Manifest avant-grunge
Je třeba upřímnosti a pravdivosti: jak obsahově, tak formálně; je třeba vrátit potřebu snů a umění snít, naučit se milovat sebe sama nebo nenávidět věci pro ně samé a ne pro jejich zdánlivou kvalitu a půvab. Nikdo není ve svém jádru zkažený ani kýčem, ani formalistickými hříčkami a přece jde o určitý konservatismus vůči nejživějšímu živlu lidské tvořivosti: sotva by se chtělo přispět kulturnímu pohodlnictví a přežitkům nevkusu náhodného posluchače. Každá šablona má uniformující vliv na umění, a přesto určuje výrazové prostředky i celou ideologii toho kterého uměleckého směru; zejména když ona šablona je přirozeným důsledkem vášní uchvacujících vnitřní zrak a komponujících takovou formu, jež by umožnila nedostatky hovořit samy ze sebe. Jde o organickou jednotu, která bude tím úplnější, čím více výrazových odstínů v ní bude náhodně obsaženo. Svět je v krabici a pohybuje se v ní od víka ke dnu a od rohu k rohu tak, jak fouká vítr... Slepé uličky, které jsou útulkem všeho opravdu živého, vyprázdnění formy, široký vějíř tvůrčích tendencí, defenzivní pokrčení ramen, touha po světu odhmotněných citů a nesouznějících pasáží, traumaticky půvabný kult strašlivosti odpuzující diváky, bídná psychologie - to je všechno „avant-grunge“!
