Karel Šťastný - Ladič-pijan
Uhelný jura s moravskými předky. Neexistuje nic, na co by Vám nezahrál (kromě žvýkačky napnuté mezi hýžděmi mamuta (a to jen proto, že mamuti již vymřeli)) Rozrůstající se počet podniků, které u nás ve vsi točí zlatý mok, mu dělá velmi dobře.
Oskar Křepelka - Lektor
Tento charizmaticky jmenující se člověk je jako blesk z čistého nebe. Nikdo ho nečeká a on se zjeví. A kde se zjeví tam šíří mír, klid a lásku. A to nejdůležitější: Oskar pije Klasik - hlavně poránu.
Lucka Vosáhlová - paňmáma
K PACKOňům se dostala se svým bratrancem Pepou Vosáhlem, naším bývalým basákem. Jelikož rada moudřejších rozhodla, že je větším přínosem než PAMPADÝman Pepa, provedli jsme takový rodinný The Switch.
Milan Zemoš – Recordman
Odchovanec minulého režimu, postrach slyšících. To je náš hřmící zpěvák věčně vysmátý. Kvůli nadměrné konzumaci piva dostal pětiletý zákaz vstupu na katastr města Plzně, a proto se octl v naší vsi. Svůj nesouhlas s rozhodnutím soudu dává hlasitě
najevo.
Naše díky patří ParrotProductions a C-WEB.cz
Historie našeho jen velmi lehce hudebního tělesa sahá do prosince roku 2006. Onen měsíc se totiž rozpadla sotva odstartovaná crustová formaceVehement Strairs. Zůstali dva členové. Kája Šťastný a Milan Zemoš. Vnukla se myšlenka o založení nové kapely.
Jelikož se na vsi mnoho lidí, kteří umí na něco zahrát, nenajde, rozhodli se zkusit to sami. Kája, všestranně nadaný, zastával funkci vrchního hráče. Milan, všestranný pako, zůstal u svého, dalo by se říct zpěvu a nahrávacího zařízení. Jelikož prostředků na rozvoj příliš nebylo (a není), probíhalo (a probíhá) nahrávání v doslova bojových podmínkách.
Proč vůbec vzniknul zrovna název PACKOň? To vlastně nikdo neví. Je jen několik hypotéz, ale pravdu si již bohužel nikdo nepamatuje. První verze je ta, že je to poangličtění nesprávně převedeného slova PAKONĚ z množného čísla do jednotného. Podle jiných zdrojů to bylo první slovo, které ze sebe vypustil ožralý Milan Zemoš po novoročním přípitku roku 2007. Jiní tvrdí, že je to nadávka v hantecu, kterou má Kája zakódovanou v genech po svých moravských předcích. Vy si samozřejmě můžete myslet co chcete, jelikož pravda již stejně nikdy nevyjde najevo.
Po půl roce pokoušení se vydávat harmonické zvuky (dále už jen hrát) se podařilo vyrobit první demáč, který jsme nazvali Povídali, že mu hrály(Tvrdé y je na konci slova úmyslně XD). Na CD, se kromě Milana Zemoše a Káji Šťastného podílelo i několik hostů. Hitovku BlackMetal (železo se nekrade) pro nás zahráli a zazpívali naši přátelé Dežo a Jožo Lakatošovi z nedalekého Habartova. Při nahrávání posledních třech skladeb se k nám připojil náš dlouholetý přítel Pepa Vosáhlo, který nám zadrnkal na basu a excelentně odpampadüoval píseň Chaoß. Proto jsme jej oficiálně přijali za vlastního.
Téměř rok se nic nedělo, až jednoho dne stalo se cosi a Pepa Vosáhlo odešel. Místo něj se zčista jasna objevila jeho sestřenice Lucka Vosáhlová. Zpívá s námi sice jen na částečný úvazek (není z naší dědiny, a tak nemá tolik času), ale zato výtečně.
Přes léto 2008 se podařilo vyrobit několik nových skladeb na připravované CD Co oči nevidí, to uši neslyší. Podařilo se nám sehnat živé bubny, takže kromě dvou písniček, které ještě odmlátil automat, jsou všechny bubnovány pěkně manuálně. Do plné krásy už chyběla jen basa, na kterou se usilovně vydělávalo. Radost přišla již v lednu, a to v den, kdy měly svátek všechny Vilmy. Nejlevnější basová sada dorazila na místní poštu a jako blesk z čistého nebe přibyla další dávka písniček.
Začátkem léta se podařila věc naprosto nečekaná. KONCERT. Lépe řečeno koncýrtek, na kterém jsme předvedli, že nic neumíme :D. Když pak léto dospělo do své poloviny, tak jsem se rozrostli o milého Oskárka Křepelku.
A stejně jako loni doufáme v dokončení CD do konce roku :D