NicMoc Kvintet

Je na čase shrnout loňskej rok a zavzpomínat kde jsme byli a co dělali.

V nové sestavě nás přivítal Vladimír Horák v Ostravským Bazaru, kde chyběl Mara, nýbrž si pustil ňákej šutr, či co na ruku a pěkně si užil pár tejdnů sádru, takže Havran převzal basu, navrátivší Lukin kytaru a koncert nebyl neúspěchem, i kdyz jedna zkouška hráče nedělá. Však jsme to řádně zapili a mohli se odvézt Jindou do Brna, kdy ani zastávka na chcaní a pivo, tři úplně na mol členy kapely nevzbudila a ranní kocovina stála za to.

Další účinkování na scéně bylo v očekávání. Krákor. Největší festival na zeměkouli, tedy podle nás a pár znalců hudby. Stále bez Mary, ale se stejným playlistem, jsme odehráli koncert v Krákorovým stanu, dokonce střízlivý, což na onom festivale zrovna moc nejde a diváci z nás byli nadšeni a my z nich. Napotřetí se to povedlo!

V létě jsme prubli fesťák v Černovicích u Hauskrechta. Další zkouška odolnosti našich jater. Úplně normální lidi, ňácí známí a naše družina divně vypadající a chlemtající pivo světové kvality. Koncert, teď už konečně s Marem, vychází podle našich představ a až na ňáký chyby podáváme výkon shodující se s našimi možnostmi.

Spokojená kapela hned po koncertě vyráží do Strážnice, kde nás čeká Tlach a jeho Svíca. Po příjezdu dáváme další škopky a netrpělivě čekáme na náš čas. Probíhá první společný focení, další pivka. Přichází naše chvíle. Začínáme Nicmoc světem. Průser na střeše. Lukin a Zuzka jsou totálně našrot a z koncertu je estráda hodna Trávníčka, Laurinové a jejich DoReMi. Hrůza...stud trvá ještě hodně dlouho poté, sic Tlach je spokojen a nic jinýho vlastně ani nečekal.

Další nás vítá Petrov v Jeseníkách. Tomáš se neúčastní a my ho podezíráme, že se bojí opakování Strážnice. Zhruba stovka lidí přihlíží, poslouchá a nakonec tancuje, my jsme ve varu a koncert si neskutečně užíváme. Potlesk, kterej jsme nikdy neměli a jásající, plně invalidní Honzík, nám dělá husí kůži na těle. Začínáme asi hrát dobře, Tomáš může bejt jen nasranej.

Do Rýmařova už zase jede s náma. Dáváme pivka, kecáme s kámošema. Brněnskej Rýmařov začal. Koncík je jak na zkoušce, zvukař vynikající a zvuk ještě lepší. Užíváme si to a plnej dům taky. Na konci Dan požádá Zuzku o ruku, kdy ji podává snubák ve tvaru lebky, ta brečí jak malá. Ráno je krutý. 14 muzikantů spících u Slávky v paneláku se různě trousí do kuchyně, hledají lahváče a žerou česnečku, vařenou s láskou k muzice, Slávčiným synátorem, fanouškem Sparty, kterej ovšem není kretén a dá se s ním velice dobře pokecat. Po loučení a pití piva v místním pivovaru valíme domů.

10té výročí Maso-Xu nás čeká a nemine, ovšem bez Dana a Jindry. Jaká škoda, nemá to ty správný koule. Žehlí to Koksoplyn, my vypadáme nakonec jak Rolling Stones.

Konec roku a třešínka na dortu. Praha - Slamník. Na Slamníku tam je hej, tam hezký holky pivo roznášej! Stylusovy narozky ve stylové hospodě. Nádhera. Hezčí hospodu nepotkáš. Zvukař skvělej, koncert skvělej, lidi, ač pražáci, skvělý. Nemohli jsme si přát nic jinýho.

Takže rok zakončen a my se chystáme do Ostravy za Vladimírem Horákem na jeho narozeniny, který budou teď v sobotu.

Kapela konečně začala zkoušet v plné sestavě. V březnu natočíme desku u Jirky Lukáška a bude podle našich představ - skvělá! Načeš jí pokřtíme v červnu na Krákoru...Tešte se!!!!