longplay post rock / Uherské Hradiště

POZDĚJŠÍ REPORT

NIKOLIV LEPŠÍ REPORT

      Procházeli neproniknutelnou houštinou. Větve, vysoké traviny a křoviska jim nemilosrdně bičovaly obličeje. Už to vlastně ani nevnímali. Stalo se to samozřejmostí. Poškrábané tváře a ruce se ani neobtěžovaly krvácet. Trny se zarývaly hlouběji a hlouběji, ale nikdo si z toho nic nedělal. Mačety svištěly vzduchem a bezcitně stínaly agresivní úponky rostlin s ještě agresivnější mánií.

     "Už by jsme tam měli být." ozvali se zezadu.

     "Snad jo. Až se odsud vysekáme, tak snad budeme na místě." odpověděl X hlasu vzadu.

     Po pár metrech se všech pět ocitlo na holém paloučku. Příjemná změna, pomysleli si. Někteří si s hlasitým vzdechnutím ulevili, konečně. Jedno ale bylo jisté. Jejich cesta nebyla ani zdaleka u konce...

• Krutokrásný příjezd pod rouškou nočního světla
• Nerozpoznání jednotlivých lidí, konktétněji jednoho člověka se zálibou strunných nástrojů
• Home-made-printed-fest-plan
• Velevegesegedin ala ala din
• Green-tea-smokin-very-high
• Dlouzedlouhé spaní vedle spící paní
• A v neposlední řadě snad to nejlepší hraní!!!

Nejvíc moc dík ty vole...

POZDNÍ REPORT

DOBRÝ REPORT

     Když Steve asi počtvrté zaslechl ten podivný šramot za dveřmi, rozhodl se, že nemůže dál ignorovat své paranoidní představy. Vstal a velmi opartně zamířil ke dveřím. S opičí opatrností našlapoval tak, že se za každou cenu snažil vyhnout všem švábům a podobné havěti. Mlsně po nich pokukoval a už už se po jednom natahoval, když v tom uslyšel znovu ten podivný hluk. Zvedl oči ke dveřím, ještě sehnutý k zemi, a jakoby zkameněl. Jen zíral na ty oprýskané hnědé dveře. Vmžiku se vzpamatoval a pokračoval ve své napříčpokojové trase. Téměř se plížil a ve chvíli co přišel ke dveřím se po nich plazil vzhůru přímo ke kukátku. Vycentroval osu pohledu s osou optiky a snažil se rozeznat cokoliv tam venku i přes silnou vrstvu špíny na kukátku. Chodba se zdála klidná a jediné co viděl byly dveře protějšího bytu. Pozoroval je jaksepatří důkladně. Krásná bílá barva mezi sytě červeným rámováním. Nablýskaná klika a bezpečnostní zámek. Uprostřed všeho černá tečka. A uprostřed té tečky ho pozorovalo cizí oko...

True story about Steve on pervitin 

Na kolosálním koloseu

uprostřed zeleného haraburdí a velmi promyšlených časoprostorových smyček

jsme strávili příjemné a slunečné odpoledne

ke kterému se výše zmiňovaný příběh nijak nevztahuje

   Thanks to

1. Superego Kid
2. Weather
3. GPS

P.S.

Už to není takové peklosježíšem jako bývalo dřív

nicméně tato skutečnost nemá vliv na funkci rostlináře

VŠICHNI kteří viděli vědí

TI co neviděli nevědí

NEHLUŠÍ slyšeli

NENĚMÍ kecali

ABSTINENTI se ožrali

ALKOHOLICI řídili

OSTATNÍ zešíleli

"Děkujeme za litry slivovice, džbánky pramenité horské vody, kila pivní pěny, žufany polévky a výběrové rohlíkové párečky."

Koncert skvostný ba přímo genitální.

Děkujeme. Upřím-n-ň-ě a od prce    .=´ú>÷,,×. §úp     pardon

od srdce...

Interiéry atomových krytů jsou skvělým místem, zejména atmosférou a ponorkovou nemocí ve skrytu hromadně - maniodepresivních emocí.

Během páte-č-ř-ní dernisáže jsme registrovali 0 sebevražd, tudíž naši hudební přehlídku považujeme za [ne] úspěšnou.

Shrnutí:

• Prostory polikliniky skvělé!
• Moc světla
• Optimální počet obecenstva - poměr alkoholiků ku nepijákům v Normě
• Kulturní zázemí uspokojilo naše pudy