Půlnoční Rapsódie

viki shock

noční děs (pavor nocturnus)

za osamělých nocí

vkrádá se tiše pod kůži

vplíží se do spánku

zaškrtí klidný sen

za osamělých nocí

nastolí krutovládu

vypustí chiméry

otevře mučírny

za osamělých nocí

umlčí rozum

spoutá klid

osvobodí se

noční děs

viki shock

night life

opuštěný dvůr

mezi opuštěnými domy

za noci beze hvězd

osvětlen úplňkem

přichází zavalitý muž

zrzavec

asi padesátiletý

něco s sebou vleče

snad soudek či kanystr

zdvíhá to nad sebe

polévá se něčím

důkladně

od hlavy až k patě

pokládá to na zem

pak drobný

krátký pohyb obou rukou

prskavý zvuk

a muž se v tu ránu rozzáří

jak vzplanuvší vánoční stromek

o štědrém dni

křiku není slyšet

ohnivec vybíhá

po zchátralém schodišti

do nejbližšího torza domu

otvory po oknech je vidět

ohnivý tanec v domě

na opuštěném dvoře

alespoň na chvíli

je zase živo

viki shock

negr

děsivý černoch

prošívá mi nos

žvatlaje přitom

jako číňan

mé vyděšení

je natolik silné

že ani neceknu

otvírá mi ústa

prošívá mi jazyk

umdlévám bolestí

kloktám vlastní krev

černoch se usmívá

a odchází s mou přítelkyní

viki shock

v hospodě

v hospodě

přede mnou u stolu

na lavici sedí či stojí

muž bez rukou i nohou

muž trup

prostovlasý

buřinku na věšáku

oblečen v černé sako

před sebou sklenici piva

pochechtává se opilý

kumpán ho zvedá

vzduchem s ním hází

pár kapek moči

z trupíka odlétá

na lavici se vytvořila

loužička

viki shock

tichý život

uškrtil jsem novorozeně

co na to říct?

vypíchl jsem komusi oko tužkou

i to se může stát

na nic dalšího si nevzpomínám

vedl jsem ovšem dosti tichý život

viki shock

oidipus rex

kráčeli jsme rychle horní cestou vsi

pak se ode mne oddělil

a zmizel mi z dohledu

o chvíli později jsem slyšel křik

děsivý křik vražděného

nebylo pochyb

byl to jeho křik

vrátil jsem se před chalupu

a v otevřených dveřích spatřil

cosi

groteskně šklebící se zrůdu

připomínala papírového draka

byl to otec

nebylo pochyb

on byl tím vrahem

probodl jsem to dlouhou násadou

a setnul tomu horní část těla

tvář papírového draka

dál šklebila se na mě z podlahy

viki shock

somnambulův pád do věčnosti

spát při otevřeném okně

snít s otevřenýma očima

to se nevyplácí

zavání to silným pudem sebezáhuby

spát s otevřenýma očima

snít letní nocí

snít o snídani

snídat sen

a pak padat

zvolna padat

padat hluboko a rychle

přímo závratně

spát s otevřenýma očima

otevřenýma doširoka

na dlažbě pod oknem

viki shock

noční déšť

noční déšť bubnoval

o okenní parapet

a probouzel spáče

klapalo to a šumělo

padaly vskutku velké kapky

tu kdosi vynesl ven

stařičký spinet

na nějž hrál snad ještě mozart

velké těžké kapky

dopadly občas na klávesnici

stařičký spinet pak vydal

břinkavý tón

břink sem

břink tam

pršelo čím dál víc

a ze tmy byla náhle slyšet

podivná melodie

truchlivá

to dešťový klapkobřinkostroj

hrál nám do noci

requiem za všechny naše sny

viki shock

půlnoční rapsódie

obrovská oranžová mandarinka

ozařuje půlnoční řeku

pod starým železničním mostem

na níž se tiše pohupují labutě

vlivem tmy černobílé

světla lamp z protějšího nábřeží

mihotají se v dlouhých

barevných stínech

na poklidném a temném

zrcadle hladiny

po nebi pluje mořský koník

na jeho hřbetě sedí hajaja

něžně si pobrukuje

dětskou ukolébavku

o maličkém princi

její melodie zní tichem

téměř neslyšně

viki shock

slowdive

poklidně

pozvolna

pomalu

pomaličku

pomalounku

lenivě

loudavě

hlavně však

ospale

zahloubat se

zahloubat

do prachových peřin

pak ponořit se

hluboko

v sebe sama

a tam…

…slintavě snovat sny

rozkoší kanit si

na polštář

kanit

a kanit

Dnešní novinky jsou vlastně stařenkami.

Cyklus Půlnoční rapsódie choromyslného vznikl totiž už v létě 1995. Tehdy jsem byl členem dua Ironickej Mozek. V Markvarticích u Sobotky na naší chalupě v kamenném sklepě jsme nahrávali naše první demo. Kapelník Petr Výplach si po každé zkoušce odvážel své tehdy nové syntézátory Yamaha domů, leč jednou si je nechal do druhého dne u nás na chalupě.

A to právě neměl dělat! Syntézátorů jsem se chopil a (pod vlivem svých oblíbených autorů filmové hudby Vangelise, Ennia Morriconnea a Zdeňka Lišky) jsem nahrál první čtyři skladby, tedy Galaxii nočních můr, Neboj se!, Citové pohnutí a Galaxii nočního děsu.

Druhý den se nám protáhla zkouška a vypili jsme něco lahváčů, přičemž Výplach se nechtěl trmácet do svého pár kilometrů vzdáleného domova ve Spařencích (o jízdě na Simsonu pod vlivem alkoholu ani nemluvě!), a tak přespal u nás. Předtím jsem mu ale ještě pustil své čtyři fláky filmové hudby k hororu. Měli jsme zhasnuto, jen venku svítil Měsíc v úplňku. Dodnes si pamatuju, jak jsme se při poslechu báli a později nemohli usnout.

Výplachovy syntezátory u mě zůstaly ještě několikrát, a tak vznikly i další čtyři skladby, které se, myslím, tísnivou atmosférou vyrovnají první várce.

Dosud jsem tento hororový soundtrack nikdy nikomu nepouštěl. Až dnes nastal ten správný čas.

Tedy si to užijte!

Váš "moderní Beethoven pro chudé a nahluchlé"

Viki Shock

11. ledna 2013