MALÁ BÍLÁ VRÁNA - pražská šestičlená kapela hrající originální "folk-rock-ethno-punk", neboli řízný bigbít okořeněný houslema a harmonikou, nezřídka čerpajíc z lidové hudby českomoravské, irské, balkánské, či tradičních písní severoamerických Indiánů. To vše podepřené českými texty, vyprávějíc příběhy z dávných dob, kde se to jen hemží středověkými postavami, vojáky, loupežníky a oběšenci. Za deset let hraní má kapela na kontě kolem dvou stovek koncertů, tři vydaná alba - Zlí vlci chlupatý (2005), Koník (2007) a Radio Buenos Aires (2012), přes deset videoklipů a především nespoutanou energii, kterou na svých vystoupení předává nadšenému publiku.
Aktuální sestava:
Olda Novák – kytara, zpěv
Pája Junek – baskytara, zpěv
Věrka Hamouzová – akordeon, zpěv
Verča Nováková – housle, zpěv
Vojta Noha - bicí
Honza Houdek - kytara, zpěv
Vydaná alba:
Zlí vlci chlupatý (2005)
Koník (2007)
Radio Buenos Aires (2012)
Oficiální web: www.malabilavrana.cz
Vznik Malé bílé vrány se datuje do roku 2002, kdy se poprvé setkávají zakladatelé kapely Olda Novák s Pájou Junkem. Na podzim se v Panské ulici poprvé schází kapela na zkoušce, z první sestavy zůstala dnes v kapele už jen Verča Nováková, tehdy ještě Trojanová. Pro kapelu obvyklou metodou vznikají desítky zajímavých názvů. Nechybělo mnoho a Malá bílá vrána se mohla jmenovat Útočná formace těhotné kočky.
Na jaře 2003 přichází do kapely perkusionista Svišť Šušor. V létě Vránu posílí zpěvačka Věrka Hamouzová, kytarista Dan Šmejkal a Vašek „Wasyl“ Hnátek, zatím hrající na bubny. V lednu 2004 se Vrána vydává ke Svišťovi na poslední soustředění a na konci měsíce dochází konečně k prvnímu veřejnému vystoupení v pražském Café Na půl cesty.
Malou bílou vránu pronásledují dvě trvalé tragédie – časté střídání zkušeben a bubeníků. Začátkem roku 2004 se stěhuje poprvé. Dočasný azyl získává v galerii v Liliové ulici a také v okolních hospůdkách, které jsou k rozvoji kapely jako stvořené. Na jaře kapela nahrává své první demo – pětipísňový singl s veselým remixem navíc.
V další zkušebně v Michli se Vrána neohřeje. Ještě před tím, než tu začne zkoušet, výtržník Milan Mucha odsud ukradne právě zakoupený zesilovač. Pachatel není nikdy dopaden. Na prvního máje se kapela vydává na krátké soustředění u Oldy.
Od léta se vraní zkušebnou dočasně stává Oldova dílna na Zadní Kopanině, v níž i v létě mrzne. Autobus sem zajíždí jednou za dvě hodiny a s pozkouškovými návštěvami útulných hospůdek je na nějakou dobu konec.
V klubu Klamovka 8. června se poprvé mezi lidi dostává minialbum nazvané Malá Bílá Vrána. V srpnu se potom kapela opět stěhuje, po další tři roky bude zkoušet v komplexu na vrchu strahovského kopce. Olda s Verčou v létě vstupují dobrovolně do svazku manželského…
Po prázdninách se Vrána vrací na Klamovku, kam dorazí kolem osmdesáti fanoušků, což je na poměry příjemného, ale nevelkého klubu až dost. Demo CD se stále dobře prodává, a to navzdory nepříliš příznivé kritice, již v listopadovém čísle časopisu Rock&Pop publikuje Jaroslav Špulák.
Uzrává myšlenka na natočení skutečné dlouhohrající desky a kapela se opájí blížící se popularitou. Začátkem roku 2005 se tak Vrána ocitá na jevišti Divadla v Dlouhé, kde začíná vznikat album Zlí vlci chlupatý. Koncem února pak Vrána vystupuje jako zlatý hřeb indiánského setkání Pow-wow.
V březnu Vrána poprvé vystupuje spolu s kapelou Hakka Muggies v bubenečské hospodě Na slamníku a s Původním Burešem v Malostranské Besedě. V Dlouhé pokračuje nahrávání desky. O čarodějnicích Vrána hraje opět u Oldy, tentokrát veřejně a proběhne zde i světová derniéra kontroverzní písně Dům u Bílé Vrány.
Po překročení klamovské kapacity se Malé bílé vráně podaří dostat do legendárního klubu Rock Café. Na úspěšném květnovém koncertu představí Wasyl premiérově také svou kapelu PLF. Za deštivého odpoledne, ochuzeni o Věrku, hraje Vrána na Proseckých Májích pana Otto Sepla.
Asi hodinu před červnovým koncertem v klubu Vagón se projevuje vážnější personální krize. Dan kapele na poslední chvíli oznamuje, že dal přednost výletu na Lipno a koncertu se nezúčastní.
Danova neochota dále pokračovat s Vránou přichází zhruba ve stejnou dobu, kdy začíná Wasyl pociťovat hlubokou nenávist ke svým „ethno bubnům“. Dan počátkem prázdnin odchází a Wasyl se ujímá jeho kytary. Následně přechází na elektrickou kytaru i Olda.
Zůstává otázka, kdo bude bubnovat? Kvůli všeobecné nechuti shánět muzikanty pomocí inzerátů se kapela nejdříve poohlíží v nejbližším okolí. Za bubny se na zkouškách vystřídá pár lidí, kteří jsou však více kamarády, než bubeníky. Nakonec dojde i na ten inzerát a do Vrány přichází Máša Klepetková.
Máša v kapele nevydržela dlouho, takže Vrána hledá dál. Do kapely tedy přichází bubeník Hromosvodu Vítek Vebr. Je to také první bubeník, který v kapele hraje na skutečnou bicí soupravu. Své kvality prokazuje záhy – na koncertech v Třebotově, ve Stříteži a na dalším vystoupení na pražském Pow-wow. Zlí vlci chlupatý se vcelku dobře prodávají a jsou na ně i kladné recenze.
V průběhu jara a léta 2006 Vrána hraje opět v Rock Café, na festivalu na Letné, na dvou svatbách (u Prahy a u Humpolce) a především v září na první ročníku festivalu Rockle, který kapela spolupořádala. Vraní hudba se dostala i do éteru – hitparáda Velká sedma na Radiu 1 nasazuje píseň Lola běží s bajonetem.
Vítek přichystal a uspořádal zdařilý multižánrový festival Izabel, na kterém samozřejmě nechyběla ani Vrána. Poté se kapela u Oldy na statku fotí pro obal nové desky. Po koncertech v Šáreckém údolí, na Toulcově dvoře a opět v Matrixu hraje Vrána poprvé taky na vyhlášeném festivalu Mezi ploty v pražských Bohnicích. Vystoupení na scéně chráněných dílen se zřejmě časově krylo s divadlem, jež hrálo poblíž a které si na kapelu později stěžovalo kvůli hlasitosti produkce. Jejich otázka, zda se z reproduktorů line hudba, či terapie pro zvlášť vyšinuté pacienty, hovoří za vše.
V létě kapela pokračuje ve festivalové sezóně na Povalči, podruhé na Rockli a hraje i v kláštěře v Mnichově Hradišti na svatbě svých fanoušků. Hotový mix nové desky dává Vrána ke zmasterování Petru Vavříkovi z kapely Buty. Vydání alba ohlašuje i klip k písni How-no. Týden po zveřejnění ho na serveru YouTube vidělo přes tisíc lidí a za necelý rok si ho přehrálo už více než pět tisíc návštěvníků. 18. září 2007 pak bylo opravdovým koněm, koňským salámem a kobylím mlékem pokřtěné CD Koník.
Sestavili Pája a Wasyl.