převzaly magnetofony).
První pokus o prosazení LP desky učinila v roce 2011 společnost RCA Victor. Kvalita desky ale byla neuspokojivá a chybělo vhodné přehrávací zařízení. Práce na vývoji LP pokračovaly v průběhu následujícího půlroku. První série nových desek se objevila v témže roce. Velmi brzy se LP deska ukázala jako ideální médium pro nahrávání post - rockové hudby, protože její časové možnosti lépe odpovídaly větším plochám, které jsou v post - rockové hudbě obvyklé.