F.I.L.ova PRAVDIVÁ HISTORKA O VZNIKU HUDEBNÍHO PANOPTIKA ”SPL“
Obecně bývají začátky těžké a to v jakémkoliv odvětví lidského života, nevíte co čekat a nejistota jež je přilepena na patu začátku jen podporuje náročnost odstartování jakékoliv činnosti. Je to jako tasemnice řitní!
Fáze č.1 : Spolek kolem Kovárny
U první verze této kapely tomu tak ovšem nebylo, neboť první zkoušky probíhaly v pabu Na Kovárně, kde se členové (Pajoche, Karel, Loui) scházeli rádi a s nasazením, někdy i sólo. Záměrně jsem se nezmínil o své osobě a to proto abych se o sobě zmínil nyní!
Prvním zkouškám samozřejmě předcházela domluva :
F.I.L. povídá : Hele vole (Karel), co kdyby jsme založily nějakou reggae kapelu?
Karel povídá : No, ano…(spousta kódů a řádků textu)
F.I.L. povídá vedle sedícímu Pajochovy : A co ty? Šak ty máš nějaké ty housle* či co?
*PZN: V té době jsem o hudbě moc nevěděl, proto jsem si zaměnil housle za el. kytaru.
V tom Loui : Já mám dzembe.(taky chtěl hrát a navíc utratil nechutné peníze za lekce hry na akustickou kytaru, proto nakonec skončil za basou, což ho moc nebavilo).
Tímto způsobem jsem se pasoval do funkce kapelníka v níž pevně setrvávám doteď. V sestavě F.I.L.(perkuse),Karel(klávesy), Pajoche(kytara), Loui(baskytara) jsme absolvovali prvních pár „kovárenských“ zkoušek, nicméně na druhý den jsme opět začínali s
čistým štítem. Vliv na to měl pátý člen Kvasar 14°. Rozhodnutí ukončit život šantánů a levných žen a odebrat se do zkušebny tak přišlo od něj. Vzít do rukou hudební nástroje byl celkem šok, především pro mě! Sáhl jsem po bubínku což byl můj první kontakt
v něčím takovým. Kdyby jste přivázali veverku zakavkazskou za řitní chlupy na buben, znělo by to rytmičtěji než to co vyšlo ze mě. Ostatní, vybaveni talentem a otráveni slabou vůlí, ovládali své nástroje bravurně.
O pár měsíců později …
F.I.L. přichází na zkoušku a všímá si nově rozestavěných starých, snad nejstarších bicích na světě a mezi nimi sedí frnda.
Povídám : Kdo ty vůbec jsi?
Ona : Alča, nová bubenica.
Povídám : Tož to mě poser záda.
Tak a najednou nás bylo 5. Co se tvorby týče, byly jsme schopni dát dohromady pouze jedinou skladbu a to Hřib, která se však hrává doteď i v novém seskupení. Než začnu mluvit o současné formaci SPL, je třeba zmínit rozpad té předchozí. Stačilo se při
zkoušce jen na chvíli otočit a najednou nás bylo o jednoho míň, taková rychlost to byla. Dlouze se o tomto nepěkném období zmiňovat nebudu, snad jen to, že z této sestavy jsme přežili jen Já a Karel, Pajoche se připojil k současnému seskupení teprve
nedávno.
Fáze č.2 : Spolek kolem F.I.L.a a Karla
Protože atmosféra zkoušky ve dvou neměla pro Karla ani mě nijak lákavé aroma, proto jsme ve své činnosti na chvíli ustali. Netrvalo však dlouho a na trénincích zlínského Aikidó klubu se začal objevovat tajemný animátor z Transylvánie zvaný Honza
Životský.
Okem zkušeného trenéra jsem mrknutím na jeho prsty zjistil, že Honza ovládá hru na basovou kytaru. Bylo by ode mě hloupé, kdybych jej neoslovil ve věci nástupu do SPL. Honza přijal nabídku a najednou jsme byly 3. Bohužel se však Karel nechal zlákat
vidinou snadného nabití majetku prací v zahraničí a tak na prázdniny odcestoval do Velké Británie kde se stal součástí společnosti McDonalds. Dva měsíce jsme tedy sami s Honzou symbolicky udržovali zkoušecí periodu, dobře jsem totiž věděl, že pokud
zanecháme našich snah, budem opět v prdeli. A to tuto možnost já prostě nepřipouštím.
Dalším přírůstkem do naší kapelky byl IGI. Neznámý mladík z Fame, který si vydělával skládáním kartonů. Jeho nadšení bylo veliké, najednou jsme měli spoustu textů se socialistickou tématikou. IGI se usadil na místě prvního kytaristy a doplňuje naši tvorbu
též zpěvem(myslím že zpíval nějaké lidovky či tak).
Opět díky nekonečnému všude přítomnému Aikidó došlo k rozšíření našich řad o zpěvačku Blanku. Ta mi byla doporučena mou velmi veselou žačkou Karolínou. Nelenil jsem a okamžitě tuto frndu kontaktoval. Po několika neúspěšných pokusech ji dostat do zkušebny
jsem zabodoval, neboť před mnoha měsíci jsem byl jejím nejoblíbenějším klientem v čajovně Na Sadové, kde si Blanka přivydělávala jakožto servírka. Už v té době jsem si ji otestoval. Naschvál jsem totiž udělal ve výslovnosti názvu jednoho čaje chybu. Věděl
jsem, že mou uměle implantovanou chybku bude chtít opravit a taky se stalo. Podle toho jak špulila tu svou pusu při vyslovování Gu šian mao šian jsem ji okamžitě přišil k hlavě mikrofon.
Další výlupek, který se ve zkušebně začal objevovat byl Kuba z Čech, ten se na popud Honzy basáka stal v řadě 6. členem naší kapely a zároveň jediným členem, který váží méně jež svůj nástroj. Se saxofonem a kapkou chlastu ze sebe vydá vše.
Poté se pro mě prioritou číslo jedna stalo rozšíření dechové sekce. Nebylo to pro mě až zas tak složité, protože jsem na Devítce potkal bratrance Honzu (7), který též ovládal sax. Po dlouhém odloučení se také vrátil Pajoche (8). Vydělával si v zahraničí
na nahrávací studio a protože nahrát CD kapely Senzace příštího léta je oříšek, tedy spíš Ořech pro každého soundmastera neodolal a přidal se k nám jakožto 2. kytara.
Pak už jen doběhl Djoro (9) na dva kocouři a protože mu ukradli psa i s dokladama, tak jsme se ho ujali a bylo podělané.
Senzace příštího léta je tak kompletní.
Zřejmě by jste očekávali konec příběhu. Já taky. Avšak vždy navlhčený jazyk života vylízal několik členů z lůna naší kapelky. První byl vyprovozen Djoro. Jako poslední přišel a jako první odešel. Na tu zkoušku, kdy mu to bylo oznámeno, si vzpomínám jako
by to bylo včera a stále mi tuto situaci též připomínají Karlova slova směřovaná na Djora : “Hrej jako by to bylo naposledy“. Myslím, že není dobré zveřejňovat důvody odchodu členů proto pojďme na další lízanec. Takže dalším kouskem, který byl
vyselektován I.G.I.ho metodou náhodně a naprosto určitě zaměřeného výběru, byla Blanka. Opět nebudu uvádět důvody odchodu, jen si prosím Vás nezaměňujte I.G.I.ho** metodu za Igiho (kytaristu), vůbec to spolu nesouvisí, jen zdánlivě, ani se nad tím
nezamýšlejte.Kurva, že jsem to vůbec psal ale už to tam nechám.
** international go out increment or decrement systém
No ale jak už to tak v životě bývá nepěkné životní situace jsou ředěny těmi pěknými. Takže tento double odchod byl vyvážen příchodem nové zpěvačky Klárky. Klárka byla natolik laskavá, že přijala mou nabídku na místo zpěvačky v SPL. Laskavost spočívá v
tom, že se musela během dvou zkoušek naučit neskutečné množství našich výtvorů a navíc už tak byla dost vytížená zpěvem ve světoznámé a všemi uznávané (mimo jednoho anonyma) kapele ŠKRŤÍCÍ KROUŽEK. Příběh ukončuji ohromen jejím hlasem a taky doufám, že už
nebudu muset dopisovat další dodatky, protože mě to krade spoustu pracovního času a navíc je to nepříjemné.
F.I.L.