Abyste měli, přátelé, představu, jak jsme se onehdy v prosinci měli, zde je video z dílny veleúžasného Filipa (aneb Jak je důležité míti Filipa). Živák se vším všudy (s divným ksichtem a falší), má to sakra kouzlo a tak dále a tak dále. Památný to večer!
[pansi] - vy jste si začali, takže to tak taky budu číst - kašlu na francouzskou přesnost, žejo!
P.S. Mé srdce je široké a vstřícné; miluju vás - všechny.
Šťastnej a veselej, kamarádi!
A k trochu mizernýmu poslechu - Dárky (Jaromír Nohavica), nejlepší písnička nejen mého dětství / v mém podání / pro Ondřeje I. Nejlepšího. Pocta se snad nemůže považovat za troufalost.
(Kamaše z medvědí kůže, až půjdeš přes kaluže - to se hodí, protože sníh už taje.)
Pensée
P.S. Díky za všechno v roce uplynulém i budoucím!
Včera jsme se vydali na vysoce roztomilý výlet do již vánočně vyzdobeného Tábora. (Což mi připomnělo loňský vystoupení v Dílně, děkuju, Radime, kde to bylo moc krásný.) Teď vám tak nějak nevím, jestli je to potřeba nějak víc rozepisovat, nebo jestli postačí Ondrova věta: "Hráli jsme v Helsinkách, Hongkongu, Tokiu, Londýně... ale takoví burani jsou jenom v Táboře." No, to zní trochu zle, ale bylo to vlastně dost zábavný. Diplomatico Reserva je mainstream, trojitá vodka k espressu dle Mazdy, LK mince, LK plakát vylepenej na toaletě, takže všechno v pořádku (nebo v hajzlu, teď nevim).Nějaký chlapeček od stolu u okna, kam mě zákonitě nemohlo být slyšet, za mnou pak přišel a chtěl podepsat Pána much, nevím proč, neptejte se mě. Ale zato maj v AUX Café nepřebernej výběr alkoholů (a zábavnou knihu fotografií Erika Krolla s příznačným názvem Fetish Girls); až půjdete někdy kolem, rozhodně se stavte!
Dnes se potkáme, zatím naposled, v Baru 69, tedy doma. Mám odrbaný prsty, nový struny jsou krásná věc, písničku se dopsat nepovedlo, tak příště. Večer se uvidíme!
Pensée (...víte, to znamená... no, to je jedno.)
