Počátky vzniku skupiny Perkelt (informace pouze pro historiky specializující se právě na počátky vzniku skupiny Perkelt) je třeba hledat na maturitním plesu pardubické konzervatoře roku 2006. Zde se v podroušení seznámili maturující kytarista Štěpán
Honc s již dříve odmaturovanou hobojistkou Pavlínkou Bastlovou, a krom jiných, veskrze soukromých aktivit tím umožnili vzniknout i dvoučlenné formaci Bardo eta verde, zabývající se hrou gotických, renesančních, barokních a dalších tanců a písní po
středočeském hradoví a zámkoví.
Vlivem cest vedených výhradně rukou Nejvyššího, tedy cest nočními Pardubicemi, se skupina cca na podzim 2007 rozrostla o violistu Michala Bendu a bubeníka Filipa Tománka. Po pár vydařených nočních zkouškách v domovských restauracích Nora (oficiálně Irish
Pub) a U Harpyjí (jež však před nedávnem, žel ukončila své občerstvovatelské poslání) se vykrystalizoval styl, jímž se skupina rozhodla ubírat, zapojilo se maximum tvůrčího úsilí a vyplynul název Perkelt (nikoli ve smyslu jídelním, anobrž spojením slov
per a kelt. Podobnost s názvem maďarského omáčkoidního pokrmu je tak čistě náhodná a věříme, že identita skupiny nebude touto nešťastnou shodou náhod výrazně poznamenána).
Na jaře roku 2008 pak došlo k dalším osudovým setkáním, jež tvůrčí činnost kapely zdravě rozvětvily. Nejprve s obsluhujícím brigádníkem hradecké Hospůdky U Jonáše Vlastou, jenž nás vřele pozval k prvnímu, leč přece úspěšnému pódiovému vystoupení ve
vřelých prostorách této milé pohošťovny, a dále nás zve a doporučuje na další hradecké kulturní akce (vystoupení se skupinou KOA na Kavčím plácku v rámci hradeckého divadelního festivalu). Stal se tak nejen naším nezvaným, leč vítaným neoficiálním
manažerem pro královéhradecko, ale zálibou v obšťastňování našich nezavřených hltanů formou 0,04 dcl i prvním nezvaným, leč vítaným neoficiálním sponzorem. V témže období se nás manažersky ujímá i pardubický bard Václav Krpata se svou agenturou Historicus
a umožňuje nám tak za vítaný a stálý peníz pravidelně kulturně obohacovat návštěvníky Středověké krčmy v Dětenicích. Skupina tak nyní kombinuje tradiční irský a slovanský folk s vlastními úpravami a pojetím gotických písní, nebrání se však ani občasné
inspiraci moderními hudebními směry.
Michal Benda
viola, housle, zpěv
student Pardubické konzervatoře - obor viola
Švihák a seladón, jenž se, s elegancí jen jemu tak blízkou, věnuje nejraději chovu koz, psů a podobné užitečné zvířeny. Ve volných chvílích pak za úplatu provází nebohé turisty nazdařbůh nahoru a dolů rumunským pohořím, přičemž se snaží ztratit co nejméně
výletníků a nafotografovat co nejvíce kamení a mraků. Hrdě se pyšní nejen maturitním listem uměleckého truhláře, nebo vzorným vysvědčením z konzervatoře, ale i čestným titulem „Nejrychlejší violista Probluzska a Dolnopřímska“. Ten mu, spolu s anatomickou
anomálií rozšiřující zorné pole až na 260°, zajišťuje nikým neohrožené místo hlavního řidiče kapely.
Štěpán Honc
kytara, bandora, loutna, cistra, buben, zpěv
student VŠMU Bratislava – obor klasická kytara
Altruista, kytarista, ochotnický herec a příležitostný chodec, jenž povýšil sebezanedbávání na uměleckou profesi, se badatelsky zabývá různými formami odpočinku, je však proti své vůli nucen organizovat neorganizovatelný časový rozvrh zkoušek skupiny
Perkelt. Jeden z tělesně nejslabších jedinců střední a západní Evropy překvapivě zbožňuje všechny formy neobvyklého pohybu, což se projevuje zejména v atypických, vždy plně autorských tanečních projevech, jimiž obohacuje vystoupení skupiny. Díky odvaze
přijímat hovory i od neznámých čísel je pak pasován na manažera skupiny.
Filip „von Kasche“ Tománek
djembe, darbuka, slabý,-leč odhodlaný zpěv, řev
student Pardubické konzervatoře – obor hra na bicí nástroje
Dle nepodložených legend nepřiznaný potomek burgundského knížecího rodu von Kasche sice povětšinou nemá ucelený přehled, kde se nachází okolní svět, vždy a kdekoliv však nalezne něco, do čeho může tlouct synkopy. Dříve atlet, dnes však bubeník několika
pardubických skupin různých žánrů, je krom jiných vlastností i v pravdě fenomenální kuchař, limitovaný pouze nezvyklou časovou determinací kulinářské formy mezi čtvrtou a pátou hodinou ranní, kdy jeho excelence cítí nutkavou potřebu povečeřet.
Pavlínka „Diblík“ Bastlová
irské dudy, flétny, šalmaje, hoboj, zpěv
studentka JAMU Brno – obor hra na hoboj
Hlavní tvůrčí síla skupiny se může pyšnit všemi ctnostmi těla i ducha, žel krom dosažení alespoň průměrného vzrůstu. I přes znatelný výškový deficit je však vizuální ozdobou naší skupiny a při dostatku volného času a inspirace se umělecky realizuje i
pomocí pastelů. Nadšená pečovatelka o všechny potřebné tvory od psů přes koně až po zbytek kapely je prvním zmapovaným exemplářem ženy, který sice žije převážně v mužské společnosti, ale stále je ochoten nám za všech okolností připravit snídani…
alternace:
Karel Novotný - viola, housle
Jakub Štrba - djembe, darbuka