ďalší z našich textíkov:
MIKROSPÁNEK
Něco mi v hlavě vězí,
co svědí mozek můj.
Jestli mám zapotřebí
zpřeházet tenhle hnůj?!
Marně teď v sobě pátrám
a ptám se marně proč - „no jo, proč?“ –
jestli je vážnej důvod,
neb pro slepičí kvoč?
Tygří oko v dálce na mne tiše mrká, číhá v tunelu
- jako boží tváří se -
Můj asvalt k němu míří, míjím světla táhlých neonů
- ta brzda snad není tu -
Za sklem jen závoj lesů,
co stírá ostrost hran – ten závoj –
silniční čárou protkán
Morseem ze všech stran.
„Save Our Souls“, please.
Morse ma vážne vzpružil a ja vidím, že k zrážke je blízko, no zrobím, čo zmôžem.
On spasil naše duše, zpomalil ukrutne čas a dal mi priestor aj silu zovrieť volant, zkontrolovať zpätné, či sa nerúti nejaký príves.
Po zrážke ukočírovať na kraj auto a výjsť na lúku a byť šťastní, že sme živí.
Pre niekoho to bol možno Morse,
pre iného zase Boh
