Mramor

Členové skupiny

Kontakty a odkazy

Z důvodů ochrany proti spamu jsou kontakty skryté a chráněné captchou.

Dodatečné info

Bio a historie

V dobách pravěkých, týhle muziky...

To zpíval ve skladbě ‚Stovky hotelů‘ Olda Říha z Katapultu, který nás zprvu syrově oslnil, ale pak prudil vrcholem svý sólovitosti ve skladbě ‚Vlaky v hlavě‘. Nic proti Kaťákům, ale my jsme chtěli víc. A tak v řadách tehdy ještě nepojmenovaného Mramoru (pozn. autora: ...někdy kolem roku 1983 a to jsem tam ještě nebyl...) stanuli první dřevní tvrdou muzikou posedlí dinosauři s českýma nástrojema - Amati, Jolana, Iris a podobně - v rukách, aby rockovému světu ukázali, jak se to má fakt pořádně dělat. Kromě nich samotných všichni věděli, že toho moc neuměj, ale právě to zdravý, plevelně pučící sebevědomí, větší než reálný momentální schopnosti, bylo kerosinem, výbušným palivem do tryskových motorů stíhačky, která už rolovala po startovací dráze lokálního šoubyznysu. Nebylo jí souzeno dolétnout nejvýš, ale stoupat měla kurevsky rychle. Kluci - již zmíněný Milan Kameník za bicíma, Martin Čížek s basou v rukách a Honza Horníček stojící s kytarou za mikrofonem - zkoušeli tehdy, tuším, někde v Nový Cerekvi. A jestli si dobře pamatuji, tak jsem z tý doby slyšel jejich první demáče Honzou otextovanejch a možná i složenejch skladeb GAUNER a ČERNÝ SVĚTLO a ještě později proslavenej flák DIVNEJ STREJC. Všichni tři tu nekompromisně dali ve známost, že vyrážej vlastní cestou dusavý rytmiky, přebustřený kytary a falzetovýho zpěvu plnýho drsnejch sdělení. A Honza se s projevem doopravdy nepáral, třeba v GAUNEROVI se mi vybavuje část textu:

ZNÁ TADY KAŽDOU HOLKU

BANDU SVOU VELKOU MÁ

HOSPODU MÁ NA PAHORKU

A HEAVY METAL POSLOUCHÁ

RÁNO KDYŽ SE DOMŮ VRACÍ

NÁLADU VZDY DOBROU MÁ

TAKY NĚKDY OBČAS... CHACHÁ

ALE NAD TÍM OČI ZAVÍRÁ

REF: GAUNÉR TO UDĚLAL

GAUNÉR TO DOKÁZAL

Nedám tady ruku do ohně za naprostou přesnost tohohle zpívaného slova, ale myslím, že tam pak ten gauner vohnul nějakou holku proti její vůli. Víš, rockere, je to už přes třicet let stará záležitost, tak si to přesně nepamatuju, nicméně dokonale naznačuje Honzův budoucí temný přístup k muzice. V písni ČERNÝ SVĚTLO například káže:

ČERNÝ SVĚTLO NENÍ POSLEDNÍ

ZAHÁNÍ TMU, TVOJE VNÍMÁNÍ...

REF: KŘÍDOU DO KOMÍNA HEZKÝ CHVÍLE PIŠ

Víc si fakticky z helmy nevydoluju, ale DIVNEJ STREJ se hrál téměř po celou dobu existence Mramoru, takže jeho text se mi z hlavy nevykouřil:

V ÚZKEJCH ULIČKÁCH

KDYŽ SE ZEŠEŘÍ ON CHODÍ

V NOCI SÁM SE SEBOU LOVÍ

DÍVKY JDOUCÍ SÓLO DOMŮ

OBĚŤ VYHLÍŽÍ

V TEMNÝCH ZÁKOUTÍCH SE SKRÝVÁ

NEKLIDNÝ

NA SVOU CHVÍLI VYČKÁVÁ

REF: DIVNEJ STREJC NOCÍ SE PLOUŽÍ

KDYŽ DÍVKU POTKÁ, KREV SE V NĚM ROZBOUŘÍ

NIKDO Z VÁS HO NEUHLÍDÁ

NA OBCHŮZKÁCH NOCÍ SE ZAKRÝVÁ

MÁ PROHNILÝ ŠATY

NIKDY NEMYJE SI HNÁTY

VLASY PADAJÍ AŽ NA ZEM

KDYŽ Z NÍ NEDOPALEK SBÍRÁ

TVÁŘ MÁ OPLZLOU

VOUSY LÉTA NEHOLENÉ

ZPUSTLÝ VÝRAZ

CHTÍČ Z NĚHO VYHLÍŽÍ

REF: DIVNEJ STREJC ...

NO TAK SI NA NĚJ DEJTE POZOR

DEN V SOUMRAK UŽ VCHÁZÍ

NAPAŘTE MU OCHRANEJ DOZOR

AŤ NEDĚLÁ SVÝ KOUSKY HRŮZNÝ DÁL

Mně osobně se Jenova vyhrocená a trochu zvrácená lyrika plná subjektivních pocitů a náladových obratů líbila, ale bohužel to byl velmi línej textař. Než by se do toho obul, radši cigáro si zapálil. A zřejmě proto mne po mém návratu z vojny v roce 1984 Milan a jeho dvojšlapáky, takový ‚heavy horses‘ ve voze kapely, vyhledali. Znal jsem ho od vidění, měl dlouhý vlasy, čímž mne dráždil, protože já jsem přišel z dvouletý zelený pakárny s vlasama, který ani nešukaly límec, prostě vylepanej tydýt.

„Šlyšel jsem, že píšeš něco jako básničky. Nechtěl bys nám psát texty?“ zeptal se mne bez dlouhých cavyků a začal mi barvitě líčit svoji skupinu. V tý době už tam hrál i druhý kytarista Petr Sejk a ten s sebou přitáhl dravýho basáka ala Steve Harris z Iron Maiden - Zbyňka Škrampala. Nahradil Martina Čížka, který zas takovým skalním rockerem, aby byl přínosem pro budoucí Mramor, nebyl. Na konci vzájemného natřásání peří jsem na to Milanovi kejvnul.

Prvním mým hardrockovýmubohulibým počinem bylo otextování skladby KNOCKING AT YOUR BACK DOOR (JE TO ZA DVEŘMI) z právě vydaného elpíčka PERFECT STRANGERS od mých miláčků Deep Purple. (pozn. autora: ...v roce 1984, osm let po rozpadu Deep Purple, se totiž uskutečnilo opravdové a legální opětovné sjednocení sestavy z počátku sedmdesátých let - Ritchie Blackmore, Jon Lord, Roger Glover, Ian Paice a Ian Gillan, a vzniklo z toho, a v říjnu vyšlo, zmíněné abum...) Moje verze se jmenovala KOVOVÁ MÁNIE II. TISÍCILETÍ:

BÝT TŘEBA VLÁDCEM PEKLA

TAK BY ŽÁREM TEKLA

TECHNIKA, CO DRTÍ SÁL

TY RÁNY, CO VŠE ŽENOU

KŘIČÍM VĚTU KTEROU

STO WATTŮ MI PŘEKLÁDÁ

A TAK TU STOJÍM V DŽÍNÁCH

RACHOTÍCÍ PŘÍZRAK

METALIZOVANÝ RÁJ

TAK ŘEKNI NAČ ROZPAKY

VYMYSLI SI TAKY

DVATISÍCELETOU BÁJ

REF: MÁME CO PÁLIT, POCIT JSEM ZBYTEČNEJ

OU, NAJÍT TAK SÍLU ŘÍCI DÁL HOCHU HREJ

SÍLU PÁLIT ZREZIVĚLÝ STYL

JEN PEKLO TÁHNE S NÁMI, TO ZNÁ TEN RYCHLÝ DRIL

MÁM CO BRÁNIT, MÁM TO, ŽE NEJSEM SÁM

TU SÍLU PÁLIT, AHA, ALE RADŠI VIDÍM ŽENSKOU

BÝT RACHOT SPADLÝCH STROMŮ

DECIBELY HROMŮ

RYCHLOST SJEZDU, STRMÝ SPÁD

MÓDA OCEL, KŮŽE

JE TO PÁD, ŽE?

KAŠLU NA TO, MÁM TO RÁD

JSOU POZŮSTATKY HIPPIES

A ZAS JINÍ HRÁLI BLUES

TY JMÉNA SEBRAL ČAS

VÍM, ŽE NEJSME VŠICHNI

POJĎTE BUDEM ZPÍVAT PÍSEŇ

DVATISÍCELETOU BÁJ

REF: MÁME CO PÁLIT, POCIT JSEM ZBYTEČNEJ

OU, NAJÍT TAK SÍLU ŘÍCI DÁL HOCHU HREJ

SÍLU PÁLIT ZREZIVĚLÝ STYL

JEN PEKLO TÁHNE S NÁMI, ZNÁ, ZNÁ TEN RYCHLÝ DRIL

MÁM CO BRÁNIT, MÁM TO, ŽE NEJSEM SÁM

TU SÍLU PÁLIT, AHA, ALE RADŠI VIDÍM ŽENSKOU

BÝT KRUHEM KOLEM SLUNCE

BÝT ŽIVOTA DÁRCEM

BOHEM LÁSKY, KRUTÝ KRÁL

TAK POJĎ MÁ LADY SE MNOU

CHCI TI JENOM ŘÍCT

DVATISÍCELETOU BÁJ

REF: MÁME CO PÁLIT, POCIT JSEM ZBYTEČNEJ, OHOHÓ

NAJÍT TAK SÍLU ŘÍCI DÁL HOCHU HREJ

SÍLU PÁLIT ZREZIVĚLÝ STYL

JEN PEKLO TÁHNE S NÁMI, ZNÁ TEN RYCHLÝ DRIL

...

TU SÍLU PÁLIT, AHA, ALE RADŠI VIDÍM ŽENSKOU

Navázal jsem s ní na Honzovu lyričnost, ačkoliv mi bylo v textech bližší vyprávět epické příběhy, ale to předbíhám. A jak jsem s tímhle textem uspěl na zkoušce v kulturáku v Olešný, kam mě Milan pozval? Ten text, jako náhoda každé vteřiny, změnil od základu můj dosavadní, v podstatě usedlej život.

„Pánové, tohle je Martin Dufek, kterej nám teď bude psát texty,“ postavil Milan kluky před hotovou věc, jak bylo u něj v následujících letech skoro zvykem. To ty jeho, jak jsem už řekl, povahový vůdčí ‚těžký koně‘. „Dej tady Zbyňkovi text a vysvětli mu frázování,“ pokynul směrem ke mně a ke Zbyňkovi. A zhruba minutu na to odklepal na paličky začátek. Pokud, rockere, znáš tuhle skvělou párplovskou rapsodii,... /použil jsem úmyslně slovníkový označení pro vzletnou lyrickou skladbu vznešenýho obsahu/ ...pak víš, že hrát v ní náročnej Gloverův basovej part a přitom zpívat Gillana je prakticky nemožný, jako bys chtěl, aby ve vodě hořel oheň. Taky byl Zbyněk po pár taktech u konce s dechem, zestár o desetiletí, a s prstama zamotanejma do strun, kudrnaté kořeny jasanu protkané žílama železný rudy. Zkusil to ještě jednou, ale dopadlo to stejně.

„To s basou nezazpívám,“ zafuněl. „Ty slova jsou frázovaný přesně podle originálu, vo tom žádná, ale hrát k tomu, to prostě nedám,“ uzavřel heroickou snahu.

„To jsme se to nemuseli učit,“ konstatoval zachmuřeně Milan z trůnu bicích. „A nebo to zazpívej ty, Honzo!“ přehodil horkej brambor na dosavadního hlavního zpěváka vnikající kapely.

„Seš blázen? Ke kytarám to taky nejde zpívat! Maximálně přidám vokál, co je v refrénu,“ bránil se Honza, kterej by na tuhle písničku normálně měl hlasovej rozsah, byl parní lokomotiva, od dunění kotle po sípot páru tryskající píšťaly.

„To je v prdeli,“ ošíval se za bicíma Milan a pak se podíval na mě.

„A kurva,“ procedil jsem skrz zuby v očekávání nejhoršího. „Mám po textování,“ posmutněl jsem si jen tak pro sebe, protože jsem doma zjistil, že mě to baví stejně, jako vítr, když češe úpícíma vzdušnejma prstama uschlou trávu.

„Hele, ty, když jsi psal ten text, tak jsi tu písničku musel slyšet nejmíň stokrát. Nemám pravdu?“ houknul na mě Milan zpoza kolové hradby svých dvou šlapáků.. „Zbyňku, pusť ho k mikrofonu, ať to zkusí zazpívat,“ obrátil se na basáka. Byla ve mně malá dušička, asi jako mozeček blondýny. Ale Gillana jsem od mládí miloval, byl to můj velkej pěveckej vzor, a taky jsem se něco nařval do polštáře, až mi na krku naskakovaly provazy žil, abych dosáhl jeho expresivního projevu chraplavou fistulí. Tak jsem to zkusil. Stát u mikrofonu bylo ale jiný než ječet Gillanovo ‚Dítě v čase‘, když jsme partou bejvalejch spolužáků po nocích táhli nalitý z už zmíněný pelhřimovský hospody Na pahorku. Jednou mne kvůli tomu kluci popadli za ruce a za nohy přehodili přes plot do zahrady jednoho rodinnýho domku, jako pytel s blbou řepou, abych nevzbudil celou ulici. Debilové, mrskli se mnou na skalku, kde bylo víc šutrů než skalniček, do pichlavého Prométeova skalního lože. Od tý doby mám slabší játra, ale to odbíhám. Nakonec jsem stál v olešenským kulturáku u kovového výhonku s mikrofonem místo pupenu na vrcholku a stal jsem se, úplně zborcenej potem, vopravdickým zpěvákem v partě, která teprve měla začít hledat v džungli písmen a slov svůj název, specifickou nenapodobitelnou šroubovici DNA v notových linkách. Jako by originální název první věci, co jsem pro budoucí Mramor textoval, doslova ‚Něco je za dveřmi‘, předurčil dění na týhle historicky asi hodně důležitý zkoušce.

Dodám už jen, že ze zmíněné desky Párplů jsme krátce na to udělali ještě parádní ploužák WASTED SUNSED (PROMARNĚNÉ PODVEČERY), kterej naprosto dokonale, a myslím, že i rád zpíval Honza. Pro lidi na taneční parketě při něm byly podvečery naopak vášnivý. Jmenovalo se to v našem provedení KAM ZMIZEL ROCK AND ROLL:

JDU SÁM TMOU, HVĚZDNÉ DRÁHY K PÓLŮM SMÍ

TY PÁDY JEJICH MIZÍ V DENNÍCH PROMĚNÁCH

PROUD, JMÉNA ROCK AND ROLU SPÍ

NEJLEPŠÍ ČAS S NÍM UŽ ÚSVIT DÁVNO STÁH

REF: NIC TU NENÍ, TAK SE VZDÁVÁM

NIKDE NEZNÍ ROCK AND ROLL

BYL ČAS, KDY ZLÁTL, TO MÁLO NIKDY NEDÁM

KDE TY CHVÍLE KDE JEN JSOU

DŘÍMÁ A KDO VÍ, KDY VRÁTÍ SE ZAS K NÁM

CHVÍLI JENOM SÁLY MÍT, ZASE DO NICH VPLOUT

ROCK AND ROLL JE DÁL TAK SÁM

PÁR TÓNŮ ZAZNÍ, AŽ SE ZBAVÍ POUT

REF: NIC TU NENÍ, TAK SE VZDÁVÁM...

Ale to už je další kapitola...

/Martin Dufek/

Mramor heavy-metal / Pelhřimov

Členové skupiny

Kontakty a odkazy

Dodatečné info

Bio a historie

Podobné kapely

Citron

Arakain

Debustrol

Vitacit