Skvělá zpráva! Marcel Kříž naše pozvání přijal a vystoupí tedy s námi. Nastaly též pravděpodobné, avšak ne definitivní, změny ohledně dne - bude to ASI v sobotu 30.5. od 16:00. S dopravou si dělat starost nemusíte, přímo u zastávky bude na všechny návštěvníky čekat místní mnich, který je dovede přímo do kostela.
Děkujeme za vaše hlasy, který nám posíláte na RfP - USSF, už to můžete vzdát, protože se tam nedostanem, radši ty prachy investujte do jídla. Cuketový koláč není, tak vám sem alespoň nahrajem koncept chystanýho dema. Dále se kravaty přihlásily do skutečný ligy. Dále jsme pozvali jako dalšího učinkujícího v evangelickým kostele Marcela Kříže, místního folkaře. Pevně doufáme, že naši nabídku příjme a vystoupí s námi ...
No sun can enter underground / Slunce nepronikne do podzemí
|
I sat down on a flat tire and started to cry I cried on your shoulder and on your tie you felt guilty I felt dire
I let down my maroon hair asked: why is all so unfair and I knew that we will tear apart
and I knew you want to live only a little wanted to give You knew about my signals and my drift from the brinines of your lips
We knew that insoluble shame of this never ending game however, our feelings are vain
I'm sorry to say I must walk into the rain
But when you dry up and I get thirst you'll be the first in who I burst but now I'm sorry, our love is cursed for the century of twenty-first
But when I dry up but somewhere else already with few unbuckled seat belts Then no more wells no more spells will be able to recall what we felt
We both walked into the pouring rain The rain is easier to sustain from the window of an airplane from the window of intercity train
The sky looks like it wants to cry on my shoulder and on my tie
So thank you Juliet for the morning violet for the scent of the sun going down
I'll keep your words in my head remember and never forget no sun can enter underground
No sun can enter underground No sun can enter underground |
Sedla jsem si na píchlou pneumatiku a začala plakat plakala jsem na tvým rameni a na tvou kravatu cejtil ses vinen a já se cejtila hrozně
spustila jsem si svý kaštanový vlasy ptala se: proč je všechno tak nespravedlivý a já věděla, že se rozejdeme
a já věděl, že chceš žít a přitom jen málo dát byla sis vědoma mejch signálů a záměrů ze slannosti tvejch rtů
věděli jsme o tý neřešitelný smůle týhle nekonečný hry naše city jsou bohužel zbytečný
Je mí líto, ale musím vejít do deště
Ale až vyschneš a já dostanu žízeň budeš první do koho vrazím ale teď je mi to líto, naše láska je zapovězená pro tohle jednadvacatý století
Ale až vyschnu ale někde jinde a budu mít už za sebou pár rozepnutejch bezpečnostních pásů pak už žádný studny žádný čáry nebudou schopný vrátit to, co jsme cejtili
Láska nás zase rozdělila oba jsme vešli do deště déšť se dá snáze snýst z okna letadla z okna meziměstskýho vlaku
nebe vypadá jakoby se mu chtělo plakat mi na rameno mi na kravatu
A tak díky Jůlie za ranní fialku za vůni zapadajícího slunce
budu mít na paměti tvoje slova zapamatuju si je a nezapomenu protože slunce nepronikne do podzemí
slunce nepronikne do podzemí slunce nepronikne do podzemí |
Podrobnější informace o tomto koncertu se zde objeví v následujících dnech.
