„Lout“ znamená aglicky klacek, nevychovanec, nebo taky hrubián. Louthy je taky náš kámoš, vyhlášenej kruťák a party animal, jehož mejdanový stunty jsou na podřipsku považovány za cirkusový umění. Takže návez Louty je vlastně i malá pocta lokálnímu hrdinovi.
Už když se nám na konci roku 2012 s Jarmilem (bicí), rozpadli Kombajn boys pod rukama, bylo nám jasný, že bez toho rakenroulu už to dál nepůjde. I Kolďák (basa), kterej už to s náma mydlil taky nějakej pátek, řekl, že jebe dál. Na kytaru jsem přesvědčil Hřebíka aka Toma 77, se kterym jsem už pár let kámošil a předskakoval mu na akustickejch koncertech po severních Čechách. Na druhou kytaru Jarmil naverboval Kormáče, kterýho jsme viděli na jednom večírku hrát poměrně vykrutěnýho v roztrhanym obleku po fotrovy písničky Michala tučnýho a bylo jasno. No a „lead“ voc zbyl na mě, já jsem Peťan, prostě kluk od Labe už napořád. Dohromady jsme LOUTY, parta looserů, který spojuje láska k punk rocku, alkoholu, spravedlnosti za každou cenu, absurdnímu humoru a kočování po klubech a fesťácích, ať už v jakýkoli formě.
Poprvý jsme se sešli ve zkušebně v lednu 2013. První koncert jsme odehráli 17.října 2013 v Ústí nad Labem v kavárničce Café Max, v prosinci 2013 nahráli u Pavlika Broma v Ex-aviku 4 songový demo a teď jedeme dál..
Jsme děti který nestačili zestárnout .... pojďte náš příběh psát s námi..
P.
Aktualizace
Na konci roku 2015 dotáčíme v ExAviku 4 songy. Společně s předešlými nahranými songy vydáváme CD/EP "Kukačky na Déčku", které křtíme na Vánoční besídce u nás v Roudnici.
Na začátku roku 2016 po neshodách kapelu opouští Matěj a jeho místo přebírá Mario M.
Texty
Špatnej pocit
Mám špatnej pocit, když bolest nutí lhát nevinné, když srdce, které hoří, chceš uhasit benzínem, když ten co vyhrál, ještě furt kope do ležících a sociální práva, chtějí určovat dělníci.
Mám špatněj pocit, že náš život vlastně nemá cíl, když každýmu stačí, aby si jenom tak nějak žil, peníze nahradily všechny naše hodnoty, obří obchodní centra, rodinný soboty.
Co nám osud nedal, nemůže nám vzít, tak jen zbývá prostor pro radost a smích, že je život sranda i když není fér, kam zrovna tvůj balón vítr odnese?
Mám špatnej pocit, že v nouzi nepotkáš přátele, všichni ti nevinní si rádi hodí kamenem, když někdo zásadně jenom zezadu, většina hrdinů má holt takovou povahu.
Jeden život
Za duši umělý svět, věříte téhle podlé hře, znáte pravdu, ale dáváte přednost lžím, uznání pro hrdinu, vyměnil práci za rodinu, sice má plat, ale vůbec ho nebaví.
Jsme děti, který nestačily zestárnout, šílenci, který nikdy nepadnou.
Jeden život jedna šance, svojí duši´s upsal bance, nechal ses zotročit tím, s čím jsi souhlasil sám, jiný hadry, stejná děvka, v mozku praskla další cévka, chtěl bys utéct, ale už dávno není kam.
Nikdy ti nic nepatří, stejně to maj i ostatní, oni jen uvěřili nelítostné hře, dohoda mezi lidmi, takže se rychle uklidni, do hrobu si stejně nikdo nic nevezme.
Jeden život, jedna šance, už není kam utýct.
Zpěvák
Všichni se ti smáli, když jsi dohrál první sloku, já ožralej jsem byl a spal, tak promiň mi to trochu, srdce rvoucí poezie má svoje kouzlo, když se cejtíš na dně, snažíš se někam dostat.
Co dál, ke komu jít, zase sám v ulicích.
Možná jednou budeš ten nejlepší zpěvák v tomhle století a tvoje sláva až ke hvězdám doletí, nikdy nesmíš vzdávat, pro co hoříš.
Jednou přijde doba všichni lidi tě pochopí, a řeknou ti hele vole každej nejdřív trpí, teď máš vítr ve vlasech a není to sen, tak proto nesmíš zapomenout na to odkud´s přišel.
Jednou už tu byl, ale každej se mu smál, do města přijel nový král.
Kukačky na déčku
22 hodin 05, koukám zase jak malý dítě, kukačky už přeletěly, ovečka šla dávno spát, přeju si, abych nebyl vidět.
Nikdy si nemysli, když jsem ovládán, všemi slabostmi co v sobě člověk mívá, že jsem tak zkaženej a hloupej, abych tady s vámi zůstal, další noc dobrovolně rád, už chápu nekonečnost, potkal jsem se s Bohem, i po čaji s bromem těžko sám usínám, možná se tomu jednou zasměju či zapláču, váš názor mě ale nezajímá.
Každej tu myslí na útěk, za zdí říkaj pohoda a klídek, každodenní stereotyp, ping pong v jídelně, a v půl třetí nám otevřou výběh.
Psí Thálie
Myslíš že ses probudil ve špatným snu, nikdo tvý řeči nerozumí, jako bys naprázdno otevíral pusu, zpátky se ozývá nech to být.
Snad zapomněli, že člověk může vidět věci jinak a chce je kurva někomu říct.
Samota bolí, když kolem dav lidí je, povrchní, prázdný a podvedený, každej si myslí, že do tebe vidí a každej ti v životě poradí.
Miluješ svobodu a tvoje obavy, život se mění, nechceš si lhát, to co ti od malička nacpali do hlavy, nemusí být pravda jediná.
A další příděl předsudků, lží a sraček čeká, na zařazení k společenským konvencím, ty jako vyvrhel, pes co vztekle štěká, na smečku kam už nepatří.
Sedmý den
Copak mě nevidíš, budu muset ubrat, možná jsem dostal trochu strach, ještě nejsem ve středním věku, a další krize zase krach, potřebu spoustu oken zasklít, vymazat modřiny z víkendu, rozbitej mozek půjde těžko zašít, nechci se smát jak smutnej muž.
Sedmej den pluju na vlnách, ztratil jsem i misky svejch vah.
Dát nohu z plynu a najít pevnej bod, je těžký jako v zimě kopat hrob, trochu se zvednout a začít někde líp, je prázná fráze jako divnej poloviční vtip.
Slunce zas nesvítí a vemku samej oblak, na podzim snídám visiny, vlci se rozutekli a největší postrach, bejt o samotě v kuchyni, co bylo krásný dneska zvracím, a brečet dál tu nebudu, jsem býk co utekl před kastrací a vysmál jsem se osudu.
Karma funguje
K čemu je vlastně krása a proč pravda tolik bolí, jakej je pravej smysl života přemejšlím každou neděli, když se ráno lížu z kocoviny cejtim že to ve mně je, věřím že karma funguje. Lets go!
Koukej, řeknu ti to na rovinu, každej už se někdy choval jako svině a to včetně mě, bouře, histerák jako ve filmu, já jsem tam ležel nahej opilej a bušil do země.
Pravda do očí, se neříká moc snadno, sám a v koupelně a koukáš na zrcadlo, svědomí neobelstíš, svědomí neobelstíš.
Jestli jsi podváděl vlastní ženu, tak tě to dostihne, nebudeš věřit ani sousedům, a proč všichni, kážou jenom čistou vodu, a pak si vždycky sami omluvěj, když tajně pijou rum, pijou rum.
Kytky a výročí
Koukni se životu zas jednou do očí, smiř se s tím, že vše nemůžeš změnit, každej pohled do nebe teďka trochu bolí, pravou lásku nezměříš, na kytky a výročí, je pár věcí, co jsem ti zapomněl říct, tisíc hádek, kde nešlo o nic, chci se vrátit na náš první výstup na Říp, nedávej mi kapesník, když mám slzy ve vočích.
Stojím v prostoru, vím, že se setkáme, ale dej mi ještě čas.
Jak to mám teď asi zvládnout a jít domů sám, zatnout zuby, dělat že jsem ti nelhal, že to všechno přeskočíme a nebudem smutný, pravou lásku nezměříš, na kytky a výročí, jakej táta takovej bude i syn, doufám, že tě aspoň z půlky dohoním, už nejsem dítě, ale tohle je fakt hrubý, nedávej mi kapesník, když mám slzy ve vočích.
Tak pojď. Vím, že člověk, kterej nikdy neplakal, nežil vlastně opravdovej život, není vítěz, ten co v sobě všechno dusí, pravou lásku nezměříš, na kytky a výročí, špatnej konec, co nikoho neláká, je jedna z mála nekonečnejch jistot, nezbejvá než zvednout kotvy a plout dál, nedávej mi kapesník, když mám slzy ve vočích.