Je mi ctí poprvé se podílet na správě tohoto profilu. Začal jsem od podlahy a proto v sekci playlist můžete zřít dvě "nové" písně, které jsou vlastně už staré, ale pro Vás jistě k poslechu nové... Jsem se trochu zamotal no...
Jiří
Přátelé, klip bude. Možná se to trochu vleče, nicméně nedá se nic dělat. U takovéto práce, kdy jde o každý detail, ba o každou maličkost, je velmi důležité nic neuspěchat. Není to jako sbalit nějakou buchtu na dýze a hnedka ji na hajzlíku ... Klip je prostě, jako když se Vám zalíbí děvče, a je to všechno takové nesmělé, všechno takové nové, všechno takové bezprostřední. Před každým novým setkáním máte takové to divné šimrání v žaludku, zvýšený adrenalin, srdce se Vám rozbuší. Často se Vám o tom zdá, občas se v noci vzbudíte s erekcí a říkáte si...Jakto? Tak asi takhle je potřeba přistupovat ke klipu. A my do toho takhle jdeme, s pokorou a úctou. Novinkou v celém tomto procesu je, že režísér Tomáš Pavlíček opustil od jeho režírování. Neměl totiž čas na to, obětovat tomu tu potřebnou něhu a píly, kterou jsem zde popsal. Je totiž velmi vytížen svou školou (FAMU), která mu bohužel nedává dostatek času na jiné projekty. Škoda. Nicméně předal žezlo neméně skvělému filmaři, filmovému kritiku a moderátorovi brněnského rádia Krokodýl, MARTINU HOLASOVI. Tento člověk, který je velice uznávánou perzónou filmového světa, se tohoto úkolu zhostil velmi dobře. Dalo by se říct, že takřka předčil Tomáše, i když on už, jak se říká, naskočil do rozjetého vlaku. No uvidíme, jak se s tím tento filmový mág popere a doufáme, že Vlak přijede. Chtěli bychom ještě jednou moc poděkovat Tomášovi Pavlíčkovi jednak za to, jakým způsobem celý projekt rozjel a také že nám sehnal tak skvělou náhradu, protože, nalejme si čistého vína, nebýt Tomášových konexí, nikdy by do toho Martin Holas nešel. Díky, vzpomínáme.
Je to tak laciné, zneužívat název nového chrudimského clubu Pitch k pubertálním vtípkům, nic méně musím konstatovat, že v Pitchi jsme v píči nebyli. Měli jsme nakonec náhradníka za našeho rybonosného baskytaristu Domina - Fandu Ročeně. Ačkoli Fanda není povoláním baskytarista ale kytarista, jeho hra byla téměř bechybná, milá a energická. Opomněli jsme mu poděkovat na konci koncertu, tak to činíme alespoň touto cestou - Fando, díky!
Ke koncertu samotnému jen toliko: byli jsme historicky první kapela v Pitchi (tedy v klubu toho jména), zahráli jsme pro slušně zaplněný club a doufáme, že jsme hned na začátek neurazili. Hrálo se nám dobře, atmoška byla parádní a lidé vhodili minimum dlažebních kostek a použitách vložek na pódium. Pepa sice prasknul dvě struny, ale tu se ukázala všestrannost našeho zastupujícího basáka, když přítomné polaskal svou verzí jakési notoricky známé táborákové písně.
Jinak se vlastně nic moc nedělo. Odehráli jsme, zabalili se, bubeník Jiří se opil, Fanda méně, Pepa a já vůbec, jelikož jsme dělali šoféry.
A na závěr, abyste se s námi nenudili (protože tahle novinka je zábavná asi jako večerní posezení s Halinou Pawlovskou a Petrem Novotným na chalupě Honzy Nedvěda), přidám ještě odkaz na jeden chrudimský server, na kterém vyšel rozhovor s MW. Myslím, že podle našich odpovědí na sofistikované otázky si uděláte obrázek o tom, jak vrcholně vzdělaní a inteligentní jedinci jsme. ROzhovor je na stránkách ichrudim.cz
