Pro někoho úspěšný, pro někoho na hovno, pro většinu někde mezi. Rok 2010 skončil a s ním i jedna velká kapitola naší usmolené kapely. Odehráli jsme v něm asi nejlepší koncerty našeho života, vydali jedno průměrné album a také se dokodrcali
na okraj bažiny tvořené mastným sekretem tuctovosti, semenem pozérů a větry hypovaných moravských numetalových kapel.
Mohli jsme si dál hrát na světovou kapelu, nechat se setrvačností ještě chvíli poplácávat po ramenech a nakonec se na to buďto úplně vysrat nebo si místo zkoušek vždycky v kroužku honit navzájem péra (takzvaná překládačka) nad tím, co všechno jsme
za ty 3 roky „dokázali“ a jaká jsme byli „úspěšná“ a „slavná“ kapela. Ne, že by nás nabytý úspěch a sláva aspoň trochu nerajcovali, ale zatím nás vždycky víc rajcovalo nadšení z vlastní tvorby a 4 hodinové zkoušky. A porno.
No a proč sem zaplácával předchozí řádky těma zbytečnýma kecama? Abych si připravil půdu na to nejzásadnější oznámení, o kterém jste se už řada z vás zřejmě doslechla. Z kapely odchází kytarista Jarda Fredy Diviš a bubeník Petr J. Ouda. Oba
kluci to, že odejdou, navrhli sami, protože měli pocit, že už pro kapelu nemají potřebné hudební nadšení. Nesmírně si jich za tohle altruistické rozhodnutí vážíme a z důvodů, které jsem uvedl v tom patetickém úvodu, jsme nakonec s jejich
odchodem souhlasili. Navždy ale zůstanou zapsáni zlatým písmem v historii kapely Shogun Tokugawa jako zakládající členové a lidé, jejichž zásluhou se kapela dostala na tu úroveň, kde na konci roku 2010 byla. A za to si myslím si pár malejch self
handjobů rozhodně zaslouží!
Díky Fredy, díky Petře, víte, že to pro nás všechny byly ty nejlepší roky a něco takového už možná nezažijeme. Takže ať budou vaše další kariéry jakékoliv, hudební nebo ne, přejeme vám v nich maximální možné úspěchy!
Martin, Jakub, Filip
No a co ten zbytek? Ten stojí v podstatě znovu na začátku. Čeká nás teď přesvědčit lidi o tom, že i v nové sestavě je to minimálně stejná zábava a pokusíme se navázat na to, kde jsme před tím skončili.
A jaká že je ta nová sestava? Kromě feťáckého dua Martin a Jakub z příběhu o římské svíci, kteří zůstali na svých postech, došlo k těmto změnám:
První nováček je Ivan Audes, jehož jeho otec, brilantní jazzový bubeník Ivan Audes st., držel odmala v malé nevětrané cele v jejich domě a drezíroval ve hře na bicích. Pokud Ivan příslušné cvičení nezahrál dostatečně dobře, k večeři si
mohl pouze okusovat nehty. To se částečně podepsalo na jeho psychice, především se to však podepsalo na jeho dovednostech, které jsou opravdu výjimečné, a tak už si nikdo z nás nemusí nehty stříhat.
Druhým je pak Josef Hula z Trhanova, pravý seladon, který žádnou sukni nenechá bez povšimnutí, aniž by nezkontroloval, jaký netopýr se pod ní skrývá. Tím, že se ale vždy otáčel hlavně za holkama, přišel Pepa při losování nástrojů jako poslední, takže
na něj zbyl ten nejzbytečnější nástroj ze všech, jakým je basová kytara. Velkou radost z toho neměl, ale alespoň bude mít dost času připravit si svým svůdně uhrančivým pohledem roztouženého gorilího samce holky pod pódiem, aby jim po koncertě mohl
zahrát svůj nejoblíbenější akord “two in the pinky, one in the stinky”.
No a třetím starým nováčkem je původní basák Filip, který vyměnil ten zbytečný nástroj za navýsost důležitý, ne-li ze všech nejdůležitější, kytaru. A o autismu, ani předstíraném, už nemůže být ani řeč.
Tak, pro tuhle chvíli tedy bylo asi vše důležité řečeno. Věci už se dali do pohybu, takže můžete v brzké době očekávat nějaké ty updaty a od února přijímáme znovu nabídky na koncerty, takže pokud jste zvědaví, pište, volejte, budeme se těšit!
Jo a abych nezapomněl, s Petrem a Jardou se budete mít možnost rozloučit na našem posledním společném koncertě 4.2. v Divadle Pod Lampou. Spolu s námi vystoupí pražští úchylové, przniči malých Ukrajinců a taky trochu
kamarádi Hentai Corporation, takže o zábavu bude rozhodně postaráno!
