maš to zajmavy, přeju ti at najdeš podobnyho šilence (v dobrym) a budete zanechavat v lidech stopy..
divná pláž
(Upraveno: )
DIVNÁ PLÁŽ
pro oči vidim svět
stejně jako Goya
a snažim se vyslovovat
jako paní Adriena Šimotová
tak dokud můžu
mlčim jako pěna
pak se srdce převalí
jak volskej hřbet
jak mocná mořská vlna
a vrazí muj mastnej frňák
jak třísku
do mokrýho písku
něco mě bouchne do ohryzku
laskavě ho zdvihám
počkám si, až zacouvá si rak
tak - a teprv pak zvedám zrak
ale je to divná pláž
to za mnou nehučel oceán
ale dlouhej, tesknej lán
podrážděnejch aut
někdo to pole
shora pěkně zvoral
že místo deště
stejká mi ke tváři olej
v těch autech sedí
spousta lidí
ale nevidim živýho tvora
ne, je to divná pláž
dívá se na mě
jako němá tvář
ale tvář nemá
jen prázdnej pohled očí
z reklamy
která se tyčí nade mnou
jak hrozně pomalý tsunami
jak vlna zastavená
v běhu
rychle se otočím
k břehu
a křičím
že nás brzo smete
ale cejtim, jak jsem vratkej
jak těžký je
pohnout vlastním zadkem
natož světem
vstávám
a cejtim v tváři závan
konejšivý vůně
jako bych moh svět
ještě převyprávět
jako by nebyl nutnej závěr
jak ho napsal Orwell
zas chvíli věřim
že se dobro vždycky prorve
když je k němu vůle
tak honem koukám, co bych uměl
udělat
a hledám kolem stopy
anděla
třeba měl taky těžký srdce
a nechal v písku stopy
třeba se taky spěchal někam opít
bylo mu úzko
v oblečení z ropy
na týhle divný pláži
kde se příliš lehký srdce
lehce mění na závaží
a je těžko rozlišovat
zda je lepší žít
či zažít
zase moc váhám
a málo si vážím
zas si moc hlídám
vlastní kahan
než bych se zmáhal
zapalovat cizejm
zas beru svět moc do slova
a snažim se v něm zmizet
zas se moc vláčim slizem
vlastních nataženejch žil
zase jen zažívám
než aby jsem žil
zase jsem přetížil
svou RAMku
stavěním hradů z písku
a vzdušnejch zámků...
čumim na drát
a všímám si že trčí ze mě
rychle se zvedám z tvrdý země
jak jsem se tady stačil
tak rychle zadrátovat?
zas si mě bere svět moc do slova
zas se mě snaží opakovat
ale je jen na mě vybrat
co chci a co nechci říkat znova
pro oči vidim svět jako Goya
ale nutim se ho vyslovovat
jako paní Adriena Šimotová
od huby mi padá tichá pěna
někdo mě štve jak koně
ale slibuju
že nenaštve mě
ne, je to divná pláž
honěj se nad ní igelity
jak bílý oblaka
jak city na cáry
když je řeč vláčí jak uragán
a drtí srdce jako suchary
něco se vemně stejně vrtí
někde je ve mně tajemství
nějaká naděje
a nebo
ne - to je ten rak
omylem zacouval
do mýho rukávu
a teď tu se mnou
jako pirát
zírá
do oblak
pustim ho na zem
rázem v ní mizí
jako hobit
pozdravuj
říkám si
dám ruce za hlavu
a sám jdu zanechávat stopy
na týhle divný pláži
kde se příliš lehký srdce
lehce mění na závaží
lehce se plete žít a zažít
kde se furt mění jazyk
hranice základních bází
a bažin
ne, je to divná pláž
ale je jen na nás
držet na ní stráž
