Slunovrat...
Avšak hořím naruby, při svitu luny.
Posečkám, až za humny vale dají při.
Pak odevzdám se jakoby.
Pokradmu zrentgenuji tvůj stav.
Ty necítíš, to chci.
Co naplat a se mnou, když spolkl jsem kliky všech dveří.
Větřím žalozpěv, již první vlaštovky tak kážou.
Vědí jak na drát sednout, aby slyšeli všici.
I dřepící ve sklepeních s pěstmi zaťatými v jámách ušních.
