NOT! hardcore-grind / Teplice

NOT! x BOB October Fast Tour 2012

12.10. - Teplice (Božák club), 13.10. - Č. Budějovice (Garáž-Srubec), 18.10. - Seregno (Itálie) - (HonkyTonky), 19.10. - Arcore (Itálie) - (Arci Blob), 20.10. - Řím (Itálie) - (Bencivenga Squat), 21.10. Bologna (Itálie) - (Tsunami Squat)

Někdy od dubna, kdy jsem začal tour pro NOT! pomalu připravovat se neustále v různých menších, či větších vlnách pořád něco sralo. Nevím jestli to byla známka toho, že jsme banda magorů, o které nikde nikdo nestojí, nebo snaha jakési prozřetelnosti o to, aby nám v tomto výletu zabránila, protože věděla, že nás to všechny bude stát nervy...!

Po odřeknutí dvou koncertů se z původně plánovaného 10ti denního tour stalo ořezané torzo, ani to nám však nezabránilo jakkoliv couvnout, dokonce ani když na naší poslední štaci v Itálii zavřeli policajti klub dva dny před výjezdem a my neměli příslib čtvrtého koncertu, pouze snahu promotéra najít náhradu (nakonec se našla, ale o tom později)...ani to nás neodradilo.

Naše chuť zahrát si v Itálii byla prostě silnější.

12.10. pátek
Startovačka jako vždy na domácím Božáku. Podpořily nás kapely KEEP ON ROTTING, BLU82/B, NEKROLOG...co dodat. Doma je doma. Spousta známých, spousta srandy. Kapely zahrály parádně. S KEEP ON ROTTING už se dávno stala kapela, která spolehlivě zahraje každej koncert. Tvrdej metal, perfektní muzikanti. BLU 82/B se za poslední dobu dle mě hodně zlepšili, a mě rozhodně baví. Asi nejen mě, protože kapela teď valí jeden koncik za druhým.

13.10. sobota
Dopoledne na sraz všichni dorazí kupodivu včas, Bali který měl řídit, byl pochopitelně do kohoutího kokrhání na Božáku, a tak se toho chopil Harwy (první z mnoha příležitostí zjistit, že mít na tour abstinujícího člena je terno). Koncert se odehrává na okraji Českých Budějovic ve velké garáži u Kuby a Markétky z Hiroshima Nightmare. Je vidět, že akce se zde konají poměrně často. Jelikož je to docela zastavěná část, končí se v deset. Lidi přijedou MHD kolem sedmé a poslušně posledním busem zase valej do města. Kromě našich dvou band hrají místní Ünfarkt. S kapelou jsem zatím neměl tu čest, ale musim uznat, že mě rozhodně bavila. Nasraně a rychle! My i BOB zajsme zahráli myslím dobře a dle ohlasu se lidem rozhodně líbilo. Něco se prodalo a cesťáček parádní. Navíc celý večer pivko zadarmo a výbornej guláš. Bavíme se dobře až do rána.

V neděli se vracíme na dva dny domů z důvodu oněch dvou krachlých koncertů a připravujeme se na středeční ranní odjezd směr Itálie.

17.10. středa
Ranní sraz i odjezd začal hladce. Naskládat všechno do dodávky byl docela oříšek a fakt nevim, jak se nám to povedlo, každopádně v kufru už nezbylo místo na kytary a tak se všechny musely všelijak uskladnit kolem nás, to spolu ze stejně uloženýma báglama a celkovým vzhledem dodávky působilo na kolemjdoucí prapodivným dojmem a vylézání a nalézání do dodávky nám zabralo pěknej kus času. Aleš řídil.
K Milánu, kde jsme měli zajištěný nocleh, jsme se začali přibližovat kolem půlnoci. V tom náma někde u Verony, zhruba 160 km od cíle něco škublo...vypadalo to jako, že jsme píchli. To ale jenom do té chvíle než nás předjelo kolo celý - urvalo se. Předek se nakloní na stranu bez kola a my bezmocně čekáme, jak to dopadne. Trvalo to chvíli, jako zázrakem Aleš vše ustál a my v pořádku konečně stojíme. Z prdele štěstí! Dálnice byla v ten okamžik prázdná. Výstražný, vesty a všichni ven z auta. Do pěti minut přijeli italský benga a volá se odtahovka. Přes pojišťovnu řešíme odtah a spaní v hotelu u servisu.

18.10. čtvrtek
Ráno vyrážíme do opravny podívat se za denního světla na auto a domluvit se co dál. No domluvit se...V Itálii domluvit se, byť jen základně v angličtině, je dost problém. Teda alespoň z mojí zkušenosti. Nakonec zavolám bicmenovi Seditius (který nám dělaj dva koncerty) a ten mi přes telefon překládá rozhovor s týpkem ze servisu. Tvrdí, že sežene díly a dá se to opravit, prý ve tři odpoledne to bude, cenu mi říct nedokáže. Jdeme se cournout po okolních kopcích a docela příjemně zabijeme čas. Žerem hroznový víno z keřů, pohoda. Po návratu je jasný, že se na autě něco dělalo, ale že hotovo zdaleka není. Na dotaz, kdy to bude, nám dědula rukama nohama vysvětlí, že automechanik co na tom dělá je od 12 hodin na pauze, tak že se ve tři vrátí. Nebudu tady popisovat detaily v servisu, to by bylo na dlouho. V tomto konkrétním servisu spočívala většina pracovní doby každýho v čištění klíčů a kecání. :) Po dalších peripetiích se dovezou poslední chybějící součástky a my čekáme na to pro nás nejdůležitější - KOLIK? 843,- Euro!? Jsme zruinovaný, vynervovaný z dodávky. Zaplatili jsme za auto a spolu s 200 Euro za hotel jsme v podstatě utratili skoro vše co jsme měli. Domlouváme se na zahrání prvních dvou koncertů, které od sebe jsou kousek a návrat domů z vydělaných peněz. Do Říma na třetí koncert to totiž bylo 600 km a my byli prostě švorc. I těch necelých dvěstě kilometrů do města Seregno, kde jsme ten večer hráli, bylo pro mě v autě utrpení po včerejší zkušenosti. Ostatně jako asi pro všechny na celém zbytku cesty.
Klub Honky Tonky byl výstavní. Prostor akorát, krásně udělaný, parádní zvukové vybavení. Dle plakátů je jasný, že to tam jede...měsíc po nás tu hrajou Obituary. Už před příjezdem mám info, že se lidi doslechli o našich problémech s autem a že by na koncert měl dorazit slušnej počet. Žádnou extra solidaritu jsme ale nečekali. Dorážíme před otevíračkou, na místě je pouze kapela, která ten večer s náma hraje "BLAST MY REQUIEM". Mladí kluci kolem dvacítky, trošku ztřeštěný. Za chvíli se ale dáme v backstage do družný zábavy a docela se bavíme. Učíme se navzájem hlášky. "Porco Dio!" "Na zdraví!"...klasika. Konečně i přišel Gio, můj kamarád z kapely Seditius, který nám dělal tento a zítřejší koncert. Rád sem toho bastarda zase viděl! Když začali chodit lidi, byli všichni dost ochotní a myslim, že všichni jsme se tam cítili dobře. Lidí dorazilo dost. První hráli BOB a dost se líbili, s NOT!ama jsme zahráli druhý a po nás magoři z BLAST MY REQUIEM. Zahráli super set nasranýho metalu s trochou grindu. Mě osobně hrozně bavili. Nabídl jsem jim, ať přijedou k nám do Teplic. Afterparty super, nikdo z nás už neměl skoro peníze, jenže všichni nás tam zvali, včetně obsluhy. Opili jsme se kvalitně, utratili skoro nic. Aby toho nebylo málo, Blast My Requiem nám dali svůj cesťák 50 Euro + prachy co utržili za svoje Cd a trika...tohle se jen tak nevidí! Spočítáme prachy a zjistíme, že jsme utržili víc jak 260 Euro! Vidina Říma je stále vzdálená, ale i víc reálná. Spíme v backstage, jako v bavlnce (já a Srpik jako obvykle nejkratší dobu)

19.10. pátek
Ráno uklidíme svinčík v backstage (což se nám později v dobrém vrátilo) a po ranní výborný kávě od barmana vyrážíme na druhej koncert, tentokrát ve městě Arcore. Po cestě výlet na okruh F1 v Monze. Pak procházka okolo po městě..Samý výstavní vily a baráky. Po sváče bylo stále ještě brzo, protože Arcore nebylo vůbec daleko. Ve třech lezeme do dodávky zevlovat a zbytek se jde ještě projít. Asi po hodince na dodávku někdo usilovně buší. Čumim a venku vejrá místní obdoba naší městské policie (až později jsme se dozvěděli, že v tý nóbl čtvrti je na nás prostě někdo zavolal). Legitimovali nás, anglicky uměli tak pozdravit, něco málo z nich vypadlo. Nepříjemný jak osina v prdeli. Jeden zkoumal občanky a druhej nám vlezl do auta. Začal prohledávat i bágly a hned v prvním našel zavírací nůž. A bylo to. Museli jsme je následovat na policejní stanici a tam kompletní kontrola auta. Našli další dva nože se zakázanou čepelí delší než 4 cm a my tři měli problém. Voláme zbytku co se stalo. Cajti zavolali překladatelku, protože na stanici nebyl nikdo schopnej mluvit jinak než italsky. Tenhle zákon jsme nikdo ani potom moc nechápali, ale prostě u sebe takový nože, ani švýcarák mít nemůžete. Na benzínce jste si ovšem mohli tyhle nože bez problému koupit. Zdrželo nás to nějáký tři hodiny. Podepsali jsme protokoly a vypadli. Táta bubeníka ze Seditius je právník a našeho problému se později ujal. Naštěstí jsme pořád měli čas a Arcore bylo blízko.
Klub Arci Blob. Hodně stará levicově orientovaná hospoda ze zjevnou historií. Všude obrázky bojovníků proti fašismu. Starý dědové mastí stolní fotbálek. Místo na hraní byl malej sál, na všech stěnách zrcadla, jak v baletní škole. Lidi začali chodit a bylo jich tam dost i z předešlého koncertu. Zase super atmosfera, i když lidi na žádnou kapelu nějak extra nekalili. Ani na duo italských kapel, co ten večer hrálo s náma. Seditius znám od dubna 2012, kdy dorazili do Teplic na mojí akci a rád sem je opět viděl. Uječenej rock´n´roll, zajímavej styl, co se jen tak nevidí. Druhá z italských kapel slavila ten večer 10 let od vzniku a jmenují se DRUNKSIDE. Jednoduchej hardcore z hodně uhuhlanym řevem. Fajn kluci, dostal sem cédéčka i tričko. To už jsme ale povětšinu času byli venku (protože v Itálii se nikde v klubu nekouří) a dobře se bavili s italskou omladinou. Když jsme dostali výdělek, bylo rozhodnuto. Do Říma se pojede. Kvůli spaní bychom se dneska museli rozdělit, a tak jsem se zkusil zeptat, jestli by nebylo možný znovu přespat v klubu Honky Tonky, jako včera, abychom mohli ráno co nejdřív vyrazit na dlouhou cestu. A tam se ukázalo, jak bylo fajn po sobě to ráno uklidit a vůbec být prostě v klidu. Mohli jsme, protože jsme byli prý nejlepší kapely, co tam kdy spali :) (myšleno uklízením a možná, že je s náma i prdel, ne hraním :))). Jdu zase spát až ráno, protože v klubu probíhá afterparty po koncertu, co tam ten den byl...a byla opět zábava.

20.10. sobota
Vyrážíme fakt brzo, do cíle dlouhých 600 km. Jedeme opatrně a pomalu. Do Říma dorážíme už po setmění. Řídí Aleš a myslim, že nikdo v tu chvíli by mu to nezáviděl. Neskutečnej chaos, samý auto, motorky, troubení. Semafory plní spíš funkci ozdobnou. Na předměstí stojí všude hejna prostitutek. Za asistence GPS dorazíme do cíle, i přechod silnice je tady adrenalinovej sport..
Squat Bencivenga je hezkej squat kus od centra Říma, vedle policejní stanice. Volám Pompeovi, dnešnímu promotérovi. Pompeo hraje ve fastový kapele xKATExMOSHx, ten večer s náma ale nehrajou, protože tu hráli 4 dny předtim s AGATHOCLES. Mrda. Po výbornym kuskusu vracíme talíře do kuchyně a hned jsme napomenuti, že to po nás nikdo mýt nebude :)..prostě squat. Lidi jsou milí a je pro nás nachystaná plná lednička lahváčů. Čech "Mongol", kterej ve squatu občas přebývá se nás ujme a provede nás po squatu. Koncerty tady začínají kolem půlnoci, kdy se lidi začnout slejzat z různých jiných okolních akcí. Přichází jich opravdu hodně a je zábava je pozorovat...zajímavá směsice lidí. Hraje tam s náma hardcore kapela složená ze samejch zkušenejch mazáků - COLLOS. Jeden z nich si zahrál i s jinou kapelou kdysi u nás v Podletný. Koncert teda začal, zvuk byl k mému překvapení parádní a lidi se dostávali do varu. COLLOS předvedli perfektní show, mělo to neskutečný koule a hodně mě zaujali (už pracuju na tom, aby kluci přijeli v roce 2013 na malý český tour). Lidi pařili jak diví. Pařili i na BOBáky a s NOT!, v čele se šílenym Pácou s bambitkou za pasem, jsme si už připadali jak v džungli. Museli jsme asi 3x přidávat a na tenhle koncert a celej večer do smrti nezapomenu. A o tom to je, o zážitcích. Afterparty byla skvělá a dlouhá. Se Srpikem tentokrát pro jistotu vůbec nespíme, nakonec zůstaneme sami v kuchyni a jen občas se u nás vystřídá různě zajímavá postava z řad místních obyvatel. Šílenej maďar, co kreslil propiskou už asi 12 hodin obrázek na papír o rozměru 5 x 5 cm. Nezletilí ketamin děcka apod.

21.10. neděle
Dopoledne dáme všichni (teda skoro všichni) sprchu, rozloučíme se se squatem, dáme fotku a následujeme Mongolovo auto. Navede nás na nejlevnější benzínku (v Itálii je benzín neskutečně drahej) a vyvede nás z města. Zamáváme mu a razíme nějákých 400 km do Bologni. Zase dlouhá jízda. Tenhle koncert je náhrada za již zmiňovanej, těsně před tour zrušenej koncert v Tavoletu, kde policajti zavřeli klub. Můj kamarád Yuri z kapely Antares, ho přesunul do Bologni. Adresu se dovídám až ten den a taky to, že je to další squat.Jsme rádi alespoň za tuhle náhradu, i když pochopitelně nečekáme v neděli a u tak narychlo udělaný akce hodně lidí. Squat se jmenuje Tsunami. Je to nějáký bejvalý velký poštovní překladiště, opravdu ohromný prostory. Před plotem stálo desítky různejch karavanů, autobusů a jinejch obytňáků Italů a Francouzů. Tou dobou totiž měl squat, jak jsme pochopili, nějáký velký problémy s policíí a na pomoc ubránit squat se sjela hromada lidí i z ciziny. Hala, kde sjme měli hrát byla skutečně hala. Ohromnej prostor, všude nějáké výtvory místních, ze všeho možnýho, co jen se dá jakooliv přidělat k sobě. Hodně industriální. Jeden bar. Oproti squatu v Římě, bylo prostředí tady o hodně jiný. Squat obývali hlavně systémáci a byl dost špinavej a zanedbanej. Lidi byli zvláštní. Rád vidím zase kámoše z Antares. Ty tam ovšem s náma nehráli. Krom nás tam totiž byla kapela z Neapole - ANDY FAG AND THE REAL MAN. Jeli italský tour a tohle byla taky jejich poslední zastávka. Hráli druhý po BOB. V té obrovské hale bylo pár lidí. Jejich punkrock nebyl špatnej, reakce lidí ovšem nulová. Zvuk byl příšernej. Zvukař to evidentně mrdal a byl celej mimo. Stejně tak u BOB a celej koncert se završil tim, že nebyla pro mě ani bedna a já hrál kytaru přes odposlech. I tak se ale bavíme tím, jak to celý stojí za hovno. Spíme tak nějak po dvou, po třech různě po karavanech. Ten v kterym sem měl spát, ale smrděl, jak kdyby se tam vařil 30 let ketamin. Někdo si jde lehnout. Sháníme s Alešem hašiš a chceme ještě posedět venku, Srpik s Pácou s přidávaj. Jak ten večer nestál za nic, ten shit, co tam měli stál za to. Smějeme se a kecáme až asi do tří. Místo v ketavanu, trávim noc na jedný posteli s Pácou a Srpikem v obytnym autě nejákejch systémáků. Odjezd byl domluvenej na 6:00.

22.10. pondělí
Po třech hodinách spánku neni možný Srpika probudit, Aleše to samé. Nakonec se unavený a nevrlý vydáváme na dlouhou cestu domů. 1200 km. Pro jistotu nás ještě staví italská policie na dálnici a váží nás, jestli nejsme přetížení. Tentokrát máme štěstí. Po celodenní jízdě, dorážíme všichni po půlnoci konečně zpátky domů.

To, že jsme mohli odehrát těch pár koncertů byla další nezapomenutelná vzpomínka, která by nikdy nevznikla bez tvojí pomoci. Děkujeme:
Gio (+Seditius), Kuba + Markét, Maxik (+Dezinfekce), Pompeo + Bencivenga Squat, Yuri (+Antares), Honky Tonky club, Blast My Requiem

ozi