COSMIS HOBOS
s kejklíři a s kreslíři
pod pilíři
bleskosvodů
na božím prostěradlu
už zas piju na dluh
zadlužené společnosti
zase si sedám k pádlu
a lehce vířím vodu
a doufám, že jen nehraju si na svobodu
s pastýři věčnosti
a se vzbouřenci skutečnosti
a vesmír nás s radostí hostí
když mu hážem vlastní kosti k žrádlu
když zase pijem na dluh
zadlužené společnosti
jak žebráci před paláci
nebetyčných zbytečnosti
chcem žít víc nadějí
a míň vědomím světa
chceme jít tím světem
krokem svojí duše
a cestou zkoušet světu aspoň trochu slušet...
jak staří číňané
tebe zas
pane
ať jsi, kdo jsi
prosím
uchraň nás
od zajímavých časů!
ukoj si svojí válku ve mně
ale svět, ať stojí v míře
ať zase uklidní se
rozvířený čas
kterým
hlavu zabořenou
do půl špásu
zkoušíme vléct na ramenou
podlomenou
krásu
bdělé snění
moc nezmění
poskytne však první pomoc
u téhle táhlé
havárie historie
v Evropě na prodej
no kdo ji koupí nevím
padesát procent slevy
k ničemu moc není
když je půlka k vyhození
chcem žít víc nadějí
a míň vědomím světa
chceme jít tím světem
krokem svojí duše
a cestou zkoušet světu
aspoň trochu slušet
mít úplně malý dům
tak pro dva až tři dobré hosty
a k němu celý vesmír
jako zahradu
kde větve připínají k nebi brože
nesmrtelných hvězd
a celý svět je složen
z dobře připravených cest
kde světu vládne Erató
chtěl bych se nebát říkat
jak napsal fixou na karton
na Finisterre
bosý busker Charlie
který bral v zřetel
že ho zadusí
všechno, co má
a mít nemusí:
“nechte, co můžete
- a vemte si co chcete”