Vznik naší podivné formace se datuje někdy od konce roku 1999. Na jeho sklonku se jeden podivný, tehdy ještě chlapec jménem Žďorpíno rozhodl, že by nebylo od věci založit kapelu. První kdo se tuto skvělou novinu dozvěděl jsem byl čirou-nečirou náhodou já.
Prostě a jednoduše za mnou přišel a plivl mi svoje obrovské nadšení rovnou do ksichtu. Hele tak mě napadlo, že založíme kapelu, já si vezmu bicí, ty kytaru a třeba něco jako zpěv, Dave bude mít sólovku a basáka někde, někdy najdem, co ty na to? Zdálo se
mi to trochu divný a dost nereálný, ale řekl jsem si proč ne, sice nikdo neumíme na nic hrát, ale časem se to snad naučíme. Začala tvrdá práce, vznikaly první texty, songy a hlavně nikdy nekončící debaty. Takto bych charakterizoval první a myslím si
základní impuls vzniku naší formace. Další zhruba rok se nedělo nic výrazného, co by stálo za zmínku, snad jen to, že vznikalo a zanikalo dost podivně laděných songů, tedy až na pár výjimek. To tedy znamenalo, že jsme nikde nezkoušely, neboť nebylo ani na
co a kde. Všechno co jsme dělali pro další vývoj bylo to, že jsme všichni brnkali na španělky a naivně si mysleli, že to prozatím stačí. Nestačilo, vylezli jsme pouze na první stupínek nikdy nekončícího žebříku. Časem jsme si to uvědomili a začalo nás to
dost štvát, věděli jsme že se musíme posunout zase o jeden stupínek výš. Řekli jsme si, že si musíme za každou cenu najít zkušebnu a hlavně něco, co hraje, ale za minimum peněz. Žďorpíno se rozhodl, že prostě bicí musí sehnat, protože jinak se to nikdy
nenaučí-dobrej nápad. Stačilo se trochu snažit a jedny super-šroťáky za menší honorář byly na světě.( Žďorpíno kvůli nim vstával brzo ráno a všem vám vyráběl krásně čerstvé, voňavé sýry.) Hned jak se obstaraly bicí, přišla na řadu zkušebna. Největší
problém všech kapel. Pro nás to bylo ještě horší. Pokaždé, když se něco mohlo vyskytnout, tak to buď krachlo, nebo to bylo za nekřesťanský peníz a nebo hledané místo vůbec neexistovalo. Takže se nám třeba stalo, že jsme hledali klub LÁSKA na nějakém
podivném místě. Celý odpoledne jsme chodili a na potkání se ptali kolemjdoucích: Dobrý den, nevíte kde je tady klub LÁSKA? Všichni na nás koukali, jak na zjevení a tvrdili, že o ničem takovém neví. Časem jsme zjistili proč, ten klub se totiž jmenoval
LÁVKA a byl na opačným konci města. Shánění zkušebny nám vskutku moc nešlo a už jsme pomalu přestávali věřit, že nějaká vůbec existuje, když v tom se na nás konečně usmálo štěstí v podobě malé, útulné garáže umístěné na ještě útulnějším, klidném místečku.
(Klidné místo to bylo dokud jsme nepřišli a nezačali dráždit svoje hudební umění). Na zisku této superbarikády se podílelo několik důležitých osob, které bych měl zmínit, neboť bez nich by jsme asi ještě někde seděli a jen debatili. První z nich byla paní
HOLUBOVÁ, která se o našem problému dozvěděla a hned nám ho pomohla vyřešit, za což ji nesmírně děkujeme. Začal kolotoč, který trochu zkrátím. Tato hodná paní se znala s IVOŠEM MACKEM o kterém jsme se dozvěděli, že hraje na basu s pohodovou kapelkou ŽIVOT
JE JINDE a že jakoby vlastní jednu úžasnou garáž, která se pro nás stala něčím mnohem víc než jen zkušebnou. Je to posvátné místo, kde naše duše splývají v jednu-pokud se dá na něco hrát. IVOŠ nám vyšel vstříct a souhlasil s tím, že v garáži můžeme
realizovat svoje touhy. Objevení zkušebny byl velice důležitý moment pro naši formaci. První zhruba tři měsíce jsme nebyly v garáži sami. Nějaký čas před námi v ní zkoušela dnes již asi neexistující kapela KYNEDRIL, která nám náš pobyt znepříjemňovala,
jak jen mohla, což není až zas tak podstatné. Podstatného na tom je to, že během krátké chvíle nadobro zmizeli, i když nevím jestli naší, nebo jejich vinou, teď už je to stejně jedno. A od té doby začala PRASKLÁ STRUNA realizovat hudebně-duševní myšlenky.
Styl jsme moc řešit nemuseli základ byly kapely jako PRIESSNITZ, MŃÁGA, ZNC, TICHÁ DOHODA,NIRVANA"klasický bigbít". Později nás začali ovlivňovat kapely které se mi moc psát nechce, neboť by to mělo velkou spojitost s jednou nezmiňovanou superformací,
čehož se snažím vyvarovat. Později nás nebo možná jen mě, to opravdu nevím ovlivnila formace OPRÁVNĚNÝ KAŠEL, která nám-mně ukázala, že i za nepříznivých podmínek to jde-děkuji-eme. Začátky společného hraní se Žďorpínem snad nemusím popisovat, každý se
učil to svoje a každá sehraná půlminutová pasáž byla svátkem. Jen bych ještě zmínil příchod nové síly do našich řad a to příchod skvělého basmana MULLIHO. Ten přišel někdy v zimě 2001 jako prozatímní záskok za nikoho a nakonec to dopadlo tak, že po
rozpadu podivně fungující formace POVĚŠENÝ KOBEREC, kde předváděl své umění, přešel definitivně do naší ještě víc podivné formace. To nás velice nadchlo, neboť hrát ve dvou nás přestávalo bavit (DAVE se v té době začal prohánět v zeleném) a doufali jsme,
že příchodem MULLIHO se to navždy změní. Bohužel tomu tak nebylo, samozřejmě nejen Mulliho vinou. Přispívalo tomu a pořád přispívá věčně nehrající aparatura a pak taky trochu Mulliho neslavná docházka, na kterou už jsme zvyklí. To je asi tak konec průřezu
o historii dle mého nezaujatého-zaujatého názoru. Nezaručuji úplnou správnost všech faktů, je to už přeci jen nějaký ten pátek zpátky. Jinak doufám, že nadále budeme fungovat a to nejen po večerech v garáži, pro svoje potřeby, ale i pro lidi, jejich
nastražená ouška, mlsné jazýčky a nikdy neusínající tělesné schránky. S láskou GregoryMír a lááááásku všemněkdy někde.