Psohlavec doom-folk / Karlovy Vary

Zřel jsem zpoza svých speklých víček
u ranního nápoje
zapomenutý zápisníček
heleme se čí to je

Alejí tvých veršů chvátá
vstříc ti láska vítězná
Jen to jméno adresáta
nikdo koho bych moh' znát

Nabídl se mi k posouzení
tu kalambůr tu klimax
Uhasit mé rozhořčení
moh' by snad jenom minimax

Ale z muže dělat muže může
i to že ač touhou řvát je soužen
vůbec nic neřekne

Až když přemůže z hrůzy úžeh
až když z kůže zmizí barva růže
snad něhou vyměkne

Až teď víš jak je správný když má každej jak chce co chce
Jen je třeba teď zůstat věrný své roli trubce
Nesmíš nikdy říct ha já to čet' i když to svádí
Že je múza múz div divů a jak moc jí fandíš


Ach jak zbožně hledíš k duhám
z housenky mám motýla
vale dáváš zištným touhám
když se noříš do díla

Proudí gejzír ze tvých nadledvinek
vře síti tvých vlásečnic
Tolik koksu do tvých nosních dírek
by mě vyšlo mnohem víc

Fenylethylamin stoupá vzhůru
Do všeho jsi krásně hrr
napsat by ti lepší kůru
nemoh' ani pan Alzheimer

Když se v muži paře v potu tváře
pře klid stoika s vervou komisaře
a ani necekne

Tak snad z diáře nebo snáře
prost všech ambic přispět komentářem
vyčte jenom to pěkné

Až teď víš jak je správný když má každej jak chce co chce
Jen je třeba teď zůstat věrný své roli trubce
Nesmíš nikdy říct ha já to čet' i když to svádí
Že je múza múz div divů a jak moc jí fandíš

Nabídl se mi k posouzení
zatajovaný zápisník
inspirace hodná ženy
a ta hromada básní
a ta hromada básní
hromada básní
hromada básní