Poslední kapka - Novinky | Bandzone.cz

Poslední kapka rock-alternative / Praha, Brandýs n/L, Hradec Králové

Playlist kapely
0:00 / 0:00
  • 1. Mind
    Nezařazeno
  • 2. Snáři
    Nezařazeno
  • 3. Stíny na duši
    Nezařazeno
  • 4. Napět
    Nezařazeno
  • 5. Summertime
    Nezařazeno
  • 6. Rescure
    Nezařazeno
  • 7. Hora vysoká
    Nezařazeno
  • 8. Madness
    Nezařazeno
  • 9. Zlobivá
    Nezařazeno

Maraton je za námi, CD je venku!

Tak jsme se konečně probrali po víkendovém mejdanu a přinášíme Vám kompletní zvěsti z celého kapkovského maratonu!

Původní plán pracovního nasazení na 120% jsme překročili minimálně o 50%.

Trochu jsme reorganizovali koncept kapely a kdo byl na křtu již o změnách ví - rozhodli jsme se pro spolupráci s různými zpěvačkami, v množství větším než malém.

A protože po stránce hudebního obcování upřednostňujeme vztahy milenecké před manželskými,
budeme vám přivážet na koncerty různé hostující zpěvačky. Každý koncert tak bude o to více jedinečný.

Již brzy zde na bandzone uslyšíte celé Promo 2008!

Nový tajemný sen...

Všichni leží na zemi. Neslyším. Píská mi v uších. Barman zmizel. Mladíci jsou živí, ale jeden se nemůže strachy zvednout ze židle. Cítím jeho tělo. Kolega s ním třese. Trvá mu, než ho probere. Barman se sbírá ze sutí, které na něj spadly ze stropu. Došlo mi, že to byla exploze na střeše. „Tomáši, kde seš?!“ Není tam. Nastává zmatek. Někdo hystericky křičí. Bar ovládá panika. Dírou ve stropě nad pípou se spustil černožlutý provaz. Po něm několik...

(...)

Zaslechl jsem vrahovi kroky. Téměř jistě o mně věděl. Takže co teď? Útok překvapením? Čím? Holýma rukama? Zachránila mě jeho...

(...)

„Dobře jsi udělal, žes‘ přived‘ toho vojáka,“ přisedl ke mně Tom, „má to v sobě.“ „Co má v sobě? Kde jsme sebrali tak početný tým a proč mi ten děda za volantem řiká ‚pane‘?“ chtěl jsem jako vždy všechno vědět hned. Tomáš na mě udělal xicht, který používá místo slov „Si děláš prdel,ne?“ Vyplázl jsem na něj jazyk: „Hm, to jsem čekal.“ „Kubo, já ti nebudu přece říkat, co je důležité udělat. Prostě se jen chovej dle nejlepšího svědomí.“ „No jo, dyk já vim,“ povzdechl jsem, „ale aspoň chvílema bych tu jistotu chtěl mít.“ „Však sám dobře víš, kde ji hledat,“ podal mi kalíšek s medovinou. „Hehe, teda samozřejmě, že né v tý medovině,“ zasmál se.

Prásk!

Autobus nadskočil. Zvážněl jsem: „Poškození?“ ptal jsem se řidiče, který začal ťukat prstem po displeji na pravé straně volantu. „Trhlina v plášti na pravé stěně, mobilita snížena na šedesát tři procenta, uchází olej.“ Nevim, kde se to ve mně vzalo, ale zeptal jsem se: „Dojezdová vzdálenost?“ „Čtrnáct a půl kilometru. Sledují nás dvě helikoptéry.“ Tomáš mě poplácal po rameni: „Neříkal jsem ti to?“ „Moment, kam jdeš?“ vyvalil jsem na něj oči, když se v klidu jako by se nechumelilo začal unaveně plížit dozadu. „Jdu dělat svou práci. Tady mě nepotřebuješ.“ Zvedl jsem se, típl cigaretu a naklonil se řidičovi přes rameno: „Už jsme na předměstí, musíme do lesa, je to třetí křižovatka vlevo, přes most, celkem asi tři kilometry, v lese budeme muset...

... za žádných okolností nechtěj poznat naše *DREAMS*